MSpa

Znovuuvedení rockové opery RENT v Divadle na Prádle, přes řadu produkčních problémů lokální verze, jednou z události sezony.
Provokativní, drzé, bohemské, vroucí, harmonické i disharmonické, emotivní a energické se přes před očima diváků mění v opravdový velký příběh, dotýkající se věčných témat přátelství a lásky.
Zdařilý je český překlad Milana Malinovského, strhující jsou herecké i pěvecké výkony celého souboru, hrajícího s maximálním nasazením.
Malá, intimní scéna titulu sluší, snad se podaří vyladit zvukové nedostatky a RENT se dostane do širšího povědomí.

Tragikomedie v režii Jana Hřebejka je trefným divadelním textem reflektujícím lidskou malost.
Nemít tahle hra irské kořeny, člověk by si myslel že sleduje pokračování Formanova klasického Hoří,má panenko.
Se vší trapností i ironií podaná žabomyší válka o krádež dlaždic vrší monotonně vulgární( ale výstižné) dialogy, které rozmetají s každou další minutou v prach představu o lidské důstojnosti.
Z hereckých výkonů zaujal především téměř chameleonský Jan Hrušínský ve své suše podané studii životem unaveného Šulina a také ostatní pánové své čtyři typově přesné postavy sehráli s přehledem.

Kalich co se žánru týká nemá v Praze konkurenci.Sociální akcent zůstal v rámci pravidel lehčího žánru trochu upozaděn a vytknout by se daly i časté zatmívačky, přesto představení působí celistvěji a svižněji než předchozí Ďurovčíkovy opusy.
Celé představení táhne suverenním, komplexním výkonem J.Kříž v roli Tonyho Manera, jako Stephanie se pěvecky blýskla Alžběta Bartošová, přesvědčivá byla rozhodně i Marie Blahynková jako Anette.
Honza Tenkrát v dojemné studii neustále přehlíženého Bobbyho dokazuje, že není malých rolí.
A ta energie sálající směrem k publiku se prostě musí zažít!

První polovina působí trochu nevyváženě a odtažitě a nejlepší píseň dílka zazní těsně před přestávkou, druhá část představení je ale výrazně sevřenější, dramatičtější. Pochvalu si kromě solidních výkonů ve všech hlavních rolích ( Monika Absolonová, Michal Novotný, Pavel Soukup, Bohuš Matuš) zaslouží skvěle sehraná company, autoři libreta a především vkus s jakým je daná látka v rámci žánru zpracována.

Titul nepatří k nejsilnějším Hubačovým dílům, stejně tak Jiřina Bohdalová předvádí její typický výrazový standard, bez přidané hodnoty jejich nejlepších rolí. Recept na opravdu dobrou komedii, dvě až tři úsměvná místa a pár vděčných grimas nespasí, Radek Holub v roli Napoleona taky nebyl nejšťastnější volbou,
Celkově jde ve všech směrech o nevzrušivý průměr.
Doporučuji shlédnout původní inscenaci.

Na tenhle žánr nemá Vinohradská scéna adekvátně talentovaný soubor.
Chybí tomu lehkost,tempo, skutečně dobrý zpěv a choreografie.

Naprostá klasika,ale jen slušná interpretace nesrovnatelná se zahraničním obsazením, navíc značně ochuzený orchestr...

Autor načrtnul svérázné a potenciálně zajímavé charaktery, věčnou hipísačkou v podání Daniely Kolářové počínaje a slibně rozehraným motivem pozdního smíření svérazné rodiny, ale co se propracovanosti týče, za jinými tituly poslední doby zaostává.
Ke cti všech zúčastněných je třeba poznamenat, že se hra vyhýbá lacinému sentimentu a přílišnému tlačení na pilu, výsledek ale výrazný dojem nezanechá.
Ke kladům inscenace kromě spolehlivých hereckých výkonů a trefných bonmotů rozhodně patří scénografie Ivo Žídka a hudební podkres od Boba Dylana.

Zoufale nevtipné, značně přeceňované představení.

Viděno na generálce..Famozní herecký koncert a zřejmě životní role Veroniky Gajerové!
Excelentní, deziluzivní studie partnerských vztahů, která jde nekompromisně až na dřeň v alkoholovém opojení jedné dlouhé noci, vděčí už víc jak padesát let za svůj úspěch skvěle napsanému textu a fantastickým hereckým výkonům všech protagonistů. I dnes z jejich výrazů bylo na konci znát, jak moc je představení emočně vyčerpalo.