Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).

Pokud by vás cokoli zajímalo, jsem k dispozici v hostivařské pobočce Městské knihovny v Praze nebo na marketa.nedvedova@mlp.cz :)
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (65)
Lukáš Dubský: 15 % (39)
Helena Grégrová: 16 % (62)
Iva Bryndová: 16 % (19)
Jan Pařízek: 16 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5

(zadáno: 24.11.2019)
Havlíčkův nádherný román z roku 1939 už diváci znají z filmové a televizní adaptace. Tentokrát se k tématu vrací vršovická Mana a je to opravdu radost, protože Havlíčka není nikdy dost. Zatímco MDP v Rokoku nabízí náročné zpracování Neviditelného, vršovické řešení Té třetí je o mnoho lehčí. Počínaje sjednocenými kostýmy, které ve všech barvách spojuje kus plyšového textilu až po scénu, která je skutečně ryze funkční a pouze náznaková. Ano, nápad s pohyblivými rámy a potravinou fólií je zajímavý, ale do předválečného textu se příliš nehodí. Naštěstí herecky je inscenace velmi silná.
(zadáno: 14.5.2017)
Jediným kvalitním Landou zůstává navždy Krysař v původním nastudování.
(zadáno: 23.9.2020)
Další výtečné setkání s Filmem Naživo, tentokrát nad Jařabovou variací na téma terorismu na počátku 20. století. Slavný román J. Conrada z roku 1907 oslovuje napříč stoletím, zajímavé filmové adaptace vznikaly například ve 30. letech - Hitchcockova Sabotáž, nebo v 90. letech - Hamptonova Bomba pro Greenwich. Tato inscenace DNZ přenesená do brněnského vodojemu přinesla hodně zajímavý zážitek všem, kteří nemají zábrany přemýšlet nad životy jednotlivců v krizových situacích. Výborné herecké výkony předvedli zejména Vyorálek s Fialovou, zajímavé kariky pak Žáček se Čtvrtníčkem (mistrem přestávky).
(zadáno: 13.5.2017)
Příběh Tonky Šibenice je nutno rozdělit na linii dle Macourka a dle Kische. Tato verze jde ruku v ruce s Racajdou Gabriely Wilhelmové a není proto nutné srovnávat slavná filmová zpracování téhož. Koláž příhod ze života toho nejsmutnějšího pražského stvoření v podání Jitky Sedláčkové je vynikajícím zážitkem, ve kterém Sedláčková doslova rozkvétá před očima. Prožívá celý život od dětství až k osudovému konci a ve všech polohách je uvěřitelná. Nenápadné Duškovo nastudování by zasloužilo větší porci pozornosti.
(zadáno: 14.5.2017)
Inscenace, která měla smůlu. Dvě herecké kolize krátce po premiéře by vyděsili každého. Ale pokud to herci přežijí, můžeme jim přát mnoho dalších úspěšných pohovorů.
(zadáno: 13.5.2017)
Mlhavý zážitek z kdysi viděného, ale nijak zvlášť neprožitého kusu.
(zadáno: 14.5.2017)
Komorní drama o neznámé rostlině sehrané třemi herci na téma "láska překoná i smrt". Bylo to milé a v kusné. Na Pacolákovou chodím na jistotu, Dana Syslová určitě překvapila po fiasku ve Vše o mé matce.
(zadáno: 11.10.2019)
Na Ypsilonce je nádherné, že přivedla do Prahy spolu s režisérem Peterem Oravcem úpravu klasické operety podle Ľubomíra Feldeka. Tato slovenská verze byla už k vidění ve slovenské televizi s Labudou, Hubou a Kostolányiovou a jmenovala se Play mam'zelle Nitouche. Černobílá inscenace z roku 1972 se mi ale nelíbila. Až hravost Ypsilonky, její barevnost, radost a výborný timing společně s báječnými výkony zejména Jaroslavy Kretschmerové a Lumíry Přichystalové, mi ukázala, že i tato varianta Nitušky umí být zábavná a je vysloveně příjemné s ní prožít (a prozpívat) celý večer.
