MSpa

Viděno na generálce..Famozní herecký koncert a zřejmě životní role Veroniky Gajerové!
Excelentní, deziluzivní studie partnerských vztahů, která jde nekompromisně až na dřeň v alkoholovém opojení jedné dlouhé noci, vděčí už víc jak padesát let za svůj úspěch skvěle napsanému textu a fantastickým hereckým výkonům všech protagonistů. I dnes z jejich výrazů bylo na konci znát, jak moc je představení emočně vyčerpalo.

Kalich co se žánru týká nemá v Praze konkurenci.Sociální akcent zůstal v rámci pravidel lehčího žánru trochu upozaděn a vytknout by se daly i časté zatmívačky, přesto představení působí celistvěji a svižněji než předchozí Ďurovčíkovy opusy.
Celé představení táhne suverenním, komplexním výkonem J.Kříž v roli Tonyho Manera, jako Stephanie se pěvecky blýskla Alžběta Bartošová, přesvědčivá byla rozhodně i Marie Blahynková jako Anette.
Honza Tenkrát v dojemné studii neustále přehlíženého Bobbyho dokazuje, že není malých rolí.
A ta energie sálající směrem k publiku se prostě musí zažít!

Znovuuvedení rockové opery RENT v Divadle na Prádle, přes řadu produkčních problémů lokální verze, jednou z události sezony.
Provokativní, drzé, bohemské, vroucí, harmonické i disharmonické, emotivní a energické se přes před očima diváků mění v opravdový velký příběh, dotýkající se věčných témat přátelství a lásky.
Zdařilý je český překlad Milana Malinovského, strhující jsou herecké i pěvecké výkony celého souboru, hrajícího s maximálním nasazením.
Malá, intimní scéna titulu sluší, snad se podaří vyladit zvukové nedostatky a RENT se dostane do širšího povědomí.

Zabiják Joe má ingredience, které postrádám u většiny činoher poslední doby: emoce na dřeň, rychlý spád, sevřenost, černý humor a nápaditou režii.
Marek Taclík, Igor Chmela, Anna Fialová, Ivana Jirešová a Ivan Lupták herecky bezchybně slouží skvěle vygradované šachové partii. Po dokonalé Virginii v Rokoku další závan čerstvého větru pod taktovkou Petra Svojky.

Opravdu krásný muzikál.Výborně režírovaný, herecky zdařilý, tanečně precizní a samozřejmě pěvecky skvělý..Oceňuji absenci přestaveb, práci s prostorem a hloubkou jeviště. Využitá točna je velmi dobrým řešením a dodává představení švih a spád.Nechybí romantika, milostné zmatky a záměny, vkusný humor a nadhled.
Trochu na hraně a zbytečně vyčnívající je vsuvka s růžovými psy, jinak paráda.Chad ve skvostném podání J.Kříže je výrazně zábavnější a herecky výživnější.(generálka 7.9.2016 a 23.9.2016)

Muzikálová show, osobní příběh outsidera i velkolepé aranžmá boxerského zápasu gradují ve strhujícím způsobem inscenovaném finále, které diváky vtáhne interaktivně do středu dění.
V našich končinách nevídaná scénografie i zdařilé projekce.
Absolutorium kromě režie Christopha Drewitze patří všem hercům, v čele s Janem Křížem. Jeho fyzická průprava a absolutní profesionální oddanost roli se zde opět zúročila ve výkon hodný superlativ.
Případným mínusem může být absence hitovek, kromě notoricky známé Eye Of The Tiger, ale byla by kvůli tomu škoda přijít o tenhle mimořádný scénický zážitek.

Perfektní souhra celého souboru a kvalita všech muzikálových složek. Za takhle precizně nastudované představení by se nemusel stydět ani West End.
Dušan Vitázek s Radkou Coufalovou jsou znamenití a vyzdvihnout musím i perfektní dvojici Zdeněk Junák/Jana Musilová, která si větší prostor než obvykle vyloženě užívá.
Sympatická a přirozeně muzikální hudba Stinga a podnětné myšlenky zejména pro ty co už mají něco odžito vytváří skvostné, emotivní a poctivé hudební divadlo.

