Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (40)
Jan Pařízek: 16 % (24)
Helena Grégrová: 17 % (64)
Iva Bryndová: 17 % (21)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 15.11.2018)
Hervého Mam'zelle Nitouche je poklad. A lze ho vnímat v několika rovinách. Před válkou, v nádherném výmarském filmu z roku 1931, hrála Denisu Anny Ondráková. Pro divadlo se této operety zásadním způsobem ujal Oldřich Nový. A na Slovensku po válce hráli velmi ironický kus Play mam'zelle Nitouche. A dnes? Dnes má za sebou dvě štace tato četníkovská variace, kterou jsem sice neviděla v Brně, ale na derniéře v HDK. Ty melodie a některé písně vysloveně zbožňuji. Námět je skvělý, klasická kombinace já je někdo jiný a hra ve hře. K tomu roztomilost jisté netykavky. Jsem za toto nastudování ráda.
(zadáno: 28.10.2018)
Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.
(zadáno: 24.6.2018)
Říkají tomuto kusu různě. Groteska či opera buffa. Ale ono to není nic, než jen další parazitování na fenoménu Baarová. Zatímco hra Goebbels / Baarová byla jen nepovedený omyl, tento "muzikál" je bezzubý výsměch. Nedočtený životopis posloužil jako oslí můstek pro revue se zpěvy, ve které se tleská na "vynikající" rýmy ve stylu "šukala, šukala". Liduschka by ráda byla aspirantkou na hru o které se mluví, ale kdo na ní ve skutečnosti jezdí? Jen ty zoufalé autobusy z regionů. A v nich jezdí bohužel zejména ti, kteří nadšeně zatleskaji i lejnu v alobalu.
(zadáno: 12.6.2018)
Kohoutova hra na objednávku nemá dobrou pověst. Hašler je revuální koláží na motivy životopisu nejslavnějšího českého písničkáře. Vybrané úseky ze života doplňují písňová pásma a lineární příběh narušují vstupy z herecké zkoušky. Skutečně je to spíše koláž na motivy, než soudržný životopisný kus. Töpferův tým se snaží apelovat, vzpomínat a připomínat. To samo o sobě není špatným krokem. Jen je toho na jednu plochu příliš. Zdaleka nejsou načrtnuty všechny důležité kapitoly z Hašlerova života, místy je hra příliš podbízivá. Leč podařilo se jí to hlavní, o Hašlerovi se opět mluví, opět přemýšlí.
(zadáno: 10.6.2018)
Roky mám zakořeněné zklamání z podpalmovkové Edith a Marlene. Váhala jsem, zda jít do Ungeltu. Ale přeci jenom hra Louwové komparuje vzpomínky Marlene a její dcery a dotváří z nich klasický svárlivý vztah matky s dcerou. Jde až na dřeň. Rázlová a Postlerová jsou ideální dvojicí pro interpretaci takové situace. Sluší jim komorní prostředí Ungeltu. Nicméně hra je o pocitech, o starých křivdách, o stáří, o hledání tolerance, lásky a vděčnosti. A skutečné osobnosti Marlene Dietrich a Marie Rivy se vytrácejí. Ve skutečnosti taková dramata není nutné hrát o konkrétních lidech.
(zadáno: 25.5.2018)
Nádherná záležitost pro malé i velké příznivce Anči a Pepíka. Skvělé nápady s divadelní interpunkcí, trojí velikostí loutek, výborné cartoonové fóry v tmavé chodbě. Sestry Lomovy si nemohly přát lepší poctu svému dávnému nápadu o dvou myších z Ušína.
(zadáno: 3.4.2018)
Moje první Bovaryová. Délka mi vyhovovala, s postavami jsem se musela nejdřív seznámit, aby mi na nich záleželo. Bohužel Palmovce chybí výrazné herecké osobnosti, hvězdy nemá žádné. Čili v rámci možností je příjemné trávit čas s titulní hrdinkou v podání Lucie Štěpánkové (místy připomíná Evelyn Pacolákovou z MDP). A se Slavíkovou ve vedlejší roli. Mládež a muži jsou vysloveně slabší. Stejně tak propagace láká na něco jiného, než inscenace skutečně je. Ale bylo by škoda čas od času Palmovku neprověřit, zda neměla šťastnější ruku. Dramaturgický plán na papíře zatím převyšuje realizaci.
(zadáno: 30.12.2017)
Je zajímavé sledovat, jak se s časem mění pohled na tyto dva ikonické antihrdiny. Dnes už je (opět) tím, komu rozumíme a s kým sdílíme společenský tlak a stres... pivovarník Sládek. A disident Vaněk? Po něm už opět není poptávka. I proto sílí pocit z dneška, že žijeme novou normalizaci. Hořké poznání.
(zadáno: 6.11.2017)
Meziválečná Langrova dramatika je má oblíbená. Samozřejmě si oblibuji zejména ty hry, které se ještě před rokem 1938 dočkaly filmové adaptace. Ne tak bohužel Periferie. K té je cesta strnitější, přesto pokud je znovu uvedená na domovských Vinohradech, genius loci rezonuje. Téma je stále živé a nejsilnější momenty lze prožít s Petrem Rychlým a Evou Režnarovou. Střední a starší generace je v ideální formě. Ale pokud bych k nim chtěla Štěpánka a Čapkovu scénu, toužila bych po divadelní archeologii a nikoliv po živé inscenaci. Jediné, k čemu mám skutečnou výtku, je bohužel velmi slabý plakát a PR.
