Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (41)
Jan Pařízek: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (65)
Iva Bryndová: 17 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 13.5.2017)
Ačkoli trpím láskou k počátkům kinematografie a oblibuji Verneovky, s tímto kusem Laterny příliš nesouzním. Jde o to, že celek je příliš dětský a podbízivý, což kazí jinak celou řadu dobrých nápadů.
(zadáno: 14.5.2017)
O Malém princi lze přemítat dlouze. Celá řada adaptací je toho ostatně důkazem v rámci všech existujících platforem. Myslím, že bylo jedině dobře, že jsem ve stejné době viděla také nový animovaný francouzský film, který došel v interpretaci velmi daleko. Jedině tak jsem totiž dokázala mít mysl otevřenou i k tomuto temnému zpracování Laterny. Malý princ může být vším, čím chceme, nadějí, pohádkou, iluzí, budoucností i minulostí. Je to jen na nás.
(zadáno: 14.5.2017)
Aneb Víznera viděti, dobře si požnouti. Nicméně vzhledem k tématu bych byla opatrná na výběr společníka, se kterým se do Rokoka vydáte, neb arteterapie není vždy tím nejlepším námětem na příjemně prožitý večer.
(zadáno: 14.5.2017)
Nejsem si úplně jistá, jestli Jordi Galceran je přesně tím autorem, který na našich scénách chybí, ale komedií pro Evellyn Pacolákovou a Henrietu Hornáčkovou není nikdy dost. Bohužel vše ostatní je velmi diskutabilní.
(zadáno: 14.5.2017)
Zatímco ve filmu a v televizi již jméno Epstein něco znamená (Iguo Igua, Ve stínu, Pohádkář) jeho hry Veterán a Mléčné sklo (druhá z nich měla zatím pouze scénické čtení) pouze naznačují otázku, zda by Marek mohl být skutečným univerzálem. Mladší diváci sice žádné klady neodhalili, ale fanynky Tomáše Novotného byly velmi spokojené. Za sebe mohu říct, že jsem klasicky ocenila Víznera, Pacolákovou a Málkovou. (více v článku na blogu)
(zadáno: 14.5.2017)
Na Zajícovu verzi slavného filmu von Triera jsem šla ještě předtím, než jsem se s filmem seznámila. Myslím, že to byla dobrá volba, protože obě varianty jsou velmi svébytné, jen ta filmová je díky reáliím lépe uchopitelná, zatímco divadelní je spíše pocitová. Někdy je zkrátka důležité mít realistické scenérie pro určité chování postav a logiku jejich činů. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem si uvědomila, jak dobrá herečka je Dana Batulková a Klára Sedláčková-Oltová.
(zadáno: 14.5.2017)
Skutečně velmi slabé. Diváci, kteří vyčítají Innemannově filmu, že obsadil blonďatou Štěpničkovou do role Emilky, nemají ovšem problém se Zbrožkem jako Frau Načeradec? Ale no tak. Stačilo přece říci, že vás baví některé ryze divadelní nápady jako tramvaj a spol. Jsem ostatně fascinována Ondřejem Havelkou divadelním a mnohdy se nestačím divit. Těším se na něho do ND, snad to nebude rozčarování, neb jeho náklonnost k předmnichovské republice je něčím, co by mělo být zachováno a rozvíjeno s vkusem.
(zadáno: 14.5.2017)
Ačkoli si s Almodóvarem moc netykám, podobně jako v kauze přepisu von Triera oceňuji další pohled na proslavený film divadelní optikou. Více pohledů na jeden příběh, více způsobů herecké práce. A celkem si užívám Evellyn Pacolákovou, která mne ještě v MDP nezklamala.
(zadáno: 14.5.2017)
Příkladná commedia dell´arte a 22 let Donutilovy éry.
(zadáno: 14.5.2017)
Příjemné překvapení bylo toto shledání se záznamem hry z Fidlovačky. Pokud máte rádi Töpfera s Balzerovou, je možno si dopřát obou v dostatečném množství.
