Národosolsobě

Soylent green is people

inscenace kráčí po té milé hranici mezi scénickou realizací textu a jeho parodií, přičemž druhým zmíněným přístupem se vyrovnává s letitostí textu, zvolený odstup zároveň dává vzhledem k tématu smysl.

Pěkně hraná, 'příjemně duchaplná', elegantně sexistická síť bonmotů ve stylu Woody Allen meets suchý dva-tři humor, v první části na široce přístupné palčivé téma What Is Love(Baby Don't Hurt Me), zatímco ve druhé spíš What If God - v hodně hezké scéně.

mohlo to být hezké

prima herecky, dokonce v němčině

první půlka asi takový divný..Westworld..?.. alespoň ve věčné hudbě najdeme fůru nálad a jakýsi temporytmus (temporytmus? to ze mě nejspíš promlouvá pozdní kapitalismus)...k tomu nějaké věty.. pokud má být ubíjející povaha první části kritická k systému, proč tolik připomíná fordistickou montážní linku? je prostě třeba to přetrpět do obdivuhodné druhé části, to přijde realismus a vyjeví se konceptuální povaha díla

! generálka 6/4/17

zábavný koncept, trochu mě mrzelo, že jednotlivé pohledy byly řazeny takovou random asociační metodou, myslím, že při jiném seřazení by výsledek mohl být ,,silnější." Taky ten humor, v němž záměrně chybí pointa byl aplikován tak často, až nebylo jasné, jestli náhodou nechybí nějakým nedopatřením. Herecky dobré, učarovaly mi hlavně Kateřina Krejčí, Pavla Gajdošíková a Markéta Matulová.