Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (41)
Jan Pařízek: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (65)
Iva Bryndová: 17 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 13.5.2017)
Monology vagíny jsem si naprosto zamilovala. Jako kniha je to velmi užitečné, jako divadelní záznam zajímavé, ale zkušenost, kterou můžete učinit s českým nastudování je neopakovatelná. Eve Ensler dokázala mnohé a v pubertě by nikdo její odvahu neměl minout. Text, který bez nadsázky změnil život celé jedné generaci.
(zadáno: 13.5.2017)
Příběh Tonky Šibenice je nutno rozdělit na linii dle Macourka a dle Kische. Tato verze jde ruku v ruce s Racajdou Gabriely Wilhelmové a není proto nutné srovnávat slavná filmová zpracování téhož. Koláž příhod ze života toho nejsmutnějšího pražského stvoření v podání Jitky Sedláčkové je vynikajícím zážitkem, ve kterém Sedláčková doslova rozkvétá před očima. Prožívá celý život od dětství až k osudovému konci a ve všech polohách je uvěřitelná. Nenápadné Duškovo nastudování by zasloužilo větší porci pozornosti.
(zadáno: 13.5.2017)
Ačkoli jsem se seznámila se slavnou variací Jaroslavy Adamové a s fragmenty tak odlišných hereček, jakými byla Olga Scheinpflugová nebo Sophia Loren, byla jsem ke hře Cocteauově stále poněkud skeptickou. Až Jitka Sedláčková byla natolik uvěřitelná ve svých emocích a niterných prožitcích, že jsem musela smeknout. Ten text je neskutečně těžký a zážitek, který je schopna z něho vykřesat a předat svým divákům Sedláčková, je vynikající.
(zadáno: 13.5.2017)
Mé první setkání se Zlatou kapličkou ve věku, kdy již bylo možno ocenit celou sérii jemných nuancí. Dnes leta studuji filmové adaptace Lamače z let 1925 a 1938 a na tuto inscenaci vzpomínám vcelku s láskou. Už pro tu nesmrtelnou Kláskovou Janžurové, jakou byla již ve stařičké televizní inscenaci.
(zadáno: 13.5.2017)
Je vpravdě fascinující sledovat vzestup hvězdy Ivy Janžurové, komičky, do které by to nikdo ještě před pouhými padesáti lety neřekl.
(zadáno: 14.5.2017)
Ačkoli Gogol napsal hry pouze tři, všechny jsou gejzír energie. A stejně jako Ženitba a Revizor jsou i Hráči nejrozmarnější studií lidské zhýralosti a malosti. V MDP pak i výtečná komedie a radost.
(zadáno: 14.5.2017)
Bylo zajímavé pozorovat, jak se hra vyvíjí velmi pomalu, ale na jejím konci už je vám v ní velmi pohodlně. Konečně, je to hra o nás v nás. Aneb oni na to byli dva, nevěděli jak z toho ven a zachránil je až ten pověstný víkend v Paříži. Klady: dobré dialogy, vztahové zrcadlo, celkově hodně vtipné.
(zadáno: 14.5.2017)
Komorní drama o neznámé rostlině sehrané třemi herci na téma "láska překoná i smrt". Bylo to milé a v kusné. Na Pacolákovou chodím na jistotu, Dana Syslová určitě překvapila po fiasku ve Vše o mé matce.
(zadáno: 14.5.2017)
Jedna z mých mnoha oblíbených komparací divadla s filmem. V Rokoku jsem si ostatně velmi oblíbila Veroniku Kubařovou, která zkrátka ve filmu nemá štěstí (a mohlo by se zdát, že je jen jednou z mnoha hezkých tvářiček své generace), ale na divadle uhraje hlavní role bez nejmenšího zaváhání. Nadto zde měla krásné a silné scény s Oldřichem Víznerem. Téma sama o sobě je také poutavé a pokud znáte i film s Gwyneth Paltrow a Anthony Hopkinsem, víte, že ani jeho řeč není příliš filmová a celé kouzlo spočívá v chytře napsaných předlouhých dialozích.
(zadáno: 14.5.2017)
Nevšední sólo pro Stanislava Zindulku. Nádherné téma, nádherný večer. Děkuji za něj. / Navštívena alternace s Matějem Hádkem.
(zadáno: 14.5.2017)
Jedna z nejlepších premiér, které jsem v MDP zažila. Témata kolem norimberských procesů jsou má oblíbená a toto o denacifikaci Wilhelma Furtwänglera povýšilo i Jana Vlasáka na mého oblíbence.
(zadáno: 14.5.2017)
Veronika Kubařová zraje s každou rolí a divadelní středověk funguje díky chytré scéně na výbornou. Skvělá hra, skvělá aktualizace. Film Františka Vláčila už může zůstat v muzeu.
(zadáno: 14.5.2017)
Ještě za bývalého vedení ABC jsem prožila první příjemné setkání s klasickou převlekovou hrou, jež mne nyní inspiruje k opětovnému shledání v Divadle Na Jezerce. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Musím seznat, že práce s textem Alistaira McDowalla byla ošemetnou, jak bylo ostatně vyhodnoceno aj po představení v Řetízku. Ale Holcův tým se se zadaným úkolem popasoval velmi dobře. Snad jen některé zkratky a vložené herecké citace postav ze Sin City a ze Slaměného vdovce byly poněkud navíc. Atraktivní námět, zajímavé zpracování, široké pole interpretace otevřené dokořán. To jsou důvody, proč Pomonu doporučit.