Zdařilá komedie s aktuálním přesahem. Lehká, vtipná, ale s mozkem.
Pět žen rozličného typu se sejde na lekci life couchingu za účelem hledání štěstí.
Žena v domácnosti, agresivní manažerka, sportovkyně, operní pěvkyně a zakřiknutá puťka pod vedením kouče představují výkvět nízké sebedůvěry, zakomplexovanosti a životního zklamání.
Představení Dámské šatny Švandova divadla nabízí barvité interakce všech protagonistek, oplývá nápaditými situacemi a břitkými dialogy. Vypráví o vážných věcech s nadhledem i lidským pochopením pro charaktery hrdinek a to v přesném podání výborných hereček.

Pěvecké i herecké výkony ( Vojtko, Sommerová) na úrovni, bohatá výprava a okázalé kostýmy Romana Šolce potěší oko diváka a v současnosti nemají konkurenci. Trochu laciněji působí scéna s oběšencem, naopak plavba loďkou po zamlžené laguně pod hvězdnou oblohou nebo maškarní ples jsou velmi povedené a působivé. Tereza Mátlová se po poněkud rozpačité mladičké Cosette v Bídnících našla v roli afektované operní divy.Trochu důrazněji by šla vypíchnout přízračná atmosféra v první části představení. Krásné známé árie a celková spokojenost!

Povedlo se, bál jsem se:). Oba pánové, Jiří Š. Hájek i Tomáš Hron jsou schopní herci a svým projevem za pomoci ryze divadelních prostředků, rekvizit a zvuku působivě budují tísnivou atmosféru. Komorní sál se představení více než hodí.

Dovedu si představit, že tým který (pro nás) u nás, už dříve stvořil Rent hraje v lepším muzikálu. Těžko si ale představit, že by jej zahráli, zazpívali líp. Na malé scéně se opět prezentuje naše muzikálová špička. Bez fanfár a titulků v bulváru.
Není zapotřebí...Talent a zápal zúčastněných dělají z Tick Tick Boom nadprůměrný kus na české divadelní scéně.

Vynikající Jan Fanta jako Johann podává velmi přesvědčivý výkon a předvádí doslova paletu různorodých emocí.
Zdařilá režie Lukáše Pečenky nepůsobí statickým dojmem, představení je neustále v pohybu a velmi působivě (zejména v samotném závěru) se tu zachází se scénou. A ta hudba!

Skvělé představení.Viděl jsem několikrát verzi Na Prádle a brněnská se rozhodně nemá za co stydět.U představitelky Mimi byly znát jisté rezervy ve zpěvu, ale to se snad s dalšími reprízami poddá.
Perfektní byli Hana Holišová a Aleš Slanina.

Tragikomedie v režii Jana Hřebejka je trefným divadelním textem reflektujícím lidskou malost.
Nemít tahle hra irské kořeny, člověk by si myslel že sleduje pokračování Formanova klasického Hoří,má panenko.
Se vší trapností i ironií podaná žabomyší válka o krádež dlaždic vrší monotonně vulgární( ale výstižné) dialogy, které rozmetají s každou další minutou v prach představu o lidské důstojnosti.
Z hereckých výkonů zaujal především téměř chameleonský Jan Hrušínský ve své suše podané studii životem unaveného Šulina a také ostatní pánové své čtyři typově přesné postavy sehráli s přehledem.

První část představení funguje znatelně lépe a sevřeněji, druhá je divácky vděčná, ale chybí ji lepší dramaturgie i co se volby skladeb týká. Ikonické písně střídají spíš nic neříkající songy, a díky nepříliš šťastnému režijnímu uchopení a nedůsledné chronologii divák místy ztrácí přehled.