Psychoklara

Tíživá atmosféra režimu Velkého bratra v podání herců D21 na nás zapůsobila
tak silně, že jsme po skončení představení jen těžko sbírali střípky optimismu. Moc nedoporučuji do sychravých podzimních a zimních dnů, slabší povahy snadno propadnou depresi. Přesto hodnotím představení jako velmi dobré.

Vlastně jsem nečekala, že se u tak mrazivého příběhu budeme i smát, ale tahle inscenace dokáže překvapivě dobře namixovat koktejl z obojího. Na můj vkus je tam až moc zbytečných "lekaček", které k navození atmosféry nejsou potřeba. Jinak je ale představení perfektní, zajímavé, má spád, má vtip, herci jsou skvělí a ten závěr? Tak ten vás vystřelí z bot! Je to pecka, fakt doporučuji.

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Po Králíčkovi jsme doufali, že nás divadlo Letí znovu překvapí a název i obsazení slibovaly skvělý zážitek. Bohužel nás představení nezaujalo. Něco tomu chybí a bohužel je toho hodně...

Pokud neovládáte multitasking a nemáte 8 očí, pak se musíte smířit s tím, že vám v druhé polovině unikne spousta vtípků, protože všechno se tam děje současně, každý dělá něco jiného a na nic a na nikoho se nečeká. Začátek byl proti tomu poněkud rozvleklý a rozpačitý. Herci jsou skvělí, Vondráček vyniká jako vždy, jen ta hra mi nesedí a působí na mě příliš jednoduše a povrchně (v kontrastu s tím, jak moc se u toho herci nadřou - a nejen herci). Příště si musím vybrat něco jiného. Nicméně nenáročnému divákovi, který se chce "jen zasmát", můžu jen doporučit.

Líbilo se mi použití vůně kadidla v úvodní scéně v kostele - kolikrát v divadle vnímáte scénu nejen zrakem a sluchem, ale i čichem?
Skvělý byl výkon Mariana Vojtka, ve své roli působil sebejistě, vyrovnaně a majestátně, přesně jak jsem od Drákuly očekávala. Co mi naopak vadilo a drásalo nervy po celou dobu byl výkon Kamily Nývltové - křečovitý, nepřirozený, předramatizovaný. Snažila jsem se dívat jinam než na její obličej zkrabacený křečovitým výrazem, ale bylo to znát i ve zpěvu. Přetahovaná písmenka do dalších not mě úplně tahala za uši. Eva Burešová byla naopak přirozená a příjemná. Tanečníci spíše průměrní.

Hodina a čtvrt solidní deprese a brilantního výkonu Evy Hacurové a Petry Špalkové. Zajímavá scéna a hra se zvuky, jen chór mi trochu lezl na nervy (znělo to jako mše). Nelehké téma zpracované aktuálním způsobem a přesto s úctou k historii.

Pavel Neškudla byl zřejmě v indispozici, jinak si nedovedu vysvětlit, proč na nás pořád cenil horní zuby jako antická veverka na oříšek :).

Hra, která mě natolik zasáhla, že si na ní často vzpomenu i více než 10 let po shlédnutí, silná, jímavá a zároveň frustrující, protože dokonale odráží vývoj osobnosti jedince a jeho pudové tužby. Ze všeho nejvíc pojednává o nevěře, o jejích příčinách a důsledcích.
Kéž by bylo víc takových her.

Vše podstatné vyjádřil přede mnou uživatel Potlepa, podepisuji v plném rozsahu a dodávám - NENÍ TO NIC PRO CITLIVÉ POVAHY. Za sebe musím říct, že jsem si několikrát přála, aby to už konečně skončilo (myslím ta nervydrásající situace mezi oběma postavami). Příliš hlasitá hudba ještě zesílená depresivní atmosférou příběhu mi způsobila záchvat paniky, musela jsem si zacpávat uši a snažila jsem se prostě jenom přežít. Je to silný zážitek. Pro mě až moc silný.

Velkolepé jak se patří. Hlasové výkony sólistů nás nadchly, výjimku tvořil pouze samotný fantom, jehož nejistý hlas se poněkud ztrácel (ale možná šlo o dočasnou indispozici). Rozhodně doporučuji všem, kdo si potrpí na úchvatné kostýmy a velkou scénu.

