Markéta Nedvědová

Vtipná, nekomplikovaná, vysloveně příjemná záležitost s neokoukanými tvářemi, ze kterých nutno vyzdvihnout Petru Arnautovou a Sabinu Valovou. Legrační kaskáda humorných situací se vrší a vrší až k naprosté divácké spokojenosti.

K de Sadeho textu chovám respekt, k Pasoliniho filmu despekt. Divadelní hra je naštěstí dostatečně svébytným počinem, ve kterém si lze užít mnohé. Miluju zejména výkon Jany Holečkové a Alenky Kardové. Máte-li odvahu, zažijte tuto inscenaci.

Velmi sporná inscenace z MDP. Chtělo by se glosovat poněkud dadaisticky: Ustinov, Werich a Pes jitrničku sežral. Trocha hysterie nikoho nezabije. Ale na druhou stranu jsem si zde velmi zapamatovala Mášu Málkovou a Henrietu Hornáčkovou, které na to mají, jen zdaleka ne každá látka, se kterou musí pracovat, dokáže upozornit na jejich kvality.

Slabší muzikálová verze české podoby pražského případu Nicka Cartera. Samozřejmě na poměry Divadla Broadway je to vcelku přijatelný kus, sama Adéla má hodně vtipný kostým, ale celé je to takové vodnaté. Snad je to zvolenými alternacemi pro DVD záznam, na což se názory různí, ale rýmy jsou za hranicí primitivnosti, choreografie na úrovni normalizačního baletu ČST a scéna je podivně laciná. Na druhou stranu Petr Vondráček vysloveně uzrál a poprvé jsem zažila, že jeho herecká manýra má opodstatnění (pokud stojí na divadelních prknech), protože jinak v televizi nebo ve filmu to nikdy nebylo ono.

Nádherná záležitost pro malé i velké příznivce Anči a Pepíka. Skvělé nápady s divadelní interpunkcí, trojí velikostí loutek, výborné cartoonové fóry v tmavé chodbě. Sestry Lomovy si nemohly přát lepší poctu svému dávnému nápadu o dvou myších z Ušína.

Nutno dodat, že chovám respekt k původnímu literárnímu dílu a spatřuji jisté kvality i ve filmové sérii, která dokázala nabídnout cosi odlišného v 60. letech. Vzhledem k tomu, že ač plakáty lákaly na půvabnou blondýnu, nebyla jí okoukaná Bardotka, ale nová tvář Michele Mercier. Dokonce jsem se těšila i na remake, z něhož byl nakonec natočen bohužel jen jeden díl. A jaký je tedy český muzikál? Špatný, nudný, nevkusný. Fanánek se neobtěžoval nahlédnout do knižních předloh, z filmů si mnohé nezapamatoval a sestavil cosi na motivy; celek funguje jen na variování původní filmové hudby Magneho.

Nyní, po smrti Anne Golon, je pohled na tento broadwayský muzikál ještě smutnější. Je tu hudba Magneho z filmů, výtah děje z pěti filmových pokračování, ale dohromady to příliš nedává smysl. Bohužel. Chtělo se to zaměřit například jen na francouzskou linku kolem královského dvora, ale poušť už měli nechat spát. Pěvecké výkony průměrné, harém naivní, vtípky na úrovni Zlaté mříže.

Je zajímavé sledovat, jak se s časem mění pohled na tyto dva ikonické antihrdiny. Dnes už je (opět) tím, komu rozumíme a s kým sdílíme společenský tlak a stres... pivovarník Sládek. A disident Vaněk? Po něm už opět není poptávka. I proto sílí pocit z dneška, že žijeme novou normalizaci. Hořké poznání.

Je vpravdě fascinující sledovat vzestup hvězdy Ivy Janžurové, komičky, do které by to nikdo ještě před pouhými padesáti lety neřekl.

"A tímto se s vámi loučí Pavel Kohout." aneb další slavnostní premiéra za účasti těch nejvyvolenějších. Dvojí příběh hry, která nebyla původně alegorií na srpen 1968, ale později tak byla chápána, dnes získává příběh třetí a my se kocháme a je to tak príma.

Za mě vynikající představení, rozhodně jedno z lepších ze současných Vinohrad. Životopisy skladatelů vážné hudby bývají ošemetné, divák nezná dobové reálie a proto jde především o zvěčnění hudby, což se zde podařilo. Musela jsem sice překousnout, že bez Postlerové to na Vinohradech zkrátka nelze, ale mistrovství Holuba a překvapivé obsazení Svobody a Krejčíkové mi tu vinohradskou rutinu bohatě vynahradilo. Zasloužený sukces.

