Psychoklara

Tísnivé drama, které se nepovedlo odlehčit. Vtipy vyznívají poněkud prázdně, když se ozve jen jedno osamělé uchechtnutí. Bez nich by šlo o skvělou hru s velkým dopadem na psychiku diváka. Pointa však přichází moc brzo a závěr působí násilně, podivně a nepatřičně. Trvalo mnoho vteřin, než ve zhaslém sále zazněl rozpačitý potlesk.
Musím však vyzdvihnout skvělý výkon P. Štorkové, zvukový doprovod i zajímavou scénu. Miluji hororové mrazení a toho se mi dostalo vrchovatě, vitrína s dorty pro mě už nikdy nebude to, co dřív. Upracovaný divák, který si přišel odpočinout, však nejspíš nadšený nebude.

Nelehké téma zpracované - jak už je v D21 pravidlem - neotřele a s takovým hereckým nasazením, jaké jsem neviděla například ani Na Fidlovačce nebo V Celetné. Fascinující zvukový a hudební doprovod. Přiznám se však, že mi unikal smysl některých rekvizit a možná i scén. Tři Johanky jsou originální, každá z nich je jiná, ale ne všechny mají šanci vyniknout. Stela se svým talentem zůstává jen malou naivní holčičkou, Kristýna to opět rozjede, roli si užívá a snaží se nevybuchnout smíchy, zatímco Hana je stoická a mírná. Stále se ve mně mele mnoho různorodých pocitů, které tato hra vyvolala.

Veselohra vyrobená ze skutečného dramatu. Ano, bavili jsme se opravdu dobře a osud Hanče a Vrbaty mě samozřejmě dojal, byť jejich příběh znám. Jen ten závěr se mi zdál zbytečně natažený a násilně vtipný, zřejmě aby divák neodcházel sklíčen osudem ošlehaných mužů, ale spíše rozveselen divadelním zážitkem. Proč nás tak rozmazlujete?

Nenáročný humor založený na jednoduchých gestech i dialozích mezi manžely, přáteli a milenci stupňující se do dramatických a absurdních výjevů. Hlasité hádky a řev vygradovaly trochu brzy a zhruba od poloviny mi kvůli tomu představení přišlo dost jednotvárné. Snaha předložit divákům několik hlubších myšlenek se určitě cení, bohužel zůstalo pouze u toho "předložení" a nikam dál jsme se již nedostali... něco tomu zkrátka chybělo. Celek na mě působil trochu jako přenesení seriálu Ulice nebo románů Patrika Hartla na jeviště, včetně závěru. Tak jsme se zase nedozvěděli nic nového o vztazích :).

Hodina a čtvrt solidní deprese a brilantního výkonu Evy Hacurové a Petry Špalkové. Zajímavá scéna a hra se zvuky, jen chór mi trochu lezl na nervy (znělo to jako mše). Nelehké téma zpracované aktuálním způsobem a přesto s úctou k historii.

Pavel Neškudla byl zřejmě v indispozici, jinak si nedovedu vysvětlit, proč na nás pořád cenil horní zuby jako antická veverka na oříšek :).

60-70% Bylo to dobré a přesně takové, jak je popsáno ve zdejších komentářích. Možná proto mě nic nepřekvapilo a měla jsem pocit, že tomu něco schází. Trochu jsem měla dojem, jako bych si pustila hru v televizi - herci se zapnuli a "jeli". Zkrátka tam nefungovala určitá chemie mezi účinkujícími a publikem, chybělo něco, co by člověka vtáhlo, pohltilo, ohromilo a nutilo vracet se v myšlenkách zas a znovu. Líbilo se mi to, to ano, ale myslím, že tahle inscenace mohla být přímo strhující. Ale nebyla.

Pokud neovládáte multitasking a nemáte 8 očí, pak se musíte smířit s tím, že vám v druhé polovině unikne spousta vtípků, protože všechno se tam děje současně, každý dělá něco jiného a na nic a na nikoho se nečeká. Začátek byl proti tomu poněkud rozvleklý a rozpačitý. Herci jsou skvělí, Vondráček vyniká jako vždy, jen ta hra mi nesedí a působí na mě příliš jednoduše a povrchně (v kontrastu s tím, jak moc se u toho herci nadřou - a nejen herci). Příště si musím vybrat něco jiného. Nicméně nenáročnému divákovi, který se chce "jen zasmát", můžu jen doporučit.

