Profil uživatele

Psychoklara

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 6 % (16)
Jan Pařízek: 9 % (19)
Jiří Landa: 9 % (20)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Lukáš Dubský: 9 % (14)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 >

(zadáno: 6.2.2019)
Hra, která mě natolik zasáhla, že si na ní často vzpomenu i více než 10 let po shlédnutí, silná, jímavá a zároveň frustrující, protože dokonale odráží vývoj osobnosti jedince a jeho pudové tužby. Ze všeho nejvíc pojednává o nevěře, o jejích příčinách a důsledcích.
Kéž by bylo víc takových her.
(zadáno: 6.12.2018)
Jedno z nejlepších představení pro děti i dospělé, dokonalá směs humoru, hudby a Vánoční atmosféry. Perfektní jsou i kulisy a kostýmy. Herci excelují nejen ve svých rolích, ale i v hudebně-tanečních číslech. Svůj standard si představení drží i po několika letech uvádění.

Divadlo v Dlouhé už si vypěstovalo stálé publikum Malé vánoční povídky a vetřít se mezi ně jako nováček není snadné, bývá rychle vyprodáno. Pokud se Vám to podaří, možná se také stanete "štamgastem". Malá vánoční povídka je totiž příjemnějším svátečním zážitkem, než všechny pohádky, vánoční trhy a cukroví dohromady :).
(zadáno: 8.2.2019)
Jakou hodnotu má pravda? Brilantní Miroslav Táborský a velmi dobrý Filip Cíl to člověku rádi připomenou. Přestože hra se skládá především z dialogů a obávaného jevištního postávání, posedávání či popocházení :), bavila nás stejně jako drama se spoustou herců na velké scéně. Nekašlali jsme :).
"Jak lidi poznáváme, postupem času se naučíme říkat bezpečné fráze, které chtějí slyšet a dávat věci, které chtějí dostávat, protože chceme být milováni. To ale není láska." - Přibližně tato slova mi zní v hlavě ještě pár dní po představení. Člověk má najednou bláznivou chuť začít mluvit pravdu...
(zadáno: 14.5.2019)
Fantazie. Být uprostřed dění a spolu s kosmonauty nahlížet do útrob neznámého kosmického tělesa, vidět z bezprostřední blízkosti střet jejich osobností a životních hodnot a rozhodovat o tom, jak se bude hra vyvíjet dál, to bylo něco úžasného.
Nesouhlasím s názory, že by měli být diváci více vtaženi do děje, byli jsme ději blízko víc než dost a naše smysly si přišly na své. Pořád je to divadlo a má svá pravidla, přestože v případě této hry se mantinely posouvají za známé hranice.
Z divadla jsme odcházeli s širokými úsměvy a zvláštním hřejivým pocitem u srdce, nadšení a očarovaní.
(zadáno: 6.2.2019)
Skvělá hra, kterou mi nestačilo vidět třikrát. Pustili jsme si její televizní záznam na Štědrý den a byl to nejlépe strávený Štědrý večer za posledních pár let. Perfektně zpracovaný Pratchett.
Asi nikdo si na derniéře tolik nepřál vyhrát bludný balvan tak jako já :).
(zadáno: 6.12.2018)
Tíživá atmosféra režimu Velkého bratra v podání herců D21 na nás zapůsobila
tak silně, že jsme po skončení představení jen těžko sbírali střípky optimismu. Moc nedoporučuji do sychravých podzimních a zimních dnů, slabší povahy snadno propadnou depresi. Přesto hodnotím představení jako velmi dobré.
(zadáno: 21.1.2019)
Lehce šílená schůze lehce šílených vlastníků bytových jednotek obsahuje vše, co je na takové schůzi běžné: hádky, obviňování, narážky na sexuální aktivity sousedů, rozpad aparátu, složení nového aparátu, alkohol, zákusek, pářící se hyeny, porod, smrt a rvačku.
Přesto musím přiznat, že mě nebavila hluchá místa, kdy se probíraly skutečné problémy družstva. Chápu, že tam musely být, aby byla celá hra uvěřitelná, já osobně bych ale snesla ještě o 10% víc přehnaných výstupů :).