(zadáno: 14.5.2017)
Výrazný počin na téma, o kterém se nežertuje, ale Arnošt Goldflam přeci jenom našel způsob, jak se k tomu postavit. V současnosti je k vidění i televizní záznam, ve kterém je naprosto neuvěřitelná Jana Plodková. Místy skvělá, místy naprosto nesnesitelná. Humor je natolik meta, že by hodnocení mělo oscilovat mezi absolutním topem a naprostou nulou. Střed je pouze provizorní stanovisko.
(zadáno: 14.5.2017)
Patřím mezi pamětníky prvního nastudování a toto je jen slabý odvar.
(zadáno: 14.5.2017)
K zamyšlení. Ovšem nikoli jako divadelní kus.
(zadáno: 17.5.2017)
Je radost setkat se s tak silným textem. Otázka jde, zda právě tento tým ho uchopil nejlépe jak mohl? Se Špačkovou divadelní režií se setkávám poprvé, jeho práci ve filmu vnímám opakovaně jako originální, ale nikoli rozvinutou (přeci jenom je možné jeho persónu vnímat ve scénickém umění již po dvě dekády). Inscenace celá stojí a padá na velmi dobrém výkonu Daniela Krejčíka, který zraje s každou rolí jako by se stával pokaždé někým jiným a nikoli jen interpretem (Velmi shakespearovské vztahy se zdají už minulostí) a Zuzaně Bydžovské, která hraje jen tolik, aby Dana nezastínila.
(zadáno: 29.7.2017)
Záznam jsem si dopřála na Finále v Plzni a ráda bych považovala podobnou distribuci jako standard. V rámci muzikálů Lucie Bílé je toto představení nadstandard. DVD je samozřejmě dalším plusem, aby po derniéře tento muzikál nezapadl ve vzpomínkách. A jsem velmi ráda, že máme alespoň tuto roli Pavly Břínkové zachovánu pro budoucnost.
(zadáno: 30.12.2017)
Je zajímavé sledovat, jak se s časem mění pohled na tyto dva ikonické antihrdiny. Dnes už je (opět) tím, komu rozumíme a s kým sdílíme společenský tlak a stres... pivovarník Sládek. A disident Vaněk? Po něm už opět není poptávka. I proto sílí pocit z dneška, že žijeme novou normalizaci. Hořké poznání.
(zadáno: 3.4.2018)
Moje první Bovaryová. Délka mi vyhovovala, s postavami jsem se musela nejdřív seznámit, aby mi na nich záleželo. Bohužel Palmovce chybí výrazné herecké osobnosti, hvězdy nemá žádné. Čili v rámci možností je příjemné trávit čas s titulní hrdinkou v podání Lucie Štěpánkové (místy připomíná Evelyn Pacolákovou z MDP). A se Slavíkovou ve vedlejší roli. Mládež a muži jsou vysloveně slabší. Stejně tak propagace láká na něco jiného, než inscenace skutečně je. Ale bylo by škoda čas od času Palmovku neprověřit, zda neměla šťastnější ruku. Dramaturgický plán na papíře zatím převyšuje realizaci.
(zadáno: 10.6.2018)
Roky mám zakořeněné zklamání z podpalmovkové Edith a Marlene. Váhala jsem, zda jít do Ungeltu. Ale přeci jenom hra Louwové komparuje vzpomínky Marlene a její dcery a dotváří z nich klasický svárlivý vztah matky s dcerou. Jde až na dřeň. Rázlová a Postlerová jsou ideální dvojicí pro interpretaci takové situace. Sluší jim komorní prostředí Ungeltu. Nicméně hra je o pocitech, o starých křivdách, o stáří, o hledání tolerance, lásky a vděčnosti. A skutečné osobnosti Marlene Dietrich a Marie Rivy se vytrácejí. Ve skutečnosti taková dramata není nutné hrát o konkrétních lidech.
