Markéta Nedvědová

Kdysi velmi oblíbená záležitost, dnes už to sice není ono, ale svoje fóry ta hra stále má. Na rozdíl od seriálu Pra pra pra, že. Jak by asi v redakci hodnotili dnešního Ringa? Taková věc jako "Na Brusel, Vávro! Na Brusel!" by je musela asi všechny unisono položit :)

Filmová adaptace loutkového představení vznikla ve spolupráci Divadla bratří Formanů a České televize. Původní opera o komínku, zedníky žertovně nakřivo postaveném takto získává zcela nový rozměr a jen díky skvělému DVD přežívá i původní nastudování z 90. let.

Pro milovníky nesmrtelných komických výkonů Lábuse nebo Kretschmerové jasná volba. Osobně si sice Viana nepožnu, ale sóla, kteří tito dva miláčkové předvádějí, jsou něco neuvěřitelného. Pomalu by to chtělo ještě jeden záznam, ten z roku 1999 začíná být silně neaktuální.

Přepis románu Jamese M. Caina se ukázal jako ideální materiál pro Aleše Bilíka a Lucii Žáčkovou. Není nutné srovnávat s Visconitim nebo Garnettem či Rafelsonem. Snad jen, že Italové chápou hlavní hrdinku více živočišně (podobně jako Petrů) a Američanům zas nedělá problém zobrazit černočernou duši s tváří anděla. Na malé scéně Rokoka se podařilo představit skvěle dynamickou hru s chytrou scénou a napětím, které by se dalo krájet. Držím palce, aby se Posedlost hrála ještě dlouhé roky.

Čím více jsou populární sondy do životopisného "co by bylo kdyby," tím více se zesiluje bulvární zájem o detaily, o praní špinavého prádla... Zkratky se mění v nálepky a dávno pryč jsou skuteční lidé, jejich osudy a jejich doba. Pankrác '45 je hra, která nedostatečně edukovanému publiku může prohloubit předsudky, ale zároveň může posloužit těm, kteří s tématem pracují delší dobu, a najít určitou katarzi. Není to jednoduchá látka, ale určitě je to lepší hra, než problematický kus Goebbels / Baarová nebo omyl Liduschka (Baarová).

V jednoduchosti je krása. Na životnosti této kishonovské inscenace, která přežila 20 let a stále nekončí, je vidět, že se diváci v divadle opravdu chtějí především bavit. Mají rádi herce své generace a chtějí se zasmát něčemu, čemu bez problému porozumí. Což o to, Medvecká a Vlasák si své výstupy užívají, mládež v podání Procházkové, Novotného a Hány byla také ve svém živlu. Žádný přesah to nemělo, ale ten také nikdo nehledal. Milý zážitek.

Vkusná románová adaptace, která vzešla z okouzlení z prvního filmového zpracování. Tehdy se na Hordubalech podílel i sám autor, proto máme dodnes k dispozici skvělé dědictví připomínající celou Čapkovu trilogii (společně s Povětroněm a Obyčejným životem). Sama řadím Fričův film z roku 1937 mezi vrcholy 30. let domácí produkce, proto jsem se na činohru velmi těšila. Pojetí vychází z opětovného návratu zpět ke kořenům. Funkční nápaditá scéna, důraz na herce (skvělá Stivínová), velký prostor věnovaný detektivnímu napětí, atraktivní skládání jednotlivých dílků skládačky. Za problematickou považuju jen vloženou postavu hláškující cikánky.

Pokud divák přišel zejména proto, aby si prohlédl jevištní výkony Leichtové a Pazderkové, mohl být zcela spokojen. Mladá energická Leichtová sehrála svou roli velmi přirozeně a Pazderková měla prostor i ke zpěvu. Bohužel bez znalosti Testosteronu nebyl zážitek úplný.

Mlhavý zážitek z kdysi viděného, ale nijak zvlášť neprožitého kusu.

Kdysi dávno, ještě na druhém stupni základní školy, nás s divadelním kroužkem nasměřovaly pančelky dokonce na dvě různé inscenace nejslavnější hry Christie. Kromě této jsme ještě viděli variantu z ABC, ještě s Janem Hrušínským v hlavní roli (hrála se od roku 1996). Ale buď jak buď, lásku k Agáthě je vhodno pěstovat v jakémkoli věku a dnešní vzpomínky jsou sice mlhavé, ale mají svůj význam pro pozdější lásku k literární klasičce.

Ačkoli trpím láskou k počátkům kinematografie a oblibuji Verneovky, s tímto kusem Laterny příliš nesouzním. Jde o to, že celek je příliš dětský a podbízivý, což kazí jinak celou řadu dobrých nápadů.

