Profil uživatele

Psychoklara

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 7 % (17)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Lukáš Dubský: 9 % (14)
Anežka Hrebiková: 10 % (7)
Jan Pařízek: 10 % (20)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: < 1 2

(zadáno: 30.10.2019)
Nenáročný humor založený na jednoduchých gestech i dialozích mezi manžely, přáteli a milenci stupňující se do dramatických a absurdních výjevů. Hlasité hádky a řev vygradovaly trochu brzy a zhruba od poloviny mi kvůli tomu představení přišlo dost jednotvárné. Snaha předložit divákům několik hlubších myšlenek se určitě cení, bohužel zůstalo pouze u toho "předložení" a nikam dál jsme se již nedostali... něco tomu zkrátka chybělo. Celek na mě působil trochu jako přenesení seriálu Ulice nebo románů Patrika Hartla na jeviště, včetně závěru. Tak jsme se zase nedozvěděli nic nového o vztazích :).
(zadáno: 8.11.2019)
Hodina a čtvrt solidní deprese a brilantního výkonu Evy Hacurové a Petry Špalkové. Zajímavá scéna a hra se zvuky, jen chór mi trochu lezl na nervy (znělo to jako mše). Nelehké téma zpracované aktuálním způsobem a přesto s úctou k historii.

Pavel Neškudla byl zřejmě v indispozici, jinak si nedovedu vysvětlit, proč na nás pořád cenil horní zuby jako antická veverka na oříšek :).
(zadáno: 29.11.2019)
60-70% Bylo to dobré a přesně takové, jak je popsáno ve zdejších komentářích. Možná proto mě nic nepřekvapilo a měla jsem pocit, že tomu něco schází. Trochu jsem měla dojem, jako bych si pustila hru v televizi - herci se zapnuli a "jeli". Zkrátka tam nefungovala určitá chemie mezi účinkujícími a publikem, chybělo něco, co by člověka vtáhlo, pohltilo, ohromilo a nutilo vracet se v myšlenkách zas a znovu. Líbilo se mi to, to ano, ale myslím, že tahle inscenace mohla být přímo strhující. Ale nebyla.
(zadáno: 4.12.2018)
Představení, ze kterého jsem měla rozporuplné pocity, nejsilnější okamžiky se mi však často vybavují i pár let po zhlédnutí. Byla jsem na jedné z prvních repríz, která nebyla diváky přijata právě s nadšením. Bizarní situace, kdy Eva H. skřehotá nesmyslné verše pozorována upjatými diváky s nehybnými výrazy, ve mně ale cosi zbořila a musela jsem se (jako jediná) začít smát. Intelektuální rozhovor dvou mužů mě neoslovil, za to impozantní výstup Ver. L. v roli zoufale zamilované prostitutky se mi vryl až pod kůži. Souhrnem - toto představení rozhodně nesedne každému. Nezbývá, než to vyzkoušet.
(zadáno: 5.12.2018)
Nenáročná oddychovka, která pobaví, protože odráží "problémy" mileniálů. Oba herci jsou výborní. Pokud se chcete zasmát a je Vám 20-40, ideální pár = ideální volba. Starší generace už se s postavami asi příliš neztotožní.
(zadáno: 5.12.2018)
Růže pro Algernon je strhující příběh, který si přenesení na divadelní prkna zaslouží. Jan Potměšil v něm byl vynikající, ale výkony ostatních herců celkový dojem trochu kazí. Do programu zařazená několikaminutová klavírní improvizace mi způsobila záchvat paniky, přišlo mi to zbytečné, příliš hlasité a nedalo se před tím uniknout, ale možná je to čistě subjektivní problém.

Představení doporučuji jen pokud si nemůžete nebo nechcete přečíst knihu. Mně osobně kniha poskytla silnější zážitek.
(zadáno: 6.2.2019)
Hra sloužící výhradně k momentálnímu pobavení, jedna z těch, na kterou si po pár letech vzpomenete jako na představení, kde jste se hrozně smáli, ale už vlastně nevíte proč. Žádné hlubší zamyšlení nepřinese, a proto není vhodná pro náročnější diváky, spíše pro konzumenty. Pokud vám ke štěstí stačí natřásající se bránice, pak budete spokojeni.
(zadáno: 6.2.2019)
Navzdory velkému očekávání nás tato "perlička na dně" příliš neoslovila. Představení se nám zdálo roztříštěné, nejednotné, bez jasného cíle, jakoby šlo o skládačku z moc pěkných střípků, které ale netvoří nijak oslnivý celek.
Postava Hedvičky se mi zdála přehnaně přeslazená. Chápu, že to měla Veronika Lazorčáková ve scénáři, ale měla jsem pocit, že jestli se usměje ještě víc, odpadne jí horní polovina hlavy... Naštěstí to zachránilo její vyprávění o tramvajovém neštěstí :).
Filip Cíl možná zrovna neměl den, ale v představení měl hned několik přeřeků a přehmatů. Jeho kostým ale pobavil.
(zadáno: 6.2.2020)
Zřejmě jsem měla kvůli předchozím hodnocením přehnané očekávání. Těšili jsme se na dobrou komedii, pokud se ale nedokážete smát jen proto, že herec řekl sprosté slovo, pak při tomto představení příliš důvodů ke smíchu nemáte. Spíš jen k úsměvu. Příběh se mi zdál hodně rozvláčný, závěr naopak ostře uťatý a nedotažený. Možná je to tím, že jsem nedávno shlédla hru na stejné téma, která tuto mnohonásobně převyšuje ve všech ohledech. Jednalo se o Teď mě zabij v divadle Mladá Boleslav a pokud se chcete zasmát i dojmout k slzám, tak ji rozhodně doporučuji. Výlet za Prahu se v tomto případě vyplatí.
(zadáno: 16.10.2019)
Musím přiznat, že zatímco v knize Sibiřská výchova jsem příběhy o Kolimově parťácích přímo hltala, v podání herců - vypravěčů mi některé zkrátka nesedly. Statické scény sice byly vystřídány zběsilým dupáním po stole, bušením do trubek, vlčím vytím a klopením hořčičáků, ale divadelní vzrušení to ve mně nevyvolalo, a možná i díky tomu, že jsme byli příliš blízko ději, to občas působilo až trochu směšně.
Co však musím vyzdvihnout je hudební doprovod včetně zpěvu herců, který dovedl navodit alespoň mrazivou atmosféru z knihy.

Varování pro introverty - všichni diváci jsou zapojeni do hry :).
(zadáno: 6.2.2019)
Po Králíčkovi jsme doufali, že nás divadlo Letí znovu překvapí a název i obsazení slibovaly skvělý zážitek. Bohužel nás představení nezaujalo. Něco tomu chybí a bohužel je toho hodně...
(zadáno: 6.12.2018)
Velmi špatný zvuk a tristní choreografie, korunu tomu dodala špatná organizace v divadle (přístup k sedadlům pouze jedním vchodem a špatné odvětrávání). Pokud jste duší rocker, možná Vám to poslední zmiňované vadit nebude, ale špatné ozvučení odpustit nelze. Z představení jsme neměli skoro nic a po polovině jsme odešli. To se mi stalo vůbec poprvé.
Na své si přijdou snad jen pedofilové (při 5ti minutové scénce s holčičkou na houpačce, které jsou vidět kalhotky) nebo masochisti. Kamil Střihavka to bohužel nazachránil, protože nebyl slyšet. Největší kulturní zklamání.
(zhlédnuto v r. 2012)

Další stránky hodnocení: < 1 2