Profil uživatele

NinadeL

K divadlu jsem se dostala oklikou skrze film, literaturu, televizi a rozhlas. Dlouhá léta vnímám film jako Divadlo budoucnosti (což je termín z rétoriky 20. let). Dnes mám za sebou studia DiFi v Olomouci a Scénickomediální studia v Praze a celé to poznání balím do širší složky médií jako takových.

Vyrostla jsem na Divadle Járy Cimrmana, poznala jsem jednu éru Městských divadel pražských, inklinuju ke Studiu Ypsilon, Šimkovi v jakékoli kombinaci, a nyní toužím po operetě, což je žánr prakticky mrtvý (nebo vhodný k divadelní turistice).
Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Michal Novák: 14 % (67)
Lukáš Dubský: 15 % (41)
Jan Pařízek: 16 % (25)
Helena Grégrová: 17 % (66)
Iva Bryndová: 17 % (24)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 12.6.2017)
Vysloveně jsem se nadchla pro tuto inscenaci. Skvělá volba námětu, skvěle sehraný mladý tým. Některá "dospělá" divadla by se mohla jen a jen učit. Bravo! Doporučuji i těm, kdo znáte inscenaci Vinohrad s Hanzlíkem, Preissem, Stropnickým, Bohdalovou, Maciuchovou a Veškrnovou.
(zadáno: 14.5.2017)
Nápad to není špatný, postavit revue na nejoblíbenějších písních Bílé s Bílou v hlavní roli. Ale libreto se jaksi nevydařilo.
(zadáno: 13.5.2017)
Ačkoli jsem se seznámila se slavnou variací Jaroslavy Adamové a s fragmenty tak odlišných hereček, jakými byla Olga Scheinpflugová nebo Sophia Loren, byla jsem ke hře Cocteauově stále poněkud skeptickou. Až Jitka Sedláčková byla natolik uvěřitelná ve svých emocích a niterných prožitcích, že jsem musela smeknout. Ten text je neskutečně těžký a zážitek, který je schopna z něho vykřesat a předat svým divákům Sedláčková, je vynikající.
(zadáno: 24.6.2018)
Říkají tomuto kusu různě. Groteska či opera buffa. Ale ono to není nic, než jen další parazitování na fenoménu Baarová. Zatímco hra Goebbels / Baarová byla jen nepovedený omyl, tento "muzikál" je bezzubý výsměch. Nedočtený životopis posloužil jako oslí můstek pro revue se zpěvy, ve které se tleská na "vynikající" rýmy ve stylu "šukala, šukala". Liduschka by ráda byla aspirantkou na hru o které se mluví, ale kdo na ní ve skutečnosti jezdí? Jen ty zoufalé autobusy z regionů. A v nich jezdí bohužel zejména ti, kteří nadšeně zatleskaji i lejnu v alobalu.
(zadáno: 13.5.2017)
(zadáno: 13.5.2017)
Dlouhá léta jsem Vinohradům odolávala, no nemohla jsem si přát lepší vstup, než Čapkova Loupežníka. Kouzelné je sledovat Satoranského a Maciuchovou, půvabné je přijmout některé poněkud archaické inscenační metody. A jako obyčejně jsem si konečně mohla srovnat hru s filmovým přepisem Kodíčka a našla jsem si cestu k oběma řešením.
(zadáno: 13.5.2017)
Mé první setkání se Zlatou kapličkou ve věku, kdy již bylo možno ocenit celou sérii jemných nuancí. Dnes leta studuji filmové adaptace Lamače z let 1925 a 1938 a na tuto inscenaci vzpomínám vcelku s láskou. Už pro tu nesmrtelnou Kláskovou Janžurové, jakou byla již ve stařičké televizní inscenaci.
(zadáno: 16.5.2021)
Pozdní SeMaFor je divadlem natolik zakletým v čase, že ho mohu pouze akceptovat jako setkání s divadelní archeologií. Klasické forbíny Suchého a Molavcové mají v sobě patos již mnohokrát viděného, variace na klasická témata jsou místy příliš vulgární. Nic proti snaze aktualizovat Aristofana, ale tam, kde zpívala Jana Fabiánová a publikum nadšeně reagovalo na Václava Koptu, tam mi dobře nebylo.