(zadáno: 14.5.2017)
Kouzelná one woman show Barbory Hrzánové, kterou jsem si zamilovala i v audioverzi. Momentky s Miluškou Voborníkou a s Helenkou Vondráčkovou jsou přesně tím, co si tělo žádá. Zasloužená legenda.
(zadáno: 12.6.2017)
Vysloveně jsem se nadchla pro tuto inscenaci. Skvělá volba námětu, skvěle sehraný mladý tým. Některá "dospělá" divadla by se mohla jen a jen učit. Bravo! Doporučuji i těm, kdo znáte inscenaci Vinohrad s Hanzlíkem, Preissem, Stropnickým, Bohdalovou, Maciuchovou a Veškrnovou.
(zadáno: 29.7.2017)
Muzikály s Bílou oscilují mezi vysloveně dobrými a těmi naprosto marnými. Němcová! je překvapivě dobrou. Lucie zpívá a hraje především pocitově, show není typickým cirkusem jejího stálého týmu. Pouze krátkou éru uvádění si vysvětluji nezájmem diváků po promarněných tématech Láska je láska a Elixír života. Z celé řady interpretací Němcové na poli dokumentaristiky a hraných filmů tento muzikál nijak nevyčnívá, národní a ženské téma láká a lákat bude, provokuje a provokovat bude.
(zadáno: 6.11.2017)
Meziválečná Langrova dramatika je má oblíbená. Samozřejmě si oblibuji zejména ty hry, které se ještě před rokem 1938 dočkaly filmové adaptace. Ne tak bohužel Periferie. K té je cesta strnitější, přesto pokud je znovu uvedená na domovských Vinohradech, genius loci rezonuje. Téma je stále živé a nejsilnější momenty lze prožít s Petrem Rychlým a Evou Režnarovou. Střední a starší generace je v ideální formě. Ale pokud bych k nim chtěla Štěpánka a Čapkovu scénu, toužila bych po divadelní archeologii a nikoliv po živé inscenaci. Jediné, k čemu mám skutečnou výtku, je bohužel velmi slabý plakát a PR.
(zadáno: 12.6.2018)
Kohoutova hra na objednávku nemá dobrou pověst. Hašler je revuální koláží na motivy životopisu nejslavnějšího českého písničkáře. Vybrané úseky ze života doplňují písňová pásma a lineární příběh narušují vstupy z herecké zkoušky. Skutečně je to spíše koláž na motivy, než soudržný životopisný kus. Töpferův tým se snaží apelovat, vzpomínat a připomínat. To samo o sobě není špatným krokem. Jen je toho na jednu plochu příliš. Zdaleka nejsou načrtnuty všechny důležité kapitoly z Hašlerova života, místy je hra příliš podbízivá. Leč podařilo se jí to hlavní, o Hašlerovi se opět mluví, opět přemýšlí.
(zadáno: 15.11.2018)
Hervého Mam'zelle Nitouche je poklad. A lze ho vnímat v několika rovinách. Před válkou, v nádherném výmarském filmu z roku 1931, hrála Denisu Anny Ondráková. Pro divadlo se této operety zásadním způsobem ujal Oldřich Nový. A na Slovensku po válce hráli velmi ironický kus Play mam'zelle Nitouche. A dnes? Dnes má za sebou dvě štace tato četníkovská variace, kterou jsem sice neviděla v Brně, ale na derniéře v HDK. Ty melodie a některé písně vysloveně zbožňuji. Námět je skvělý, klasická kombinace já je někdo jiný a hra ve hře. K tomu roztomilost jisté netykavky. Jsem za toto nastudování ráda.
(zadáno: 8.6.2019)
Milé představení, které se hraje už 10. rokem. Jako pravidelné divačce MDP mi Kaplan dlouho unikal, dnes lituji, že jsem nezažila jako Reného a Clauda, duo Button, Lipského s Fišerem. Námět Leo Rostena bych se nebála srovnat s universálním humorem Jaroslava Žáka nebo s obdobně založeným filmem English Vinglish. Příhody z večerní jazykové školy z let 1941/2 jsou hořkosladce geniální. Ať už se paroduje sladká Francie, bella Itálie, ostré Polsko, sexy Francie nebo zádumčivé a pyšné Rusko... tuhle čídu mám ráda. A Oldřich Vízner je úplně báječný a fajn, není důvod si ho neužít.
(zadáno: 29.12.2019)
Dramaturgický počin Kateřiny Jonášové poněkud zastiňuje skutečný historický příběh Lili Elbe, který zcela zásadně proslavil stejnojmenný film. Toto je spotřeba vstřebat, aby mohl divák tuto aktualizovanou českou verzi ocenit. Dan v hlavní roli je naprosto skvělý, jeho výkon je citlivě promyšlený, chytře vystavený a na jevišti odžitý s pokorou. Přesto celek ovládají jednotlivé vsuvky Jiřího Korna a nad hereckými výkony kdesi v prostoru dominuje scéna, která by byla zřejmě schopná fungovat zcela solitérně a též by odvyprávěla celý příběh. Doporučuji nejen těm, kteří mají v rodině trans.