Nejvíc se mi líbila závěrečná scéna mezi sedadly, která měla prostě famózní atmosféru, a celkové vyznění příběhu. Co mi naopak vadilo bylo příliš mnoho efektů. Je sice originální, že si jak zvukové, tak vizuální efekty vytvářeli herci sami, na mě to ale působilo příliš rušivě a stručně řečeno jako "příliš mnoho serepetiček bez hlubšího významu". Měla jsem z toho pocit, že nestíhám sledovat všechno, co se na jevišti děje, nemohla jsem se uvolnit a nechat na sebe představení jen tak působit, ale musela jsem být ve střehu a pořád sledovat všechny herce. Kdyby těch efektů bylo tak o třetinu méně, mohlo to být perfektní.

Představení, ze kterého jsem měla rozporuplné pocity, nejsilnější okamžiky se mi však často vybavují i pár let po zhlédnutí. Byla jsem na jedné z prvních repríz, která nebyla diváky přijata právě s nadšením. Bizarní situace, kdy Eva H. skřehotá nesmyslné verše pozorována upjatými diváky s nehybnými výrazy, ve mně ale cosi zbořila a musela jsem se (jako jediná) začít smát. Intelektuální rozhovor dvou mužů mě neoslovil, za to impozantní výstup Ver. L. v roli zoufale zamilované prostitutky se mi vryl až pod kůži. Souhrnem - toto představení rozhodně nesedne každému. Nezbývá, než to vyzkoušet.

Nenáročná oddychovka, která pobaví, protože odráží "problémy" mileniálů. Oba herci jsou výborní. Pokud se chcete zasmát a je Vám 20-40, ideální pár = ideální volba. Starší generace už se s postavami asi příliš neztotožní.

Jedno z nejlepších představení pro děti i dospělé, dokonalá směs humoru, hudby a Vánoční atmosféry. Perfektní jsou i kulisy a kostýmy. Herci excelují nejen ve svých rolích, ale i v hudebně-tanečních číslech. Svůj standard si představení drží i po několika letech uvádění.

Divadlo v Dlouhé už si vypěstovalo stálé publikum Malé vánoční povídky a vetřít se mezi ně jako nováček není snadné, bývá rychle vyprodáno. Pokud se Vám to podaří, možná se také stanete "štamgastem". Malá vánoční povídka je totiž příjemnějším svátečním zážitkem, než všechny pohádky, vánoční trhy a cukroví dohromady :).

Jednoduchá komedie bez důmyslnějšího humoru, ideální odpočinkové představení. Jan Dolanský tomu dává grády. :) Vadilo mi stísněné hlediště, čekání na zapnutí vzduchotechniky a příliš hlasitý mluvený úvod z reproduktorů. Všichni herci skvělí, ale Honza Dolanský se do toho fakt kvalitně položil, takže tak od půlky už jsme se chechtali jen tónu jeho hlasu a bylo úplně jedno, co říká. No, nebyl to zrovna intelektuální zážitek, ale i takový má svou cenu. :) S názory níže, že se jedná o "inteligentní humor" se úplně neztotožňuji, ale oceňuji, že není založen na vulgarismech jako v jiných divadlech. Jen je prostě jednoduchý.

Zřejmě jsem měla kvůli předchozím hodnocením přehnané očekávání. Těšili jsme se na dobrou komedii, pokud se ale nedokážete smát jen proto, že herec řekl sprosté slovo, pak při tomto představení příliš důvodů ke smíchu nemáte. Spíš jen k úsměvu. Příběh se mi zdál hodně rozvláčný, závěr naopak ostře uťatý a nedotažený. Možná je to tím, že jsem nedávno shlédla hru na stejné téma, která tuto mnohonásobně převyšuje ve všech ohledech. Jednalo se o Teď mě zabij v divadle Mladá Boleslav a pokud se chcete zasmát i dojmout k slzám, tak ji rozhodně doporučuji. Výlet za Prahu se v tomto případě vyplatí.

Nejenom, že jsme se skvěle pobavili, ale ještě jsme se při derniéře setkali s Ivem Knoflíčkem osobně a dokonce jsme si během představení i začutali. Jak řekl přítel "netušil jsem, že si zahraju v divadle... Co na tom, že fotbal." :)
D21 má to, co jsem nikde jinde nezažila - komorní a přátelskou, až téměř rodinnou atmosféru a zároveň si zachovává profesionalitu. Je jedno, jestli v publiku sedí padesát nebo deset diváků. I pro těch deset se hraje naplno.

