Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (41)
Jan Pařízek: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (66)
Iva Bryndová: 17 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 29.12.2019)
Dramaturgický počin Kateřiny Jonášové poněkud zastiňuje skutečný historický příběh Lili Elbe, který zcela zásadně proslavil stejnojmenný film. Toto je spotřeba vstřebat, aby mohl divák tuto aktualizovanou českou verzi ocenit. Dan v hlavní roli je naprosto skvělý, jeho výkon je citlivě promyšlený, chytře vystavený a na jevišti odžitý s pokorou. Přesto celek ovládají jednotlivé vsuvky Jiřího Korna a nad hereckými výkony kdesi v prostoru dominuje scéna, která by byla zřejmě schopná fungovat zcela solitérně a též by odvyprávěla celý příběh. Doporučuji nejen těm, kteří mají v rodině trans.
(zadáno: 17.2.2021)
Skvělá koláž Ypsilonky na téma Prodanky. Hraje se už od roku 1996 a doufám, že ještě dlouho bude. Protože tohle je přesně ta cesta, která pomáhá zlidšťovat přístup k národním ikonám. A samozřejmě Kretschmerku nelze v kroji nemilovat. Zajímavé by určitě bylo srovnání s inscenací MDP Bedřich Smetana: The Greatest Hits.
(zadáno: 17.10.2021)
Od muzikálu s Lucií Bílou v hlavní roli jsem nečekala mnoho, až příliš mnoho jich drželo pohromadě jen díky její osobnosti, ale po srovnání s jinými zahraničními nastudováními The Addams Family jsem došla k názoru, že karlínská úprava není vůbec špatná. Bílá má co hrát, zpívat a zvládá skvělou choreografii, výborný je Jiří Korn, pěvecky, herecky i tanečně, velmi vtipná je Iva Pazderková, scéna (a krásné masožravé rekvizity) i kostýmy jsou povedené, takže nakonec snižuju jen za nedokonalý převod do češtiny. Pokud je hlavní hrdinka Středa, není možné mluvit o Ulyssesovi, že.
(zadáno: 9.1.2022)
Je obrovská škoda, že koprodukci J. K. Tyla a HD v Karlíně je možné vidět jen v Plzni. Protože se jedná o velmi dobré představení, má svoje kouzlo, tempo a švih, obsazení je převážně operní. Některé nápady v dnešní době překvapí, přidání Offenbacha a Heubergera, Orlovský jako kalhotková role, zapojení diváků při přestavbě z druhého dějství do třetího. Ve filmu a v televizi jsem viděla různé verze (1937, 1946, 2x1955, 1961, 1962, 1979, 1981) a je mi jasné, že Netopýr odolá naprosto všem aktualizacím, manýrám a posunům významů. Skvělá Adéla Vandy Šípové by si zasloužila zářit i mimo svůj region.
(zadáno: 13.11.2022)
Havelkovy hry Muži v offsidu, Saturnin, Zločin v Posázavském Pacifiku, V rytmu swingu buší srdce mé a Zítra swing bude zníti všude tvoří soudržný celek. Co do stylu, témat, skvělé hudby, výborného obsazení. Prostředí pražské scény ABC tématu vzhledem k vlastní historii sedlo jako ulité. Osobně jsem si nejvíc užila jednotlivé písně, výtečnou Evellyn Pacolákovou a klasické vtipy směřované na pamětnické filmy. Chytrá scéna, kouzelné gagy a příjemně energická choreografie jsou pak u Havelky naprostou samozřejmostí.
(zadáno: 13.5.2017)
Nejsem si úplně jistá volbou textu. Konečně zdejší kontroverzní reakce dávají najevo, že ženský Emil čili o výchově není zcela tím, čím si dnešní divák chce společně s Holubovou a Bydžovskou projít. Osobně hru ale vnímám jako zdařilou, jen už je na energii obou hereček znát, že s textem pracují už příliš dlouho (od roku 2004) a chtělo by to cosi nového.
(zadáno: 13.5.2017)
K de Sadeho textu chovám respekt, k Pasoliniho filmu despekt. Divadelní hra je naštěstí dostatečně svébytným počinem, ve kterém si lze užít mnohé. Miluju zejména výkon Jany Holečkové a Alenky Kardové. Máte-li odvahu, zažijte tuto inscenaci.
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 13.5.2017)
Myslím, že důvod volby této hry je jasný. Doba si žádá zrcadlo. Vtipné, lehce zkarikované, ale dnešní. Takové jsou celebrity. Nijak náročné, pouze přítomné. Jen při vzpomínce na ně mi vytane na mysl i starší hra ze Stavovského Jako naprostí šílenci, která zdatně pokryla obdobné spektrum současnosti, ale pro nezájem zapadla. Leč zdála se mi o mnoho zdařilejší.
(zadáno: 13.5.2017)
Výtah ze Shakespeara hravou metodou. Nápad, který se nejlépe osvědčí tam, kde herci teprve zrají. A jak vidno, Dan Krejčík rok co rok překvapuje, pracuje na sobě a pokračuje směrem k opravdovým rolím.