(zadáno: 14.5.2017)
O Malém princi lze přemítat dlouze. Celá řada adaptací je toho ostatně důkazem v rámci všech existujících platforem. Myslím, že bylo jedině dobře, že jsem ve stejné době viděla také nový animovaný francouzský film, který došel v interpretaci velmi daleko. Jedině tak jsem totiž dokázala mít mysl otevřenou i k tomuto temnému zpracování Laterny. Malý princ může být vším, čím chceme, nadějí, pohádkou, iluzí, budoucností i minulostí. Je to jen na nás.
(zadáno: 15.11.2018)
Hervého Mam'zelle Nitouche je poklad. A lze ho vnímat v několika rovinách. Před válkou, v nádherném výmarském filmu z roku 1931, hrála Denisu Anny Ondráková. Pro divadlo se této operety zásadním způsobem ujal Oldřich Nový. A na Slovensku po válce hráli velmi ironický kus Play mam'zelle Nitouche. A dnes? Dnes má za sebou dvě štace tato četníkovská variace, kterou jsem sice neviděla v Brně, ale na derniéře v HDK. Ty melodie a některé písně vysloveně zbožňuji. Námět je skvělý, klasická kombinace já je někdo jiný a hra ve hře. K tomu roztomilost jisté netykavky. Jsem za toto nastudování ráda.
(zadáno: 26.5.2021)
Při současném inscenování historické hry Schrillera Maria Stuart (1800), by bylo vhodné sehrát inscenaci tak, aby odpovídala konvencím doby dramatika nebo doby, ve které se drama odehrává. Nevidím jediný důvod pro to, aby to celé bylo transponováno kamkoli jinam. Jakási proklamovaná nadčasovost, která by snad měla rezonovat i s dnešním divákem, je logicky limitovaná reálným konfliktem dvou ostrovních královen ze 16. století a to není nic, co by dnešní publikum mohlo prožít, může se pouze pokusit porozumět kapitole z dějin.
(zadáno: 14.5.2017)
Veronika Kubařová zraje s každou rolí a divadelní středověk funguje díky chytré scéně na výbornou. Skvělá hra, skvělá aktualizace. Film Františka Vláčila už může zůstat v muzeu.
(zadáno: 12.3.2019)
Zajezd do Krušnohorského divadla v Teplicích. Příjemný zážitek, nečekaný výběr látky pro Adamovskou a Štěpánka. Celkově moc dobré, chytrá scéna, téma mě moc bavilo a neměla jsem problém si představit americké reálie.
(zadáno: 10.6.2018)
Roky mám zakořeněné zklamání z podpalmovkové Edith a Marlene. Váhala jsem, zda jít do Ungeltu. Ale přeci jenom hra Louwové komparuje vzpomínky Marlene a její dcery a dotváří z nich klasický svárlivý vztah matky s dcerou. Jde až na dřeň. Rázlová a Postlerová jsou ideální dvojicí pro interpretaci takové situace. Sluší jim komorní prostředí Ungeltu. Nicméně hra je o pocitech, o starých křivdách, o stáří, o hledání tolerance, lásky a vděčnosti. A skutečné osobnosti Marlene Dietrich a Marie Rivy se vytrácejí. Ve skutečnosti taková dramata není nutné hrát o konkrétních lidech.
(zadáno: 14.5.2017)
Bohužel, pouze generační hra. Čím dál tím mladší diváci jen velmi problematicky odhalují její kouzlo.
(zadáno: 13.5.2017)
Monology vagíny jsem si naprosto zamilovala. Jako kniha je to velmi užitečné, jako divadelní záznam zajímavé, ale zkušenost, kterou můžete učinit s českým nastudování je neopakovatelná. Eve Ensler dokázala mnohé a v pubertě by nikdo její odvahu neměl minout. Text, který bez nadsázky změnil život celé jedné generaci.
(zadáno: 17.2.2021)
Studio Ypsilon v celé své kráse. Roztomilé, hravé, mladé.