Fantazie. Být uprostřed dění a spolu s kosmonauty nahlížet do útrob neznámého kosmického tělesa, vidět z bezprostřední blízkosti střet jejich osobností a životních hodnot a rozhodovat o tom, jak se bude hra vyvíjet dál, to bylo něco úžasného.
Nesouhlasím s názory, že by měli být diváci více vtaženi do děje, byli jsme ději blízko víc než dost a naše smysly si přišly na své. Pořád je to divadlo a má svá pravidla, přestože v případě této hry se mantinely posouvají za známé hranice.
Z divadla jsme odcházeli s širokými úsměvy a zvláštním hřejivým pocitem u srdce, nadšení a očarovaní.

Nejen, že jsme se nachechtali, když nám došla paralela se současností, ale také jsme se trochu lekli a zamysleli nad tím, jak by to s námi mohlo dopadnout. Bavili jsme se ale po celou dobu, herci nás nenechali na vteřinku vydechnout (zejména překvapil Vojtěch Hrabák, snad ho v D21 ještě uvidíme), hra měla spád a scéna i rekvizity byly fantasticky promyšlené. Jen se asi zvýší spotřeba plechových van :). Strach vyjádřený chrastěním basy lahváčů považujeme za geniální nápad :). Víc už neprozradím. Někdo tvrdil, že Král Ubu bude divácky náročnej kousek. - Hovnajs!

Stálo za vidění především kvůli hereckým výkonům. Hra nemusí být hlubokomyslná ani třeskutě vtipná, ale když člověk vidí, kolik do toho herci dávají a že jsou opravdu dobří, prostě to vnitřně potěší a uspokojí divákovu duši.

Pro mě to byl jedinečný zážitek hlavně proto, že jsme měli možnost vidět opravdu skvělé herecké výkony z bezprostřední blízkosti. Tohle se Vám prostě ve velkém divadle nestane, že byste se cítili být s postavami v jedné malé místnosti (protože s nimi doslova jste v jedné malé místnosti). Tady prostě nejste jenom divák. Tady jste uprostřed "toho". Neskutečné. Ten příběh a ty emoce jsem nemohla dostat z hlavy ještě dva dny po představení. Rozhodně doporučuji.

Představení plné rozporů, snaha o filozofické zamyšlení a humor se míchá trochu neobratně, takže člověk neví, co si vlastně má myslet, jestli se zamýšlet nad probíhajícím dramatem, nebo čekat na další vtip.

Mám pocit, že jsme tady jako diváci trochu selhali. Někdo se nám tou hrou snažil něco hlubokého říct a my přitom jenom čekáme, až sebou Marek Němec znovu švihne :). Z divadla jsme odcházeli jako v podnapilém stavu, řehtali jsme se ještě na ulici a v metru.

Krásné, vlastenecké a velkolepé. Divadlo v Dlouhé dokáže divákovi klasiku předložit hravě a nenásilně, takže nemá pocit, jako by byl na povinném školním představení.
Musím vyzdvihnout především krásnou výtvarnou scénu, nádherná a přitom jednoduchá hra světel dávala celku punc výjimečnosti, dokonale navozovala správnou atmosféru a byla skutečnou pastvou pro oči.
Herci byli opět výborní, dialogy, které by jinak nudily, dokázali přednést přirozeně a se zaujetím, představení bylo zároveň prošpikované nenásilnými vtípky, takže o smích nebyla nouze. Líbil se mi i odvážně politický doslov na závěr.

Pokud se chcete prostě jen zasmát a příliš nedumat, pak je toto představení právě pro Vás. Dala bych klidně i 70%, nebýt vizuálně i akusticky nepříjemného projevu Terezy Kostkové. Netroufám si soudit, jestli jde o přehrávání, nebo jestli to má takto ve scénáři, každopádně přehnané grimasy, gesta i hlasový projev mi hodně vadily a snažila jsem se raději dívat spíš na druhou herečku. Když sedíte v první řadě, tak vám z toho téměř krvácejí oči a uši. Je to škoda.

K zamyšlení se objevily asi 3 zajímavé myšlenky, jinak je to spíš o vtipech. Někdy velmi jednoduchých, ale neurazí.

Pro zajímavost - skladba publika byla asi 95% žen.

Přestože opět musím ocenit skvělá hudební čísla herců divadla v Dlouhé, Naši furianti, ač klasika, mě z repertoáru Dlouhé oslovili nejméně. Cítila jsem však určitou povinnost tuto hru vidět a rozhodně nelituji, že jsem si vybrala právě toto divadlo. Představení se více líbilo rodičům, nám mladším v něm něco chybělo, a nebo spíš přebývalo to skvěle znázorněné češství, za které se spíš stydíme.