Opera Fever

Vizuálně je to velkolepé, inspirace dětským světem, kterým nám kdysi babičky otevíraly dveře do fantazie. Tady konkrétně dveře do světa Tří mušketýrů, Dvaceti tisíc mil pod mořem? a možná i do kuchyně Pejska a kočičky, kteří spolu kdysi vařili dort.
Protože přesně tak to celé působí: trochu z toho, trochu z onoho, všechno pěkně za sebou bez ladu a skladu, promíchat (ale hlavně nemíchat moc!), no a co z toho vypadne? Něco mezi koláčem z perníku, uheráku a mídla. Jak to dopadlo u Pejska a kočičky víme. A jak to dopadlo u Krymova? Inu, taky jsme to snědli? ale radost z toho nebyla.

Dovedete si představit divadelní představení, které se odehrává během pouhých čtyř minut ? od 8:51 do 8:55 ? neustále dokola a přitom pokaždé jinak? S tímto nápadem přichází inscenace 100 songů, která na scéně představí dvacet sedm postav, ztvárněných patnácti herci. Každá postava má svůj příběh, svůj úhel pohledu, svůj song, své místo ve vlaku života. Všichni se během pár minut potkávají na vlakovém nádraží a postupně se dozvídáme jejich příběhy - kdo předtím zažil ranní sex nebo manželskou hádku. Kdo jede pohřbít dítě. Kdo možná nestihne vlak.

Vizuálně a atmosférou velmi působivé. Herecky již nevyvážené.Celkově mě to spíše nebavilo, ačkoliv jsme rád, že jsem to viděl. Ale znovu už ne.

Twin peaks plus Česká soda, to je Cherry man.
Řeší se množství pohlaví, válka, rusové, pedofilni kněží, postižení, zvířata, rasismus, bohatí vs chudí... Představení je protkané spoustou narážek, symbolů v nichž si každý může hledat co chce. Některé jsou dosti viditelné (např po větsinu hry přítomné velké rudé prase????), jiné více skryté, až jsem si často řikal, jestli v tom detailu či slově něco je nebo to tam autor dal jako "falešou stopu".
I představeni je jiné - nezačíná oponou, ale když vás pustí 10 minut předem do hlediště, už se hraje a služka se strejdou chystají dům. Oznamy o tom kolik bude přestavek, ty vyplňuje stand up R.Mikluše.