Národosolsobě

Po nekonečném úvodu( stavěném zřejmě podle hesla ,,opakovaný vtip se stává ještě větším vtipem'') se prezentace nápadů rozjíždí trochu rychleji, představení se stává o něco zábavnějším. Džouky nad rámec všeobecných ( dost monotónních) variací na téma nechutné konformity/servilnosti v rámci kolektivu jsou poměrně povedené (viz. Zlaté české ručičky; Co Čech, to muzikant a Český lev). Magdaléna Sidonová v roli O.H. skvělá, ale asi měli posílit domnělou podmíněnost jejího činu dobou, takhle ta souvislost zůstává v rovině spekulace. Herci přesní a vhodně uměření. Alespoň vizuálně pořád nad poměry.

prostě nám ukáže tu story, v trochu příliš pietní (ne)úpravě, je to lajdácky nasvícené, v estetice televizní inscenace, která je občas docela vtipná. Dobří hlavně F. Kaňkovský a I. Orozovič. Na Pitínského překvapivě srozumitelné (i pro děcka, myslím), až na pár zavinutých odkazů. Vyvstává několik otázek: Poslouchá JAP Arcade Fire? Nemluví se zbytečně moc o režii a málo o hře?

humor o dost hrubozrnější (a chce se říct i samoúčelnější) než bývá u J. M. zvykem, vlastně takový sled občas vtipných gagů - metodou zřejmě byla poměrně mechanická ironizace asi tak každé repliky. Hraje se groteskní ultraexpre a hodně se to stříhá a zcizuje, zřejmě kvůli co největšímu komickému účinu(?), provedeno ovšem jako vždy v Dlouhé skvěle. Občas padá tempo, trochu. Scéna pěkná a řada magických obrazů. Story nebo téma (kromě nejpovšechnějšího "výsměchu buržoazii" a rozšířené praxi sebescénování) asi nemá cenu řešit?

mohlo to být hezké

text nabízí zhruba to, co komentáře na serveru novinky.cz, i když zajímavějšími jazykovými prostředky. inscenace jej prezentuje dosti ironicky a pan Majer to, zdá se, ví, a je to docela zábava ho sledovat. úsměv vázne, když během besedy s autorem textu vyjde najevo, že to bylo psáno tzv."vážně" a  má jít zřejmě o jakousi...výpověď?..reflexi..?

Pěkně hraná, 'příjemně duchaplná', elegantně sexistická síť bonmotů ve stylu Woody Allen meets suchý dva-tři humor, v první části na široce přístupné palčivé téma What Is Love(Baby Don't Hurt Me), zatímco ve druhé spíš What If God - v hodně hezké scéně.

Pozitiva: mile uvolněný J. Vlasák+všechny scény T. Dočekalové (zejména s J.Teplým)+nevšední výběr hudby+ew závěrečný obraz. Přesto jsem měl pocit, že se inscenace zasekla v roce 99, což z významově-politického hlediska sice asi dává smysl, z divadelního je to však trochu obnošené.