Nikoss

Zdramatizovaná čechovovská anekdota kterak dva tlachají aniž se poslouchají, a když jim to konečně docvakne, v protichůdných pozicích je spojí stejná charakterová zkaženost jako produkt nemorální společnosti. Takže (nikoliv překvapivě) aktuální v každé době. Úspěch hry nutně založen na výborných hercích. Patrik Děrgel a Jiří Štrébl takovými herci nepochybně jsou. Hudební intermezza myslím dobrý nápad. Mimořádná divadelní událost sezóny to jistě nebude, ale kvalitní představení pro pobavení i zamyšlení určitě ano.

Muzikální uchopení inscenace byl skvělý nápad navíc velmi zdařile realizovaný. Eurípidés je zábavný možnostmi interpretace nejednoznačného obsahu. Tvůrci se nesnaží o žádný kategorický výklad, což je sympatické. Aktuálnost hry je nesporná. Manipulace davu, fanatismus a problém jak na něj rozumně reagovat (...i kdyby nebyl bůh, říkej, že jím je!), střet racionálna s emocionálním "užíváním dne", atd. Herci výborní, stejně jako kapela.

Dramatik měl asi zrovna tvůrčí krizi nebo mu došly prachy (nebo obojí). Místo patrně zamýšlené existencionální frašky (v šokujícím a nekorektním hávu) soubor banalit bez jakékoliv originální myšlenky, nápadu a vtipu. Základní divácký pocit - trapnost. Režie tomu také moc nepomohla (pokud to vůbec bylo možné), spíše naopak. Komické intermezzo na úrovni televizní estrády (nebo to byl záměr?) Podle mě dramaturgický omyl. "Epocha, ve které se psaly a inscenovaly podobné divadelní hry skončila" zaplaťpánbůh. Ivan Alexandrovič si myslí, že Anton Pavlovič nemá současnému divákovi již co nabídnout....ale má!

Tento druh dramatizace (interpretace autentických vzpomínek aktérů) jistě není originální, což neznamená, že nemůže být osobitě uchopen. To se myslím povedlo. Velmi si cením snahy autorů vymanit se z policejně klímovsko kroupovského obrazu devadesátek. Ubohost a trapnost veksláckých hvězd v prostředí, které bylo periferií 90. let. Velký tunel probíhal úplně mimo ně (v režii jiných sekáčů). Vedle toho nutná selekce vzpomínek na mládí. Do toho zábavný kontrast této ubohosti - Brožíkův Jiří z Poděbrad, mužský akt v pozicích klasického malířství, Máchův Máj. Fakt jsem se bavil (feministický pohled na devadesátky raději pominu).

Podařená Novotného aktualizace Sofoklovy tragédie. Další plus v repertoáru divadla roku. Když už se schyluje iniciativou Neoptolema (mladé generace) k odmítnutí válečného běsnění generace "hrdinů", zasáhne deus ex machina a je zase po všem - idealisté odhodí morální zábrany a začlení se do systému. I když autor nepřekračuje zažitou ideologickou hranici identifikace podstaty ničivého chování lidstva v éře "civilizace", alespoň to nezaujatě nastoluje k diskuzi, bez velkého očekávání dějinného zázraku. Je to každopádně zábavné, herecky výborné (i když, proč herci stále tak řvou ?).