(zadáno: 6.2.2019)
Velkolepé jak se patří. Hlasové výkony sólistů nás nadchly, výjimku tvořil pouze samotný fantom, jehož nejistý hlas se poněkud ztrácel (ale možná šlo o dočasnou indispozici). Rozhodně doporučuji všem, kdo si potrpí na úchvatné kostýmy a velkou scénu.
(zadáno: 27.3.2019)
Pohlcující tísnivá atmosféra a brilantní výkon Pavla Neškudly jsou podle mě to hlavní, co by diváky mělo přitáhnout. Vidět ho z první řady považuji za jeden z nejlepších divadelních zážitků vůbec. Téma známého Otčenáškova románu je sice velmi silné a srdcervoucí, ale zároveň v podstatě jednoduché a předvídatelné, neodhalí vám žádný nový pohled na holocaust. Nicméně zážitek to byl natolik intenzivní, že doháněl až k slzám.
Pokud vás při vstupu do divadla trápí všední problémy jako nerudný šéf, zlobivé děti nebo hašteřivá manželka, tak právě tady si uvědomíte, že problém vlastně nemáte.
(zadáno: 28.11.2018)
Před Válkou s mloky jste přesvědčeni, že je jasné, na čí straně budete stát, z divadla však odcházíte s rozporuplnými pocity a znechuceni vlastní rasou...
Forma kabaretu je originální, děj sice poněkud roztříští, ale ve výsledku bude zábavnou formou sděleno vše podstatné, okořeněné špetkou krutého humoru.
V D21 se můžete spolehnout na jedno - herecké výkony budou vždy na daleko vyšší úrovni, než byste v tak malém divadle čekali (jen z konferenciérky jsem měla pocit, že si svou roli příliš užívá, ale málo hraje, nicméně možná se to s počtem odehraných repríz vytříbí). Doporučuji navštívit.
(zadáno: 23.5.2019)
Nejen, že jsme se nachechtali, když nám došla paralela se současností, ale také jsme se trochu lekli a zamysleli nad tím, jak by to s námi mohlo dopadnout. Bavili jsme se ale po celou dobu, herci nás nenechali na vteřinku vydechnout (zejména překvapil Vojtěch Hrabák, snad ho v D21 ještě uvidíme), hra měla spád a scéna i rekvizity byly fantasticky promyšlené. Jen se asi zvýší spotřeba plechových van :). Strach vyjádřený chrastěním basy lahváčů považujeme za geniální nápad :). Víc už neprozradím. Někdo tvrdil, že Král Ubu bude divácky náročnej kousek. - Hovnajs!
(zadáno: 5.12.2018)
Krásné, vlastenecké a velkolepé. Divadlo v Dlouhé dokáže divákovi klasiku předložit hravě a nenásilně, takže nemá pocit, jako by byl na povinném školním představení.
Musím vyzdvihnout především krásnou výtvarnou scénu, nádherná a přitom jednoduchá hra světel dávala celku punc výjimečnosti, dokonale navozovala správnou atmosféru a byla skutečnou pastvou pro oči.
Herci byli opět výborní, dialogy, které by jinak nudily, dokázali přednést přirozeně a se zaujetím, představení bylo zároveň prošpikované nenásilnými vtípky, takže o smích nebyla nouze. Líbil se mi i odvážně politický doslov na závěr.
(zadáno: 6.2.2019)
Nejenom, že jsme se skvěle pobavili, ale ještě jsme se při derniéře setkali s Ivem Knoflíčkem osobně a dokonce jsme si během představení i začutali. Jak řekl přítel "netušil jsem, že si zahraju v divadle... Co na tom, že fotbal." :)
D21 má to, co jsem nikde jinde nezažila - komorní a přátelskou, až téměř rodinnou atmosféru a zároveň si zachovává profesionalitu. Je jedno, jestli v publiku sedí padesát nebo deset diváků. I pro těch deset se hraje naplno.
(zadáno: 6.2.2019)
Představení plné rozporů, snaha o filozofické zamyšlení a humor se míchá trochu neobratně, takže člověk neví, co si vlastně má myslet, jestli se zamýšlet nad probíhajícím dramatem, nebo čekat na další vtip.