O Malém princi lze přemítat dlouze. Celá řada adaptací je toho ostatně důkazem v rámci všech existujících platforem. Myslím, že bylo jedině dobře, že jsem ve stejné době viděla také nový animovaný francouzský film, který došel v interpretaci velmi daleko. Jedině tak jsem totiž dokázala mít mysl otevřenou i k tomuto temnému zpracování Laterny. Malý princ může být vším, čím chceme, nadějí, pohádkou, iluzí, budoucností i minulostí. Je to jen na nás.

Aneb Víznera viděti, dobře si požnouti. Nicméně vzhledem k tématu bych byla opatrná na výběr společníka, se kterým se do Rokoka vydáte, neb arteterapie není vždy tím nejlepším námětem na příjemně prožitý večer.

Nejsem si úplně jistá, jestli Jordi Galceran je přesně tím autorem, který na našich scénách chybí, ale komedií pro Evellyn Pacolákovou a Henrietu Hornáčkovou není nikdy dost. Bohužel vše ostatní je velmi diskutabilní.

Zatímco ve filmu a v televizi již jméno Epstein něco znamená (Iguo Igua, Ve stínu, Pohádkář) jeho hry Veterán a Mléčné sklo (druhá z nich měla zatím pouze scénické čtení) pouze naznačují otázku, zda by Marek mohl být skutečným univerzálem. Mladší diváci sice žádné klady neodhalili, ale fanynky Tomáše Novotného byly velmi spokojené. Za sebe mohu říct, že jsem klasicky ocenila Víznera, Pacolákovou a Málkovou. (více v článku na blogu)

Na Zajícovu verzi slavného filmu von Triera jsem šla ještě předtím, než jsem se s filmem seznámila. Myslím, že to byla dobrá volba, protože obě varianty jsou velmi svébytné, jen ta filmová je díky reáliím lépe uchopitelná, zatímco divadelní je spíše pocitová. Někdy je zkrátka důležité mít realistické scenérie pro určité chování postav a logiku jejich činů. Nicméně jsem velmi ráda, že jsem si uvědomila, jak dobrá herečka je Dana Batulková a Klára Sedláčková-Oltová.

Skutečně velmi slabé. Diváci, kteří vyčítají Innemannově filmu, že obsadil blonďatou Štěpničkovou do role Emilky, nemají ovšem problém se Zbrožkem jako Frau Načeradec? Ale no tak. Stačilo přece říci, že vás baví některé ryze divadelní nápady jako tramvaj a spol. Jsem ostatně fascinována Ondřejem Havelkou divadelním a mnohdy se nestačím divit. Těším se na něho do ND, snad to nebude rozčarování, neb jeho náklonnost k předmnichovské republice je něčím, co by mělo být zachováno a rozvíjeno s vkusem.

Ačkoli si s Almodóvarem moc netykám, podobně jako v kauze přepisu von Triera oceňuji další pohled na proslavený film divadelní optikou. Více pohledů na jeden příběh, více způsobů herecké práce. A celkem si užívám Evellyn Pacolákovou, která mne ještě v MDP nezklamala.

Příkladná commedia dell´arte a 22 let Donutilovy éry.

Příjemné překvapení bylo toto shledání se záznamem hry z Fidlovačky. Pokud máte rádi Töpfera s Balzerovou, je možno si dopřát obou v dostatečném množství.

Výrazný počin na téma, o kterém se nežertuje, ale Arnošt Goldflam přeci jenom našel způsob, jak se k tomu postavit. V současnosti je k vidění i televizní záznam, ve kterém je naprosto neuvěřitelná Jana Plodková. Místy skvělá, místy naprosto nesnesitelná. Humor je natolik meta, že by hodnocení mělo oscilovat mezi absolutním topem a naprostou nulou. Střed je pouze provizorní stanovisko.

Patřím mezi pamětníky prvního nastudování a toto je jen slabý odvar.

K zamyšlení. Ovšem nikoli jako divadelní kus.

Je radost setkat se s tak silným textem. Otázka jde, zda právě tento tým ho uchopil nejlépe jak mohl? Se Špačkovou divadelní režií se setkávám poprvé, jeho práci ve filmu vnímám opakovaně jako originální, ale nikoli rozvinutou (přeci jenom je možné jeho persónu vnímat ve scénickém umění již po dvě dekády). Inscenace celá stojí a padá na velmi dobrém výkonu Daniela Krejčíka, který zraje s každou rolí jako by se stával pokaždé někým jiným a nikoli jen interpretem (Velmi shakespearovské vztahy se zdají už minulostí) a Zuzaně Bydžovské, která hraje jen tolik, aby Dana nezastínila.

Záznam jsem si dopřála na Finále v Plzni a ráda bych považovala podobnou distribuci jako standard. V rámci muzikálů Lucie Bílé je toto představení nadstandard. DVD je samozřejmě dalším plusem, aby po derniéře tento muzikál nezapadl ve vzpomínkách. A jsem velmi ráda, že máme alespoň tuto roli Pavly Břínkové zachovánu pro budoucnost.