Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).

Pokud by vás cokoli zajímalo, jsem k dispozici v hostivařské pobočce Městské knihovny v Praze nebo na marketa.nedvedova@mlp.cz :)
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (65)
Lukáš Dubský: 15 % (39)
Helena Grégrová: 16 % (62)
Iva Bryndová: 16 % (19)
Jan Pařízek: 16 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 >

(zadáno: 13.5.2017)
Pokud divák přišel zejména proto, aby si prohlédl jevištní výkony Leichtové a Pazderkové, mohl být zcela spokojen. Mladá energická Leichtová sehrála svou roli velmi přirozeně a Pazderková měla prostor i ke zpěvu. Bohužel bez znalosti Testosteronu nebyl zážitek úplný.
(zadáno: 8.6.2019)
Milé představení, které se hraje už 10. rokem. Jako pravidelné divačce MDP mi Kaplan dlouho unikal, dnes lituji, že jsem nezažila jako Reného a Clauda, duo Button, Lipského s Fišerem. Námět Leo Rostena bych se nebála srovnat s universálním humorem Jaroslava Žáka nebo s obdobně založeným filmem English Vinglish. Příhody z večerní jazykové školy z let 1941/2 jsou hořkosladce geniální. Ať už se paroduje sladká Francie, bella Itálie, ostré Polsko, sexy Francie nebo zádumčivé a pyšné Rusko... tuhle čídu mám ráda. A Oldřich Vízner je úplně báječný a fajn, není důvod si ho neužít.
(zadáno: 3.4.2018)
Moje první Bovaryová. Délka mi vyhovovala, s postavami jsem se musela nejdřív seznámit, aby mi na nich záleželo. Bohužel Palmovce chybí výrazné herecké osobnosti, hvězdy nemá žádné. Čili v rámci možností je příjemné trávit čas s titulní hrdinkou v podání Lucie Štěpánkové (místy připomíná Evelyn Pacolákovou z MDP). A se Slavíkovou ve vedlejší roli. Mládež a muži jsou vysloveně slabší. Stejně tak propagace láká na něco jiného, než inscenace skutečně je. Ale bylo by škoda čas od času Palmovku neprověřit, zda neměla šťastnější ruku. Dramaturgický plán na papíře zatím převyšuje realizaci.
(zadáno: 13.5.2017)
Kdysi dávno, ještě na druhém stupni základní školy, nás s divadelním kroužkem nasměřovaly pančelky dokonce na dvě různé inscenace nejslavnější hry Christie. Kromě této jsme ještě viděli variantu z ABC, ještě s Janem Hrušínským v hlavní roli (hrála se od roku 1996). Ale buď jak buď, lásku k Agáthě je vhodno pěstovat v jakémkoli věku a dnešní vzpomínky jsou sice mlhavé, ale mají svůj význam pro pozdější lásku k literární klasičce.
(zadáno: 29.8.2020)
Díky Filmu Naživo byla obnovena inscenace legendární Vosto5. A i jejich příspěvek na téma Péráka je jednoduše skvělý. Legenda o Pérákovi žije v českém filmu už od roku 1946 a v posledních letech se má znovu čile k světu v mnoha médiích. Natáčejí se nové animované filmy, vycházejí nové původní komiksy, knihy... Velmi doporučuju aktuálně vydávanou Koplovu Jantarovou komnatu. Pokud by někdy dozrála doba na český celovečerní pérákovský film, budu jedině ráda, pokud za ním bude stát Havelkova parta.
(zadáno: 6.11.2017)
Meziválečná Langrova dramatika je má oblíbená. Samozřejmě si oblibuji zejména ty hry, které se ještě před rokem 1938 dočkaly filmové adaptace. Ne tak bohužel Periferie. K té je cesta strnitější, přesto pokud je znovu uvedená na domovských Vinohradech, genius loci rezonuje. Téma je stále živé a nejsilnější momenty lze prožít s Petrem Rychlým a Evou Režnarovou. Střední a starší generace je v ideální formě. Ale pokud bych k nim chtěla Štěpánka a Čapkovu scénu, toužila bych po divadelní archeologii a nikoliv po živé inscenaci. Jediné, k čemu mám skutečnou výtku, je bohužel velmi slabý plakát a PR.
(zadáno: 13.5.2017)
Ideální jako komparace s filmem. Nicméně vynikající byl pouze Martin Huba.
(zadáno: 13.5.2017)
Ačkoli trpím láskou k počátkům kinematografie a oblibuji Verneovky, s tímto kusem Laterny příliš nesouzním. Jde o to, že celek je příliš dětský a podbízivý, což kazí jinak celou řadu dobrých nápadů.
(zadáno: 28.10.2018)
Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.
(zadáno: 14.5.2017)
Musím seznat, že práce s textem Alistaira McDowalla byla ošemetnou, jak bylo ostatně vyhodnoceno aj po představení v Řetízku. Ale Holcův tým se se zadaným úkolem popasoval velmi dobře. Snad jen některé zkratky a vložené herecké citace postav ze Sin City a ze Slaměného vdovce byly poněkud navíc. Atraktivní námět, zajímavé zpracování, široké pole interpretace otevřené dokořán. To jsou důvody, proč Pomonu doporučit.
