MMK

Zajímavé přirovnání de Sada k tomu, jak se korporace chovají ke svým zaměstnancům.

Hra se celkem drží předlohy, scéna jednoduchá, ale plní účel. Několik herců ztvárňuje více postav, ale díky kostýmům jsou dobře rozlišitelné. Poněkud mi chybělo, že vypadlo, že Parsons měl radost z toho, že ho udal vlastní syn. 3 hodiny včetně přestávky je hodně, ale těžko říct, co by se dalo vypustit. Možná nějaké pasáže z mučení. Obsahově má hra co říct i dnes.

Začátek se zdá být humornou satirou, ale postupně přechází v děsivou vizi ponuré budoucnosti. Bohužel to vypadá, že česká společnost k těmto zítřkům kráčí nadšeně a s úsměvem na rtech :-(

Ačkoli to není dokument, některé věci byly hodně chybné (rušení radarů window a produkce tanků Panther jsou záležitosti r. 1943) a přehnané (udělat z Ati Moravce Sheldona Coopera, který chce vzkřísit Golema, je za hranou). Obecně první část byla dost slabá a rozvláčná, pro mě na hraně odchodu. Nešlo z ní postřehnout, že odbojáři mnohdy považovali svoji činnost za adrenalinovou záležitost. Zato druhá část byla vynikající, smrt chodila okolo a hrůza byla téměř hmatatelná.

O čem to vlastně bylo?

Upravit rozvláčného ruského klasika tak, aby nebyl rozvláčný, je nelehký úkol. ŠD ho nezvládlo. Ve hře je příliš mnoho linií, které spolu jen vzdáleně souvisejí. Například Levinovi jsou naprosto zbyteční a místo nich by bylo lepší se soustředit na Annu. Vzhledem k reakcím publika (část odešla o přestávce, část tleskala ve stoje) se zdá, že toto provedení má našlápnuto ke kontroverzní inscenaci.

Určitě to nebylo nudné, ale jinak poněkud roztříštěné - převažoval hororový prvek, ale rušivě působily humorné složky. Poselství je, že když jste hodní na upíra, bude hodný i on na vás :-)

Souhlasím s hodnocením P. Širmera. Rozvláčné s minimem zajímavých myšlenek, ale lidem se to zjevně líbí - nakonec byly ovace vestoje.
Bylo tam zajímavé dilema - královna několikrát podpoří premiéra, i když s jeho jednáním osobně nesouhlasí. Co ve hře chybí - nestává se tím "spolupachatelem" nepravosti, se kterou nesouhlasí?

Hra střídá humorné a vážné momenty, které jsou však proložené hluchými místy. Z těch vážných momentů je zajímavě podané to, co chceme či nechceme (pokud vůbec víme, co (ne)chceme), a jak se nám to (ne)plní.
Kouření na jevišti tentokrát nebylo jen reklamou na kouření.

Je to veselé i vážné přemítání o interakci umělců a médií. Průběh zajímavý, ale chyběl mi závěr. Hra (asi kvůli kladným recenzím ;-) ) obsahuje módní klišé - silné, obětavé a v podstatě morálně bezchybné ženy, vs. slabošští egoističtí muži.

Velmi zajímavě podané, aktuální i dnes - přístup majority k jinakosti. Jen úvod o kouzelném tisu mohl být asi poloviční.

U Poea jsem čekal napětí, které se nedostavilo. Převleky byly o ničem.
V poslední době klasický nešvar Divadla v Řeznické, kdy sice lístky nejsou místenkami, ale jsou mezi námi někteří rovnější, kteří místa rezervovaná mají.

Představení nenudí, ale ani nezanechá dojem. Nevím, zda to měla být parodie na horory nebo komedie, ale humor šel mimo mě, zato někteří diváci se smáli každé replice. Žádné poselství jsem si neodnesl, závěr naprosto nepřekvapivý.

Vynikající J. Böhm a I. Machalová. Výborně je zobrazené pokrytectví společnosti a upozorňuje se na riziko (a také pokrytectví) kresťanských náboženských fanatiků, které je v USA reálitou dne a v ČR také není vyloučené.

Strhující představení o nerozhodnosti, slušnosti a pomstychtivosti. Café Groll je jen jednou z kulis pro tento příběh. Navzdory všeobecně budovanému přesvědčení se prosadila myšlenka, že lidé z "lepší" společnosti zdaleka nejsou lepší charakterově než lidé z opovrhovaných společenských vrstev.

Výborné, odvážně se objevila témata, která se dnes ve sdělovacích prostředcích objevují přesně naopak než k nim přistupoval Čapek.
Jediné mínus je za nadměrné kouření na jevišti. V několika scénách hulí 4 herci jak tovární komín, aniž by to cokoli říkalo k ději. Zdůvodnění se strany divadla je ubohé - v té době se kouřilo. Scheinpflugová byla blond a přesto M. Málková zůstala bruneta.

První část je černým humorem popsaný stav ruské společnosti (ale mnoho prvků má společných s českou). V druhé části není po humoru ani stopa. Otázka zní - může se šmejd po silném emocionálním zážitku (a s přispěním dobroty slušného člověka) polepšit?

Výborné. Jediná výtka je, že D. Šoltýsová mimo jiné postavy hraje muže.