Profil uživatele

Markéta Nedvědová

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 15 % (44)
Michal Novák: 15 % (70)
Lukáš Holubec: 16 % (20)
Helena Grégrová: 17 % (68)
Jan Pařízek: 17 % (28)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

<<  <  2 3 4 5 6
(zadáno: 14.5.2017)
Komorní drama o neznámé rostlině sehrané třemi herci na téma "láska překoná i smrt". Bylo to milé a v kusné. Na Pacolákovou chodím na jistotu, Dana Syslová určitě překvapila po fiasku ve Vše o mé matce.
(zadáno: 11.10.2019)
Na Ypsilonce je nádherné, že přivedla do Prahy spolu s režisérem Peterem Oravcem úpravu klasické operety podle Ľubomíra Feldeka. Tato slovenská verze byla už k vidění ve slovenské televizi s Labudou, Hubou a Kostolányiovou a jmenovala se Play mam'zelle Nitouche. Černobílá inscenace z roku 1972 se mi ale nelíbila. Až hravost Ypsilonky, její barevnost, radost a výborný timing společně s báječnými výkony zejména Jaroslavy Kretschmerové a Lumíry Přichystalové, mi ukázala, že i tato varianta Nitušky umí být zábavná a je vysloveně příjemné s ní prožít (a prozpívat) celý večer.
(zadáno: 17.5.2017)
Je radost setkat se s tak silným textem. Otázka jde, zda právě tento tým ho uchopil nejlépe jak mohl? Se Špačkovou divadelní režií se setkávám poprvé, jeho práci ve filmu vnímám opakovaně jako originální, ale nikoli rozvinutou (přeci jenom je možné jeho persónu vnímat ve scénickém umění již po dvě dekády). Inscenace celá stojí a padá na velmi dobrém výkonu Daniela Krejčíka, který zraje s každou rolí jako by se stával pokaždé někým jiným a nikoli jen interpretem (Velmi shakespearovské vztahy se zdají už minulostí) a Zuzaně Bydžovské, která hraje jen tolik, aby Dana nezastínila.
(zadáno: 13.5.2017)
Výtah ze Shakespeara hravou metodou. Nápad, který se nejlépe osvědčí tam, kde herci teprve zrají. A jak vidno, Dan Krejčík rok co rok překvapuje, pracuje na sobě a pokračuje směrem k opravdovým rolím.
(zadáno: 25.3.2022)
Na operetu Veselá vdova jsem se chystala od sezóny 2018/19 do HDK (představení bylo v koprodukci s JKT). Nakonec to dopadlo tak, že jsem v Plzni viděla Netopýra a Veselou vdovu nakonec v Ústí nad Labem. HDK operetu v době covidu zřejmě odmítlo a přestože se dlouho pyšnili Polskou krví nebo hostováním brněnské Mam'zelle Nitouche, Lehárovy klasiky jsem se u nich nedočkala. Proto jsem si tak užila zážitek z regionu, drobné nedostatky nervózního souboru i techniky plně vynahradila energie v 2. a 3. dějství a přirozená krása a roztomilost Michaely Katrákové a Slovenky s maďarskými kořeny Ballánové.
(zadáno: 14.5.2017)
Zatímco ve filmu a v televizi již jméno Epstein něco znamená (Iguo Igua, Ve stínu, Pohádkář) jeho hry Veterán a Mléčné sklo (druhá z nich měla zatím pouze scénické čtení) pouze naznačují otázku, zda by Marek mohl být skutečným univerzálem. Mladší diváci sice žádné klady neodhalili, ale fanynky Tomáše Novotného byly velmi spokojené. Za sebe mohu říct, že jsem klasicky ocenila Víznera, Pacolákovou a Málkovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Ačkoli si s Almodóvarem moc netykám, podobně jako v kauze přepisu von Triera oceňuji další pohled na proslavený film divadelní optikou. Více pohledů na jeden příběh, více způsobů herecké práce. A celkem si užívám Evellyn Pacolákovou, která mne ještě v MDP nezklamala.
(zadáno: 13.5.2017)