(zadáno: 25.9.2017)
Variace na známé motivy, které byly platné tehdy. Dnes je samozřejmě zajímavé sledovat to prolínání divadla a filmu i tam, kde chybí literární předloha, ale to je asi tak všechno.
(zadáno: 4.9.2017)
Filmová adaptace loutkového představení vznikla ve spolupráci Divadla bratří Formanů a České televize. Původní opera o komínku, zedníky žertovně nakřivo postaveném takto získává zcela nový rozměr a jen díky skvělému DVD přežívá i původní nastudování z 90. let.
(zadáno: 30.7.2017)
Nyní, po smrti Anne Golon, je pohled na tento broadwayský muzikál ještě smutnější. Je tu hudba Magneho z filmů, výtah děje z pěti filmových pokračování, ale dohromady to příliš nedává smysl. Bohužel. Chtělo se to zaměřit například jen na francouzskou linku kolem královského dvora, ale poušť už měli nechat spát. Pěvecké výkony průměrné, harém naivní, vtípky na úrovni Zlaté mříže.
(zadáno: 29.7.2017)
Záznam jsem si dopřála na Finále v Plzni a ráda bych považovala podobnou distribuci jako standard. V rámci muzikálů Lucie Bílé je toto představení nadstandard. DVD je samozřejmě dalším plusem, aby po derniéře tento muzikál nezapadl ve vzpomínkách. A jsem velmi ráda, že máme alespoň tuto roli Pavly Břínkové zachovánu pro budoucnost.
(zadáno: 29.7.2017)
Muzikály s Bílou oscilují mezi vysloveně dobrými a těmi naprosto marnými. Němcová! je překvapivě dobrou. Lucie zpívá a hraje především pocitově, show není typickým cirkusem jejího stálého týmu. Pouze krátkou éru uvádění si vysvětluji nezájmem diváků po promarněných tématech Láska je láska a Elixír života. Z celé řady interpretací Němcové na poli dokumentaristiky a hraných filmů tento muzikál nijak nevyčnívá, národní a ženské téma láká a lákat bude, provokuje a provokovat bude.
(zadáno: 20.6.2017)
Vysloveně rozkošný zážitek. Odlišné nastudování životopisu Sarah Bernhardt. Božská Hana Maciuchová se rolí doslova opájí a něžně laškuje s textem, který patří mezi to nejnádhernější, s čím se zralá herečka může během své kariéry setkat. Něžně jí sekunduje Satoranský. Je radost se právě s touto podobou Ještěrky setkat. Doporučuji si zážitek doplnit i jiným obsazením, aby divák řádně ocenil kouzlo závěrečné etapy života Sarah. Švorcová byla též dobrá, Janžurová to pojala více frivolně.
(zadáno: 12.6.2017)
Vysloveně jsem se nadchla pro tuto inscenaci. Skvělá volba námětu, skvěle sehraný mladý tým. Některá "dospělá" divadla by se mohla jen a jen učit. Bravo! Doporučuji i těm, kdo znáte inscenaci Vinohrad s Hanzlíkem, Preissem, Stropnickým, Bohdalovou, Maciuchovou a Veškrnovou.
(zadáno: 30.5.2017)
Dnes už vysloveně pasé událost, nicméně vystřelila Barboru Polákovou na pomyslný top pozornosti. A pokud mohu soudit, tak od Blonďaté bestie Poláková vysloveně příjemně zraje. DVD s tímto scénickým čtením byl dobrý tah.
(zadáno: 30.5.2017)
Rychlovka na objednávku. Nicméně oceňuji kvalitní marketing.
(zadáno: 17.5.2017)
Je radost setkat se s tak silným textem. Otázka jde, zda právě tento tým ho uchopil nejlépe jak mohl? Se Špačkovou divadelní režií se setkávám poprvé, jeho práci ve filmu vnímám opakovaně jako originální, ale nikoli rozvinutou (přeci jenom je možné jeho persónu vnímat ve scénickém umění již po dvě dekády). Inscenace celá stojí a padá na velmi dobrém výkonu Daniela Krejčíka, který zraje s každou rolí jako by se stával pokaždé někým jiným a nikoli jen interpretem (Velmi shakespearovské vztahy se zdají už minulostí) a Zuzaně Bydžovské, která hraje jen tolik, aby Dana nezastínila.
(zadáno: 14.5.2017)
To téma je až příliš dokonalé na to, aby bylo tolik zprzněno. Lépe zapomenout.
(zadáno: 14.5.2017)
K zamyšlení. Ovšem nikoli jako divadelní kus.
(zadáno: 14.5.2017)
Patřím mezi pamětníky prvního nastudování a toto je jen slabý odvar.
(zadáno: 14.5.2017)
Nápad to není špatný, postavit revue na nejoblíbenějších písních Bílé s Bílou v hlavní roli. Ale libreto se jaksi nevydařilo.
(zadáno: 14.5.2017)
Výrazný počin na téma, o kterém se nežertuje, ale Arnošt Goldflam přeci jenom našel způsob, jak se k tomu postavit. V současnosti je k vidění i televizní záznam, ve kterém je naprosto neuvěřitelná Jana Plodková. Místy skvělá, místy naprosto nesnesitelná. Humor je natolik meta, že by hodnocení mělo oscilovat mezi absolutním topem a naprostou nulou. Střed je pouze provizorní stanovisko.
(zadáno: 14.5.2017)
Příjemné překvapení bylo toto shledání se záznamem hry z Fidlovačky. Pokud máte rádi Töpfera s Balzerovou, je možno si dopřát obou v dostatečném množství.