(zadáno: 28.10.2018)
Nedbalovu Polskou krev jsem si velmi oblíbila nevědomky vlastně již při prvním referátu pro hodinu hudební nauky na základce. Vědomě pak šlo o zájem skrze filmovou operetu Karla Lamače s Anny Ondrákovou v hlavní roli z roku 1934 (ta je báječná česky i německy). Bohužel ale není mnoho dalších příležitostí, jak se Polenblutu věnovat. Je tu normalizační televizní inscenace s Macháčkovou, nějaká poloamatérská úprava Divadla Haná (naivní, leč pietní) a tato, téměř dekádu již hraná inscenace HDK. Není špatná, ale laciné aktualizace a vulgární narážky jí poněkud srážejí vaz. Chybí jí konkurence.
(zadáno: 3.6.2019)
Jakkoli oceňuji téma, jednotlivé herecké výkony, zapojení rodiny Mannů do celé koláže i práci s archivními filmy, nemohu být s celkem plně spokojena. Velmi rušivá je nulová stylizace M. Málkové, kterou alespoň mohli učesat, když už odmítla blond paruku. Postavy Jaroslava a Václava jsou příliš šablonovité, osud dívčí komparsistky Vlasty až trapně naivní. MDP si málokdy s věrnou dobovou stylizací dělá hlavu, ale pokud vedle sebe stojí Kačmarčík ve skvělé masce J. Čapka a vedle něho neuvěřitelná Málková, je to marnost. Nicméně je radost pohledět na herectví i stylizaci Hány, Vlasáka, Jachnické.
(zadáno: 6.11.2019)
Milá ypsilonkovská revue, trochu naučná, místy vtipná, ale hlavně hravá. Swinguje mnoho divadel, Řeznická i Národní. Ale štěstí hledá jen málokdo. Těšila jsem se především na hvězdu z První republiky Markétu Častvaj Plánkovou a nezklamala jsem se, ona má v sobě skutečně cosi andělského. Tyhle výlety do minulosti budiž Ypsilonce výhradně ke cti, však kdo jiný v dnešní době nezapomíná ani na Poláčka nebo Skružného?
(zadáno: 24.11.2019)
Havlíčkův nádherný román z roku 1939 už diváci znají z filmové a televizní adaptace. Tentokrát se k tématu vrací vršovická Mana a je to opravdu radost, protože Havlíčka není nikdy dost. Zatímco MDP v Rokoku nabízí náročné zpracování Neviditelného, vršovické řešení Té třetí je o mnoho lehčí. Počínaje sjednocenými kostýmy, které ve všech barvách spojuje kus plyšového textilu až po scénu, která je skutečně ryze funkční a pouze náznaková. Ano, nápad s pohyblivými rámy a potravinou fólií je zajímavý, ale do předválečného textu se příliš nehodí. Naštěstí herecky je inscenace velmi silná.
(zadáno: 24.3.2020)
Vysloveně příjemná dětská hra se spoustou písniček. Děti budou nadšené.
(zadáno: 23.9.2020)
Další výtečné setkání s Filmem Naživo, tentokrát nad Jařabovou variací na téma terorismu na počátku 20. století. Slavný román J. Conrada z roku 1907 oslovuje napříč stoletím, zajímavé filmové adaptace vznikaly například ve 30. letech - Hitchcockova Sabotáž, nebo v 90. letech - Hamptonova Bomba pro Greenwich. Tato inscenace DNZ přenesená do brněnského vodojemu přinesla hodně zajímavý zážitek všem, kteří nemají zábrany přemýšlet nad životy jednotlivců v krizových situacích. Výborné herecké výkony předvedli zejména Vyorálek s Fialovou, zajímavé kariky pak Žáček se Čtvrtníčkem (mistrem přestávky).
(zadáno: 12.3.2022)
Sympatická kreativní hodinka v konceptu Laterny magiky. Pro dětského diváka inspirativní, pro dospěláka příjemně relaxační.