Filmová adaptace loutkového představení vznikla ve spolupráci Divadla bratří Formanů a České televize. Původní opera o komínku, zedníky žertovně nakřivo postaveném takto získává zcela nový rozměr a jen díky skvělému DVD přežívá i původní nastudování z 90. let.

Nejsem si úplně jistá volbou textu. Konečně zdejší kontroverzní reakce dávají najevo, že ženský Emil čili o výchově není zcela tím, čím si dnešní divák chce společně s Holubovou a Bydžovskou projít. Osobně hru ale vnímám jako zdařilou, jen už je na energii obou hereček znát, že s textem pracují už příliš dlouho (od roku 2004) a chtělo by to cosi nového.

Bedřich Smetana napsal osm a půl a oper, v MDP je všechny hrají za jeden večer tak, že by nadchli i Járu Cimrmana. Anebo Prodanku z Ypsilonky.

Dnes už vysloveně pasé událost, nicméně vystřelila Barboru Polákovou na pomyslný top pozornosti. A pokud mohu soudit, tak od Blonďaté bestie Poláková vysloveně příjemně zraje. DVD s tímto scénickým čtením byl dobrý tah.

Už dlouho prahnu po životopisech ve filmu, ale jak se zdá, pokud se jimi chci zabývat více, musím více navštěvovat divadla. Jinudy není možná. Velmi oceňuji odvahu týmu Janžurové si zvolit příběh Sarah Bernhardt, ačkoli týž text inscenují v Řeznické. Bernhardt je ikonou celé jedné epochy, secesní plakáty na její hry proměnily estetiku propagace hereckých hvězd, byla mezi prvními, kdo absolvoval turné po USA, věnovala se filmu a psala knihy (bohužel jejich překlady češtinu stále míjí). Je to nevšedně bohatý osud, skvělý život a kariéra nemající hranic. A Janžurka toto vše zvládla na výbornou.

Nejsem si úplně jistá, jestli Jordi Galceran je přesně tím autorem, který na našich scénách chybí, ale komedií pro Evellyn Pacolákovou a Henrietu Hornáčkovou není nikdy dost. Bohužel vše ostatní je velmi diskutabilní.

Co by člověk pro to téma a pro Víznera neudělal. Leč nepovedlo se to a druhou polovinu raději nevidět. Scéna podivná, dramaturgická zkratka ošemetná. Zpěvy a tance nevhodné. Ale je to škoda, protože právě kombinace Oldřich Vízner (Fajst), Evellyn Pacoláková (maminečka) a Henrieta Hornáčková (Rampepurda) by dokázala sehrát cosi příjemného. Takto člověku i nadále zůstává seriál Karla Smyczka s Víznerem v cukrárně.

Jakkoli oceňuji téma, jednotlivé herecké výkony, zapojení rodiny Mannů do celé koláže i práci s archivními filmy, nemohu být s celkem plně spokojena. Velmi rušivá je nulová stylizace M. Málkové, kterou alespoň mohli učesat, když už odmítla blond paruku. Postavy Jaroslava a Václava jsou příliš šablonovité, osud dívčí komparsistky Vlasty až trapně naivní. MDP si málokdy s věrnou dobovou stylizací dělá hlavu, ale pokud vedle sebe stojí Kačmarčík ve skvělé masce J. Čapka a vedle něho neuvěřitelná Málková, je to marnost. Nicméně je radost pohledět na herectví i stylizaci Hány, Vlasáka, Jachnické.

Záznam jsem si dopřála na Finále v Plzni a ráda bych považovala podobnou distribuci jako standard. V rámci muzikálů Lucie Bílé je toto představení nadstandard. DVD je samozřejmě dalším plusem, aby po derniéře tento muzikál nezapadl ve vzpomínkách. A jsem velmi ráda, že máme alespoň tuto roli Pavly Břínkové zachovánu pro budoucnost.

Myslím, že důvod volby této hry je jasný. Doba si žádá zrcadlo. Vtipné, lehce zkarikované, ale dnešní. Takové jsou celebrity. Nijak náročné, pouze přítomné. Jen při vzpomínce na ně mi vytane na mysl i starší hra ze Stavovského Jako naprostí šílenci, která zdatně pokryla obdobné spektrum současnosti, ale pro nezájem zapadla. Leč zdála se mi o mnoho zdařilejší.