(zadáno: 17.5.2017)
Je radost setkat se s tak silným textem. Otázka jde, zda právě tento tým ho uchopil nejlépe jak mohl? Se Špačkovou divadelní režií se setkávám poprvé, jeho práci ve filmu vnímám opakovaně jako originální, ale nikoli rozvinutou (přeci jenom je možné jeho persónu vnímat ve scénickém umění již po dvě dekády). Inscenace celá stojí a padá na velmi dobrém výkonu Daniela Krejčíka, který zraje s každou rolí jako by se stával pokaždé někým jiným a nikoli jen interpretem (Velmi shakespearovské vztahy se zdají už minulostí) a Zuzaně Bydžovské, která hraje jen tolik, aby Dana nezastínila.
(zadáno: 13.5.2017)
Výtah ze Shakespeara hravou metodou. Nápad, který se nejlépe osvědčí tam, kde herci teprve zrají. A jak vidno, Dan Krejčík rok co rok překvapuje, pracuje na sobě a pokračuje směrem k opravdovým rolím.
(zadáno: 14.5.2017)
Zatímco ve filmu a v televizi již jméno Epstein něco znamená (Iguo Igua, Ve stínu, Pohádkář) jeho hry Veterán a Mléčné sklo (druhá z nich měla zatím pouze scénické čtení) pouze naznačují otázku, zda by Marek mohl být skutečným univerzálem. Mladší diváci sice žádné klady neodhalili, ale fanynky Tomáše Novotného byly velmi spokojené. Za sebe mohu říct, že jsem klasicky ocenila Víznera, Pacolákovou a Málkovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Ačkoli si s Almodóvarem moc netykám, podobně jako v kauze přepisu von Triera oceňuji další pohled na proslavený film divadelní optikou. Více pohledů na jeden příběh, více způsobů herecké práce. A celkem si užívám Evellyn Pacolákovou, která mne ještě v MDP nezklamala.
(zadáno: 13.5.2017)
Nikdy nemám dobrý pocit z boření hranic mezi jevištěm a hledištěm. S Havlovými texty problém nemám, s jejich dnešní inscenací ano. Nedokážu spokojeně sedět ve Stavovském a uhýbat roli toaletního papíru. Pokud je toto cesta naší hlavní scény, inklinuji čím dál tím více k pasivnímu diváctví puritánských královských Vinohrad. Což mi přijde jako vyslovená škoda.
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 14.5.2017)
(3x) Aneb moje cesta do MDP. Želarský svět Květy Legátové jsem si natolik zamilovala, že jsem vzala za vděk i jeho divadelní verzí. A jaké bylo moje překvapení, když jsem se shledala s tak vynikajícím výkonem Evellyn Pacolákové a Oldřicha Víznera. Vynalézavá scéna je zcela určitě také plus, celkově atmosféra je dech beroucí a příběh Jozovy Hanule je zase o něco plastičtější, než byl v knihách a ve filmu. Ráda půjdu znovu, protože rok za rokem právě tohle nastudování zraje jako víno. V roce 2021 děkuju za zařazení streamu do MDPlay, alternace vedlejších rolích nebyly špatné.
(zadáno: 13.5.2017)
Inscenační kiks? Divadelní skanzen? Problematické vyznění hry? Ale ano, však jsme na konci 16. století a ono problematické vyznění je klíčem k uchopení. Nejsem přílišným zastáncem aktualizací, naopak děkuji Vinohradům, že stále ještě někde hrají bez úletů. Potřebovala jsem se srovnat s ne příliš vydařeným zážitkem z jinak velmi oblíbeného filmu Zeffirelliho a tato inscenace mi kýžený klid skutečně dopřála.

Další stránky hodnocení: << < 1 2 3 4 5