Nikdy nemám dobrý pocit z boření hranic mezi jevištěm a hledištěm. S Havlovými texty problém nemám, s jejich dnešní inscenací ano. Nedokážu spokojeně sedět ve Stavovském a uhýbat roli toaletního papíru. Pokud je toto cesta naší hlavní scény, inklinuji čím dál tím více k pasivnímu diváctví puritánských královských Vinohrad. Což mi přijde jako vyslovená škoda.
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 12.3.2022)
Sympatická kreativní hodinka v konceptu Laterny magiky. Pro dětského diváka inspirativní, pro dospěláka příjemně relaxační.
(zadáno: 14.5.2017)
(3x) Aneb moje cesta do MDP. Želarský svět Květy Legátové jsem si natolik zamilovala, že jsem vzala za vděk i jeho divadelní verzí. A jaké bylo moje překvapení, když jsem se shledala s tak vynikajícím výkonem Evellyn Pacolákové a Oldřicha Víznera. Vynalézavá scéna je zcela určitě také plus, celkově atmosféra je dech beroucí a příběh Jozovy Hanule je zase o něco plastičtější, než byl v knihách a ve filmu. Ráda půjdu znovu, protože rok za rokem právě tohle nastudování zraje jako víno. V roce 2021 děkuju za zařazení streamu do MDPlay, alternace vedlejších rolích nebyly špatné.
(zadáno: 13.11.2022)
Havelkovy hry Muži v offsidu, Saturnin, Zločin v Posázavském Pacifiku, V rytmu swingu buší srdce mé a Zítra swing bude zníti všude tvoří soudržný celek. Co do stylu, témat, skvělé hudby, výborného obsazení. Prostředí pražské scény ABC tématu vzhledem k vlastní historii sedlo jako ulité. Osobně jsem si nejvíc užila jednotlivé písně, výtečnou Evellyn Pacolákovou a klasické vtipy směřované na pamětnické filmy. Chytrá scéna, kouzelné gagy a příjemně energická choreografie jsou pak u Havelky naprostou samozřejmostí.
(zadáno: 13.5.2017)
Inscenační kiks? Divadelní skanzen? Problematické vyznění hry? Ale ano, však jsme na konci 16. století a ono problematické vyznění je klíčem k uchopení. Nejsem přílišným zastáncem aktualizací, naopak děkuji Vinohradům, že stále ještě někde hrají bez úletů. Potřebovala jsem se srovnat s ne příliš vydařeným zážitkem z jinak velmi oblíbeného filmu Zeffirelliho a tato inscenace mi kýžený klid skutečně dopřála.
(zadáno: 23.9.2023)
Krásná pocta trampingu, barrandovskému filmu a celkově popkultuře 30. let, překvapivé spojení Jaroslavy Kretschmerové, Bohumila Klepla a Martina Zbrožka vyšlo na jedničku. V hudebních retro komediích značky Havelka si velmi libuji, ale zatímco k Mužům v offsidu jsem měla ještě výhrady, Saturnina jsem už cele přijala a Zločin považuju za jistotu. Bezčasí je pryč, reálie jsou mnohem více precizní, glosy adresované dobové filmařské a divadelní praxi jsou skvělé. / Viděla jsem ze záznamu z roku 2013.
(zadáno: 8.9.2023)
Regionální povaha původního nastudování je bohužel hodně znát. Druhá polovina je skoro k nesnesení. Navíc měli v Hybernii spoustu technických lapsů. Nicméně známé melodie jsou líbivé, české texty nejsou marné, akorát ta karikatura hvězdy němého filmu je za hranicí parodie a místo vtipného setkání se zvukovým filmem je Lina Lammont vykreslená jako Aťka Janoušková křížená s Rákosníčkem. To skutečně nebylo nutné. Navíc filmové dotáčky dělal někdo, kdo němý film nikdy neviděl, v programu hovoří o statické kameře a na jiném místě o tom, že zvukový film musel kameru opět rozpohybovat. Ehm. V alternaci 8. 9. jediný dobrý herec Václav Vydra.
<<  <  2 3 4 5 6