Mtjel

Předesílám, že se jednalo o mou první zkušenost s divadlem pro děti. Scéna ale při vstupu do sálu uchvátila i mě a s pomocí světel a hudby v tom pokračovala celou hodinu. Prostorově a pohybově skvěle zvládnuté. K jinak přímočarému vykreslení charakteru mužských postav výborně fungovaly nad rámec textu přidané postavy ženské. Krize vztahu horákyně se soudcem jako příběhově nejsilnější prvek fungovala skvěle. Děti se bavily, vstávaly ze sedadel a komunikovaly jak spolu, tak s herci, kteří je určitě v reprízách mohou do děje zapojit ještě více a přidat tak i na tempu a energii určitých pasáží.

Výborná scénografie, hudba, spoustu skvělých motivů, výborně rozjetá první polovina.. a pak se to nějak rozklížilo a konec nevyzněl ani způlky tak, jako jiné situace během inscenace, a z divadla jsem odcházel s pocitem nenaplněného potenciálu a byla to ohromná škoda. Každopádně ale jedno z těch velkých divadel, které stojí za to vidět (znovu vyzdvihuji scénografii), a T. Havlínek se do role pokládá skvěle.

Svižná komediální hra snažící se předat určitou zprávu/výpověď, která ke mně sice dorazila, ale nezasáhla jak by asi měla. Jako by vážná poloha, narozdíl od té komediální, autorům nesedla. Celkově dobrá zábava a příjemný zážitek. Asi i díky roli vyčníval Jan Staněk.

"Jak se vám to líbilo," zaslechl jsem při opouštění sálu otázku mířící na dalšího z diváků. No, nelíbilo, vůbec se mi to nelíbilo. Bylo to skutečně nepříjemných 90 minut a chvíli jsem to rozdýchával, a to díky vysoce kvalitnímu zpracování takto nepříjemného tématu. Místy to bylo až velkolepé, hudba, obrazová projekce, herecky perfektní. Pouze linka s Pasim Makelou občas přinesla něco trochu nad potřebný rámec, osobně mi to ale vlastně tolik nevadilo.

Inteligentní a dobře vystavěný humor v podobě několika scének o jednom až třech hercích, někdy hrajících postavy, někdy sama sebe. Udělat humor na celou hodinu tak, aby se neopíral o berličky trapna, je umění, a já opravdu nevím, co bych tomu vytkl. Vzhledem k záměru (a částečně i nutnosti) obměňovat obsah představení se jeho pokračování jeví jako náročný úkol, který budu s radostí a teď už i velkým očekáváním sledovat.

Po Personách moje druhá návštěva Na Zábradlí. Divácky to zkrátka není pro každého, má to celé takovou specifickou auru, tempo... ale tu absurdní atmosféru jsem si užil. V inklinovaných momentech se dala krájet. Nesedělo mi akorát občasné zařazení vtípku a následný smích publika, vzhledem k zápletce bych ocenil držení se vážnější noty.

Všechno to vlastně bylo hrozně hezké, Kateřina Krejčí výborná, ale jak to mělo na tempu nabývat, spíše to tempa pozbývalo, a závěrečné scény se zastavováním času to pro mě rozbořily už úplně. Postavy občas jednaly zkratkovitě nebo s těžko uvěřitelnou motivací - ale to je samozřejmě taky otázka textu předlohy, kterou neznám. Přišel jsem do sálu s velkým očekáváním a ono se nějak nenaplnilo. Vzhledem k ostatním hodnocením zde se ale nabízí možnost, že to prostě jen nemusel být můj šálek kávy.

Nemyslím si, že to, že inscenace nepřinese konkrétnímu divákovi nic nového, je důvodem pro její nižší hodnocení. Mně silný prožitek přinesla, a nejen proto zůstanu v tom svém u skvělých herců a technicky skvělého zpracování. Plusové body za kytaru!