(zadáno: 14.5.2017)
Příjemné překvapení bylo toto shledání se záznamem hry z Fidlovačky. Pokud máte rádi Töpfera s Balzerovou, je možno si dopřát obou v dostatečném množství.
(zadáno: 17.2.2021)
Nejlepší z montáží studia Ypsilon. Humor je ostrý jako břitva a sedí jako prdel na hrnec. Každý z ansámblu zažije své skvělé chvilky, včetně výborné Markéty Plánkové, ale králem improvizační inscenace je Lábus a těsně za ním Eben a Dejdar. Korn místy nestíhal, ale celek to nijak neohrozilo. Schmid sestavil klasickou dějinnou linku a vyrovnal se v ní se všemi důležitými mýty.
(zadáno: 17.2.2021)
Skvělá koláž Ypsilonky na téma Prodanky. Hraje se už od roku 1996 a doufám, že ještě dlouho bude. Protože tohle je přesně ta cesta, která pomáhá zlidšťovat přístup k národním ikonám. A samozřejmě Kretschmerku nelze v kroji nemilovat. Zajímavé by určitě bylo srovnání s inscenací MDP Bedřich Smetana: The Greatest Hits.
(zadáno: 14.5.2017)
Na Zajícovu verzi slavného filmu von Triera jsem šla ještě předtím, než jsem se s filmem seznámila. Myslím, že to byla dobrá volba, protože obě varianty jsou velmi svébytné, jen ta filmová je díky reáliím lépe uchopitelná, zatímco divadelní je spíše pocitová. Někdy je zkrátka důležité mít realistické scenérie pro určité chování postav a logiku jejich činů. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem si uvědomila, jak dobrá herečka je Dana Batulková a Klára Sedláčková-Oltová.
(zadáno: 14.5.2017)
Bylo zajímavé pozorovat, jak se hra vyvíjí velmi pomalu, ale na jejím konci už je vám v ní velmi pohodlně. Konečně, je to hra o nás v nás. Aneb oni na to byli dva, nevěděli jak z toho ven a zachránil je až ten pověstný víkend v Paříži. Klady: dobré dialogy, vztahové zrcadlo, celkově hodně vtipné.
(zadáno: 14.5.2017)
Zábavnost na téma, že puťa puťa je někdy důležitější, než rozpad impéria. Hra je to fakt pěkná, o to žádná. Inscenační kvality ovšem chybí. Leč pro její udržení v povědomí je to dobrý počin.
(zadáno: 26.6.2020)
Obávám se, že hry Kašparu nebudou blízké mému srdci. Před časem jsem zkusila jejich Audienci (v klubovně v Jidřišské), ta byla vcelku příjemná, ale jejich vidění Vančury nekonvenuji. Hra má velmi nápaditou scénu, vnímání publika je hodně vstřícné, ale jako celek mi to nefungovalo. Herecky vysloveně slabé, text málo pointovaný, hudební vložce zcela neživotné. O bonusovou verzi zájem nemám.
(zadáno: 14.5.2017)
Jak jsme se seznámili s ruskou klasikou a uznali jsme, že Veronika Kubařová umí a že želarská Evellyn Pacoláková by zasloužila více prostoru.
(zadáno: 5.6.2019)
Mark St. Germain musí být velkým fanouškem obou literátů, jeho hra Scott a Hem je psaná v pokoře stylu posledního Fitzgeraldova nedokončeného románu Láska posledního magnáta. Jsme v Hollywoodu v roce 1937, Fitzgerald a Hemingway jsou přátelé, kteří už mají hodně za sebou, individuální příběhy jejich manželek jsou velmi bolestné a mašinérie hollywoodské továrny na sny je neúprosná. V komorním prostředí Řeznické vyniká Míra Nosek v hlavní roli, pravým emočním protipólem rozervaného umělce je dynamický Michal Slaný. A naprosto přesná je Jitka Ježková v roli tak důležité pro rovnováhu obou.
(zadáno: 14.5.2017)
Obávám se, že toto byl jeden z mých nejhorších diváckých zážitků. Text je zkrátka uvězněný v čase a ani tým z MDP s ním nijak nedokázal pohnout.
(zadáno: 14.5.2017)
Příkladná commedia dell´arte a 22 let Donutilovy éry.
(zadáno: 14.5.2017)
S Čechovem je dobré začínat na malých komorních scénách vzdorujícím avantgardě. Navíc zdejší báječná scéna s nápadem Jaroslava Milfajta si žije svým vlastním životem a dává hereckým výkonům cele vyniknouti. Lze se tedy kochat i soustředit na obsah.
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 6.11.2019)
Milá ypsilonkovská revue, trochu naučná, místy vtipná, ale hlavně hravá. Swinguje mnoho divadel, Řeznická i Národní. Ale štěstí hledá jen málokdo. Těšila jsem se především na hvězdu z První republiky Markétu Častvaj Plánkovou a nezklamala jsem se, ona má v sobě skutečně cosi andělského. Tyhle výlety do minulosti budiž Ypsilonce výhradně ke cti, však kdo jiný v dnešní době nezapomíná ani na Poláčka nebo Skružného?

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5 >