S přítelem jsme se na hodnocení této inscenace neshodli. Mně se líbila, jemu ne.
Líbily se mi jak herecké výkony, tak samotný příběh a především silný emoční náboj.
Jemu se nelíbilo, že hru tvořily převážně o monology, takže šlo spíš o deklamování, než hraní. Také trochu trpěl, protože i přes svou průměrnou výšku měl problém s místem k sezení, drhnul koleny o sedadlo před sebou, a to opravdu není dlouhán. Jsou to organizační detaily, ale při rezervaci vstupenek jsme očekávali, že před představením zaplatíme Sodexo kartou, nebo alespoň normální platební kartou. Ani to nebylo možné, jen hotovost. Za to má Divadlo v Řeznické od nás palec dolů.

Jednoduchá komedie bez důmyslnějšího humoru, ideální odpočinkové představení. Jan Dolanský tomu dává grády. :) Vadilo mi stísněné hlediště, čekání na zapnutí vzduchotechniky a příliš hlasitý mluvený úvod z reproduktorů. Všichni herci skvělí, ale Honza Dolanský se do toho fakt kvalitně položil, takže tak od půlky už jsme se chechtali jen tónu jeho hlasu a bylo úplně jedno, co říká. No, nebyl to zrovna intelektuální zážitek, ale i takový má svou cenu. :) S názory níže, že se jedná o "inteligentní humor" se úplně neztotožňuji, ale oceňuji, že není založen na vulgarismech jako v jiných divadlech. Jen je prostě jednoduchý.

Vše podstatné vyjádřil přede mnou uživatel Potlepa, podepisuji v plném rozsahu a dodávám - NENÍ TO NIC PRO CITLIVÉ POVAHY. Za sebe musím říct, že jsem si několikrát přála, aby to už konečně skončilo (myslím ta nervydrásající situace mezi oběma postavami). Příliš hlasitá hudba ještě zesílená depresivní atmosférou příběhu mi způsobila záchvat paniky, musela jsem si zacpávat uši a snažila jsem se prostě jenom přežít. Je to silný zážitek. Pro mě až moc silný.

Nejvíc se mi líbila závěrečná scéna mezi sedadly, která měla prostě famózní atmosféru, a celkové vyznění příběhu. Co mi naopak vadilo bylo příliš mnoho efektů. Je sice originální, že si jak zvukové, tak vizuální efekty vytvářeli herci sami, na mě to ale působilo příliš rušivě a stručně řečeno jako "příliš mnoho serepetiček bez hlubšího významu". Měla jsem z toho pocit, že nestíhám sledovat všechno, co se na jevišti děje, nemohla jsem se uvolnit a nechat na sebe představení jen tak působit, ale musela jsem být ve střehu a pořád sledovat všechny herce. Kdyby těch efektů bylo tak o třetinu méně, mohlo to být perfektní.

Líbilo se mi použití vůně kadidla v úvodní scéně v kostele - kolikrát v divadle vnímáte scénu nejen zrakem a sluchem, ale i čichem?
Skvělý byl výkon Mariana Vojtka, ve své roli působil sebejistě, vyrovnaně a majestátně, přesně jak jsem od Drákuly očekávala. Co mi naopak vadilo a drásalo nervy po celou dobu byl výkon Kamily Nývltové - křečovitý, nepřirozený, předramatizovaný. Snažila jsem se dívat jinam než na její obličej zkrabacený křečovitým výrazem, ale bylo to znát i ve zpěvu. Přetahovaná písmenka do dalších not mě úplně tahala za uši. Eva Burešová byla naopak přirozená a příjemná. Tanečníci spíše průměrní.

Představení, ze kterého jsem měla rozporuplné pocity, nejsilnější okamžiky se mi však často vybavují i pár let po zhlédnutí. Byla jsem na jedné z prvních repríz, která nebyla diváky přijata právě s nadšením. Bizarní situace, kdy Eva H. skřehotá nesmyslné verše pozorována upjatými diváky s nehybnými výrazy, ve mně ale cosi zbořila a musela jsem se (jako jediná) začít smát. Intelektuální rozhovor dvou mužů mě neoslovil, za to impozantní výstup Ver. L. v roli zoufale zamilované prostitutky se mi vryl až pod kůži. Souhrnem - toto představení rozhodně nesedne každému. Nezbývá, než to vyzkoušet.

