Mordydy

Musím se přiznat, že jsem ke včerejší návštěvě Na Zábradlí přistupoval s určitou obavou, jestli to tentokrát nebude jen laciné retrovytěžování devadesátek. Jsem rád, že jsem se pletl. Nejsvižnější pasáž si sice představení odbylo už na začátku, ale momenty k úsměvu, zamyšlení, obdivu k hereckým výkonům i tak přibývaly. Opakovaně mě Na Zábradlí baví vizuální stránka od kulis přes kostýmy a i tady jsem si přišel na své. (75%)

Tady mě to trochu minulo. Přicházel jsem pod vlivem převážně kladných hodnocení, ale za mě to celé bylo ve stylu dortu od pejska a kočičky. Nebráním se přenášení moderních prvků, současné mluvy do doby, která takto nemluvila, ale musí to být jednotný prvek po celé představení. Tady vše působilo roztříštěně, nesourodě. Ani scéna mě příliš nezaujala. Šupky, dupky zpátky Na Zábradlí .-) P.S. Jedno plus bych přeci jen uvedl. Docela mě bavil herecký projev Denise Šafaříka, na kterého si po pár filmových rolích začínám zvykat.

Poprvé v životě se mi stalo, že jsem odešel během divadelního představení.