Nikoss

Marně přemýšlím nad dramaturgickým záměrem - proč dávat toto dílo v současné době. Myslím, že se hra hodně vztahuje k době vzniku. Jistě, že emocionální vyprázdněnost jednajících postav, jejich redukce na komunikaci v banalitách a frázích, sex bez citového vztahu, atd. mohou být věci aktuální i dnes, ale bez střetu s pohoršenou pokryteckou katolickou společností 20. let to ztrácí na působivosti. Režijní uchopení nebylo až tak marné, stejně tak scéna a herecké výkony (pokud bylo co hrát). Z hlediska kulturního vzdělání ale nebylo zbytečné se se Schnitzlerovou hrou, jako s výrazným počinem v dějinách dramatiky, seznámit.

V hodnocení nelze pominout, že jde o inscenaci pro malý soubor malého divadla, což nutně předpokládá redukci textu, počtu postav a pod. S tímto vědomím považuji pojetí SKUTRů za velmi originální a zdařilé, zejména oceňuji vyzdvižení linky černého humoru. Přitom obsahově a myšlenkově inscenace Shakespeara zcela respektuje a svévolně nevykládá. Zajímavé výtvarné pojetí scény a kostýmů. Tradičně výborní herci, zejména Příkazký v titulní roli.

Podařená dramatizace Klusákovy knihy. Kde jinde je takový prostor pro povrchní kýč, hloupé fráze (skvělá hodnotitelka z konkurzu), kde jinde se mohou "seriózně" prezentovat i lidé s psychickými poruchami a dojemní neumětelové , než v showbyznysu (možná ještě v politice). Kdo z nich nedosáhl slávy jen dílem náhody. Je to zábavné ironické psycho(jasně, že David Lynch mě napadl taky) a pochopitelně postavené na výborných hereckých (i muzikantských) výkonech ansámblu divadla a hostů.

Zdaleka ne tak surrealistické a bizarní jako Nezvalova předloha i ten Jirešův film. Zjevná snaha tvůrců po větší srozumitelnosti a ucelené dějové lince (byť bez konce). Základní myšlenku díla to jistě respektuje. V mezích zvolené koncepce podle mě povedené představení zdařile spojující hudebně taneční a činoherní složku.

I překladem aktualizovaná klasika, která však nijak nesráží autorův text i vyznění díla - rodina jako neradostná metafora společnosti (rozhodně ne jen té na počátku minulého století), zpochybnění přiblblého optimizmu ohledně vylepšení světa nastupující generací. Některé režijní nápady - symboly - mně také co do smyslu unikly, ale jejich možná interpretace je každopádně zábavná (nechám si jí pro sebe).