Mám pocit, že jsme tady jako diváci trochu selhali. Někdo se nám tou hrou snažil něco hlubokého říct a my přitom jenom čekáme, až sebou Marek Němec znovu švihne :). Z divadla jsme odcházeli jako v podnapilém stavu, řehtali jsme se ještě na ulici a v metru.
(zadáno: 6.2.2019)
Stálo za vidění především kvůli hereckým výkonům. Hra nemusí být hlubokomyslná ani třeskutě vtipná, ale když člověk vidí, kolik do toho herci dávají a že jsou opravdu dobří, prostě to vnitřně potěší a uspokojí divákovu duši.
(zadáno: 8.11.2019)
Hodina a čtvrt solidní deprese a brilantního výkonu Evy Hacurové a Petry Špalkové. Zajímavá scéna a hra se zvuky, jen chór mi trochu lezl na nervy (znělo to jako mše). Nelehké téma zpracované aktuálním způsobem a přesto s úctou k historii.

Pavel Neškudla byl zřejmě v indispozici, jinak si nedovedu vysvětlit, proč na nás pořád cenil horní zuby jako antická veverka na oříšek :).
(zadáno: 29.11.2019)
60-70% Bylo to dobré a přesně takové, jak je popsáno ve zdejších komentářích. Možná proto mě nic nepřekvapilo a měla jsem pocit, že tomu něco schází. Trochu jsem měla dojem, jako bych si pustila hru v televizi - herci se zapnuli a "jeli". Zkrátka tam nefungovala určitá chemie mezi účinkujícími a publikem, chybělo něco, co by člověka vtáhlo, pohltilo, ohromilo a nutilo vracet se v myšlenkách zas a znovu. Líbilo se mi to, to ano, ale myslím, že tahle inscenace mohla být přímo strhující. Ale nebyla.
(zadáno: 6.2.2019)
Milovníci Pratchetta si tuhle hru nemůžou nechat ujít. V D21 mají můj obdiv za to, s jakou vervou se Sekáče Dědečka zhostili, protože převést Pratchetta na divadelní prkna je nesmírně obtížný úkol. V D21 ukázali, že je to možné i v malém divadle a s minimálním počtem herců, jen je zapotřebí obrovské nasazení.
(zadáno: 26.9.2019)
Veselohra vyrobená ze skutečného dramatu. Ano, bavili jsme se opravdu dobře a osud Hanče a Vrbaty mě samozřejmě dojal, byť jejich příběh znám. Jen ten závěr se mi zdál zbytečně natažený a násilně vtipný, zřejmě aby divák neodcházel sklíčen osudem ošlehaných mužů, ale spíše rozveselen divadelním zážitkem. Proč nás tak rozmazlujete?
(zadáno: 12.4.2019)
Nelehké téma zpracované - jak už je v D21 pravidlem - neotřele a s takovým hereckým nasazením, jaké jsem neviděla například ani Na Fidlovačce nebo V Celetné. Fascinující zvukový a hudební doprovod. Přiznám se však, že mi unikal smysl některých rekvizit a možná i scén. Tři Johanky jsou originální, každá z nich je jiná, ale ne všechny mají šanci vyniknout. Stela se svým talentem zůstává jen malou naivní holčičkou, Kristýna to opět rozjede, roli si užívá a snaží se nevybuchnout smíchy, zatímco Hana je stoická a mírná. Stále se ve mně mele mnoho různorodých pocitů, které tato hra vyvolala.
(zadáno: 12.3.2019)
Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.
(zadáno: 30.10.2019)
Nenáročný humor založený na jednoduchých gestech i dialozích mezi manžely, přáteli a milenci stupňující se do dramatických a absurdních výjevů. Hlasité hádky a řev vygradovaly trochu brzy a zhruba od poloviny mi kvůli tomu představení přišlo dost jednotvárné. Snaha předložit divákům několik hlubších myšlenek se určitě cení, bohužel zůstalo pouze u toho "předložení" a nikam dál jsme se již nedostali... něco tomu zkrátka chybělo. Celek na mě působil trochu jako přenesení seriálu Ulice nebo románů Patrika Hartla na jeviště, včetně závěru. Tak jsme se zase nedozvěděli nic nového o vztazích :).
(zadáno: 28.11.2018)
Rozhovory, které můžete vyposlechnout v každé sauně - někdy jsou vtipné, někdy trochu k pláči, vždy však pravdivě odrážejí typickou vlastnost českého člověka rádoby odborně řečnit o čemkoliv. Převažovaly humornější okamžiky. Přesto mi však v představení něco chybí, slovy M. Hanuše: "je to takové jevištně prosté", což je velká škoda. Ve velkém divadle inscenace působila poněkud nedomrle a téměř křičela po nějaké větší akci než je upadlá žínka, na menší scéně bude určitě vypadat lépe. Věřím, že postupem času herci vypilují jednotlivé hlášky k dokonalosti a představení tím ještě získá.
(zadáno: 4.12.2018)
Neotřelý způsob připomenutí klíčových okamžiků z historie českého hokeje i České Republiky, který Vás místy rozesměje, jindy rozesmutní. Kvůli originálnímu pojetí inscenace možná odpustíte NODu to neustálé skládání židlí, klaustrofobní hlediště a nepohodlné sezení (polštář s sebou). Výkony začínajících herců jsou sice proměnlivé, ale sehrát tolik rolí během jednoho představení na tak malém prostoru není lehké a nějak se začít musí. Nejvíc nás svým projevem zaujala zejména reportérka nalevo.
Na nevelké možnosti, které NOD má, to bylo velmi dobré. +1 za geniální využití retro projektoru :).
(zadáno: 6.2.2019)
Přestože opět musím ocenit skvělá hudební čísla herců divadla v Dlouhé, Naši furianti, ač klasika, mě z repertoáru Dlouhé oslovili nejméně. Cítila jsem však určitou povinnost tuto hru vidět a rozhodně nelituji, že jsem si vybrala právě toto divadlo. Představení se více líbilo rodičům, nám mladším v něm něco chybělo, a nebo spíš přebývalo to skvěle znázorněné češství, za které se spíš stydíme.

Další stránky hodnocení: 1 2 >