Nikoss

I překladem aktualizovaná klasika, která však nijak nesráží autorův text i vyznění díla - rodina jako neradostná metafora společnosti (rozhodně ne jen té na počátku minulého století), zpochybnění přiblblého optimizmu ohledně vylepšení světa nastupující generací. Některé režijní nápady - symboly - mně také co do smyslu unikly, ale jejich možná interpretace je každopádně zábavná (nechám si jí pro sebe).

Jedno z nejzdařilejších zpracování shakespearovské komedie (u kterých jinak, zejména při letních slavnostech na Hradě, spíše trpím). Nerozumím výtkám o převaze formy nad obsahem. Shakespearův text je tam obsažen nepochybně a je podán formou, která ho nijak nepopírá a naopak ho činí pro současného diváka přijatelným a zajímavým, včetně kostýmů, výpravy, herecké stylizace a Lucie Brychtové. Režisérovi se také podařilo eliminovat (snad kromě Rajmonta) to, čeho se u těchto komedií vždy obávám, a to estrádní exhibice některých herců. Bylo to chytré a zábavné. Špinar mi bude v ND chybět.

Pro mě rozhodně lepší inscenace než Na Zábradlí, už jen pro to, že se nepokouší hru podbízivě aktualizovat na české poměry (nesnáším obecně) a více akceptuje nadčasovou povahu chytrého humoru tohoto geniálního dramatika 20. století.

Oceňuji odvahu tvůrců k nové dramatizaci kultovního díla s evidentním záměrem vycházet z původní literární předlohy, bez ovlivnění jinými divadelními a filmovými zpracováními. Režijně i herecky velmi dobře zvládnuté, k čemuž přispívá i scénické řešení. Šťastná ruka při obsazení obou hostujících mladých herců (kterých se v souboru ND nějak nedostává). Důraz na prezentaci textu, bez snahy ho přebít dramaturgickou či režijní "originalitou". Přitom zábavné.

Pirandello stále akuální. Svět se řítí do zkázy a lidé se ukryjí do světa upoceného bulváru a hledají zde nějaké (zcela podružné) "pravdy", aby nemuseli žít v nejistotě alespoň ve svém omezeném provinčním prostoru. Herecky, jako vždy , perfektně zvládnuté, i když občas na hraně divácké podbízivosti. Vždycky mě v Dejvicích uchvátí, jak na tak malém prostoru lze udělat dokonalou scénu.

Zdaleka ne tak surrealistické a bizarní jako Nezvalova předloha i ten Jirešův film. Zjevná snaha tvůrců po větší srozumitelnosti a ucelené dějové lince (byť bez konce). Základní myšlenku díla to jistě respektuje. V mezích zvolené koncepce podle mě povedené představení zdařile spojující hudebně taneční a činoherní složku.

Podařená Novotného aktualizace Sofoklovy tragédie. Další plus v repertoáru divadla roku. Když už se schyluje iniciativou Neoptolema (mladé generace) k odmítnutí válečného běsnění generace "hrdinů", zasáhne deus ex machina a je zase po všem - idealisté odhodí morální zábrany a začlení se do systému. I když autor nepřekračuje zažitou ideologickou hranici identifikace podstaty ničivého chování lidstva v éře "civilizace", alespoň to nezaujatě nastoluje k diskuzi, bez velkého očekávání dějinného zázraku. Je to každopádně zábavné, herecky výborné (i když, proč herci stále tak řvou ?).