(zadáno: 13.5.2017)
Vtipná, nekomplikovaná, vysloveně příjemná záležitost s neokoukanými tvářemi, ze kterých nutno vyzdvihnout Petru Arnautovou a Sabinu Valovou. Legrační kaskáda humorných situací se vrší a vrší až k naprosté divácké spokojenosti.
(zadáno: 13.5.2017)
Inscenační kiks? Divadelní skanzen? Problematické vyznění hry? Ale ano, však jsme na konci 16. století a ono problematické vyznění je klíčem k uchopení. Nejsem přílišným zastáncem aktualizací, naopak děkuji Vinohradům, že stále ještě někde hrají bez úletů. Potřebovala jsem se srovnat s ne příliš vydařeným zážitkem z jinak velmi oblíbeného filmu Zeffirelliho a tato inscenace mi kýžený klid skutečně dopřála.
(zadáno: 14.5.2017)
Inscenace, která měla smůlu. Dvě herecké kolize krátce po premiéře by vyděsili každého. Ale pokud to herci přežijí, můžeme jim přát mnoho dalších úspěšných pohovorů.
(zadáno: 14.5.2017)
S Čechovem je dobré začínat na malých komorních scénách vzdorujícím avantgardě. Navíc zdejší báječná scéna s nápadem Jaroslava Milfajta si žije svým vlastním životem a dává hereckým výkonům cele vyniknouti. Lze se tedy kochat i soustředit na obsah.
(zadáno: 14.5.2017)
Bedřich Smetana napsal osm a půl a oper, v MDP je všechny hrají za jeden večer tak, že by nadchli i Járu Cimrmana. Anebo Prodanku z Ypsilonky.
(zadáno: 14.5.2017)
Klasika inscenovaná jako příběh vojenského drilu. Veronika Gajerová není ideálem, Máša Málková je tu jen v maličké roli, nicméně scény s monstr projekcemi mají svůj nápad a Jan Vlasák si svůj několikaminutový potlesk dozajista zasloužil.
(zadáno: 14.5.2017)
Jak jsme se seznámili s ruskou klasikou a uznali jsme, že Veronika Kubařová umí a že želarská Evellyn Pacoláková by zasloužila více prostoru.
(zadáno: 14.5.2017)
Kdysi velmi oblíbená záležitost, dnes už to sice není ono, ale svoje fóry ta hra stále má. Na rozdíl od seriálu Pra pra pra, že. Jak by asi v redakci hodnotili dnešního Ringa? Taková věc jako "Na Brusel, Vávro! Na Brusel!" by je musela asi všechny unisono položit :)
(zadáno: 4.9.2017)
Filmová adaptace loutkového představení vznikla ve spolupráci Divadla bratří Formanů a České televize. Původní opera o komínku, zedníky žertovně nakřivo postaveném takto získává zcela nový rozměr a jen díky skvělému DVD přežívá i původní nastudování z 90. let.
(zadáno: 23.1.2020)
Pro milovníky nesmrtelných komických výkonů Lábuse nebo Kretschmerové jasná volba. Osobně si sice Viana nepožnu, ale sóla, kteří tito dva miláčkové předvádějí, jsou něco neuvěřitelného. Pomalu by to chtělo ještě jeden záznam, ten z roku 1999 začíná být silně neaktuální.
(zadáno: 21.2.2022)
Přepis románu Jamese M. Caina se ukázal jako ideální materiál pro Aleše Bilíka a Lucii Žáčkovou. Není nutné srovnávat s Visconitim nebo Garnettem či Rafelsonem. Snad jen, že Italové chápou hlavní hrdinku více živočišně (podobně jako Petrů) a Američanům zas nedělá problém zobrazit černočernou duši s tváří anděla. Na malé scéně Rokoka se podařilo představit skvěle dynamickou hru s chytrou scénou a napětím, které by se dalo krájet. Držím palce, aby se Posedlost hrála ještě dlouhé roky.
(zadáno: 26.2.2022)
Čím více jsou populární sondy do životopisného "co by bylo kdyby," tím více se zesiluje bulvární zájem o detaily, o praní špinavého prádla... Zkratky se mění v nálepky a dávno pryč jsou skuteční lidé, jejich osudy a jejich doba. Pankrác '45 je hra, která nedostatečně edukovanému publiku může prohloubit předsudky, ale zároveň může posloužit těm, kteří s tématem pracují delší dobu, a najít určitou katarzi. Není to jednoduchá látka, ale určitě je to lepší hra, než problematický kus Goebbels / Baarová nebo omyl Liduschka (Baarová).
(zadáno: 22.11.2022)
V jednoduchosti je krása. Na životnosti této kishonovské inscenace, která přežila 20 let a stále nekončí, je vidět, že se diváci v divadle opravdu chtějí především bavit. Mají rádi herce své generace a chtějí se zasmát něčemu, čemu bez problému porozumí. Což o to, Medvecká a Vlasák si své výstupy užívají, mládež v podání Procházkové, Novotného a Hány byla také ve svém živlu. Žádný přesah to nemělo, ale ten také nikdo nehledal. Milý zážitek.