(zadáno: 14.5.2017)
Skutečně velmi slabé. Diváci, kteří vyčítají Innemannově filmu, že obsadil blonďatou Štěpničkovou do role Emilky, nemají ovšem problém se Zbrožkem jako Frau Načeradec? Ale no tak. Stačilo přece říci, že vás baví některé ryze divadelní nápady jako tramvaj a spol. Jsem ostatně fascinována Ondřejem Havelkou divadelním a mnohdy se nestačím divit. Těším se na něho do ND, snad to nebude rozčarování, neb jeho náklonnost k předmnichovské republice je něčím, co by mělo být zachováno a rozvíjeno s vkusem.
(zadáno: 14.5.2017)
Jedna z nejlepších premiér, které jsem v MDP zažila. Témata kolem norimberských procesů jsou má oblíbená a toto o denacifikaci Wilhelma Furtwänglera povýšilo i Jana Vlasáka na mého oblíbence.
(zadáno: 20.11.2022)
Krásné benefiční pásmo, které funguje už od roku 2014 a jsem za to moc ráda. Zatímco veškeré aktivity kolem Slávka Šimka po roce 1971 byly ve znamení vzpomínek na Grossmanna (knihovnička, pasáž, divadlo...), dnešní doba vzpomíná hlavně na Slávka. A tak je vždycky radost zažít Sobotu s Adinou, Krampoula, Milušku a Mařasky a zavzpomínat si na celou tu slavnou éru českého humoru. Jsem mladší generace a tak jsem vyrostla především na historkách Krampola (nejlepší zážitky z DAMU nebo ze státního filmu), na záznamech scének Ze Soboty na Šimka. Nedávno jsem zažila sólový pořad Milušky Voborníkový, takže nové pásmo v SeMaForu byla jasná volba. Díky.
(zadáno: 14.5.2017)
Nevšední sólo pro Stanislava Zindulku. Nádherné téma, nádherný večer. Děkuji za něj. / Navštívena alternace s Matějem Hádkem.
(zadáno: 29.7.2017)
Muzikály s Bílou oscilují mezi vysloveně dobrými a těmi naprosto marnými. Němcová! je překvapivě dobrou. Lucie zpívá a hraje především pocitově, show není typickým cirkusem jejího stálého týmu. Pouze krátkou éru uvádění si vysvětluji nezájmem diváků po promarněných tématech Láska je láska a Elixír života. Z celé řady interpretací Němcové na poli dokumentaristiky a hraných filmů tento muzikál nijak nevyčnívá, národní a ženské téma láká a lákat bude, provokuje a provokovat bude.
(zadáno: 9.1.2022)
Je obrovská škoda, že koprodukci J. K. Tyla a HD v Karlíně je možné vidět jen v Plzni. Protože se jedná o velmi dobré představení, má svoje kouzlo, tempo a švih, obsazení je převážně operní. Některé nápady v dnešní době překvapí, přidání Offenbacha a Heubergera, Orlovský jako kalhotková role, zapojení diváků při přestavbě z druhého dějství do třetího. Ve filmu a v televizi jsem viděla různé verze (1937, 1946, 2x1955, 1961, 1962, 1979, 1981) a je mi jasné, že Netopýr odolá naprosto všem aktualizacím, manýrám a posunům významů. Skvělá Adéla Vandy Šípové by si zasloužila zářit i mimo svůj region.
(zadáno: 1.6.2019)
Havlíčkův Neviditelný je skvělá látka. Román z roku 1937 se již dočkal zdařilých adaptací pro televizi, film i rozhlas. Nové nastudování v MDP opět strhává pozornost na dílo tohoto vynikajícího autora. Z výsledné inscenace jsem nadšená, scéna je chytrá, práce s hudbou a celkově s atmosférou je jedinečná. Prokreslení jednotlivých postav je báječné, herci hrají velmi dobře. Konáš a Tenorová jsou ideálními představiteli páru, který je zničen rodovým zatížením. Skutečným démonem je Málková jako pokrytecká tetinka, ze strýčka Cyrila v podání Kačmarčíka jde skutečný strach, výborný je doktor Kerna.