Nenáročná oddychovka, která pobaví, protože odráží "problémy" mileniálů. Oba herci jsou výborní. Pokud se chcete zasmát a je Vám 20-40, ideální pár = ideální volba. Starší generace už se s postavami asi příliš neztotožní.

Růže pro Algernon je strhující příběh, který si přenesení na divadelní prkna zaslouží. Jan Potměšil v něm byl vynikající, ale výkony ostatních herců celkový dojem trochu kazí. Do programu zařazená několikaminutová klavírní improvizace mi způsobila záchvat paniky, přišlo mi to zbytečné, příliš hlasité a nedalo se před tím uniknout, ale možná je to čistě subjektivní problém.

Představení doporučuji jen pokud si nemůžete nebo nechcete přečíst knihu. Mně osobně kniha poskytla silnější zážitek.

Hra sloužící výhradně k momentálnímu pobavení, jedna z těch, na kterou si po pár letech vzpomenete jako na představení, kde jste se hrozně smáli, ale už vlastně nevíte proč. Žádné hlubší zamyšlení nepřinese, a proto není vhodná pro náročnější diváky, spíše pro konzumenty. Pokud vám ke štěstí stačí natřásající se bránice, pak budete spokojeni.

Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.

Zřejmě jsem měla kvůli předchozím hodnocením přehnané očekávání. Těšili jsme se na dobrou komedii, pokud se ale nedokážete smát jen proto, že herec řekl sprosté slovo, pak při tomto představení příliš důvodů ke smíchu nemáte. Spíš jen k úsměvu. Příběh se mi zdál hodně rozvláčný, závěr naopak ostře uťatý a nedotažený. Možná je to tím, že jsem nedávno shlédla hru na stejné téma, která tuto mnohonásobně převyšuje ve všech ohledech. Jednalo se o Teď mě zabij v divadle Mladá Boleslav a pokud se chcete zasmát i dojmout k slzám, tak ji rozhodně doporučuji. Výlet za Prahu se v tomto případě vyplatí.

Pokud se chcete prostě jen zasmát a příliš nedumat, pak je toto představení právě pro Vás. Dala bych klidně i 70%, nebýt vizuálně i akusticky nepříjemného projevu Terezy Kostkové. Netroufám si soudit, jestli jde o přehrávání, nebo jestli to má takto ve scénáři, každopádně přehnané grimasy, gesta i hlasový projev mi hodně vadily a snažila jsem se raději dívat spíš na druhou herečku. Když sedíte v první řadě, tak vám z toho téměř krvácejí oči a uši. Je to škoda.

K zamyšlení se objevily asi 3 zajímavé myšlenky, jinak je to spíš o vtipech. Někdy velmi jednoduchých, ale neurazí.

Pro zajímavost - skladba publika byla asi 95% žen.

Musím přiznat, že zatímco v knize Sibiřská výchova jsem příběhy o Kolimově parťácích přímo hltala, v podání herců - vypravěčů mi některé zkrátka nesedly. Statické scény sice byly vystřídány zběsilým dupáním po stole, bušením do trubek, vlčím vytím a klopením hořčičáků, ale divadelní vzrušení to ve mně nevyvolalo, a možná i díky tomu, že jsme byli příliš blízko ději, to občas působilo až trochu směšně.
Co však musím vyzdvihnout je hudební doprovod včetně zpěvu herců, který dovedl navodit alespoň mrazivou atmosféru z knihy.

Varování pro introverty - všichni diváci jsou zapojeni do hry :).

Po Králíčkovi jsme doufali, že nás divadlo Letí znovu překvapí a název i obsazení slibovaly skvělý zážitek. Bohužel nás představení nezaujalo. Něco tomu chybí a bohužel je toho hodně...

Velmi špatný zvuk a tristní choreografie, korunu tomu dodala špatná organizace v divadle (přístup k sedadlům pouze jedním vchodem a špatné odvětrávání). Pokud jste duší rocker, možná Vám to poslední zmiňované vadit nebude, ale špatné ozvučení odpustit nelze. Z představení jsme neměli skoro nic a po polovině jsme odešli. To se mi stalo vůbec poprvé.
Na své si přijdou snad jen pedofilové (při 5ti minutové scénce s holčičkou na houpačce, které jsou vidět kalhotky) nebo masochisti. Kamil Střihavka to bohužel nazachránil, protože nebyl slyšet. Největší kulturní zklamání.
(zhlédnuto v r. 2012)