Profil uživatele

R.JELEN.21

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Helena Grégrová: 14 % (68)
Kateřina Jírová: 14 % (17)
Jan Pařízek: 15 % (78)
Jiří Landa: 16 % (69)
Lukáš Dubský: 16 % (48)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 > >>

(zadáno: 1.12.2018)
Nepopírám, ze hry jsem byla nadšená.
Jako průzor dílem WS je to velmi příjemné, hra příjemně šlape. Člověk se jen směje a směje a najednou je konec a člověka až zamrzí, že hra nemá těch minut ještě o trochu více. Vůbec se nedivím, že hra se hraje až do dnešních dnů a je stále navštěvovaná, já bych na ní šla klidně znovu.
Rozhodně stojí za to!
(zadáno: 1.12.2018)
Já bych to mohla vidět znovu a znovu a znovu a pak už ne, už by to asi bylo moc.
Martin Stránský je v této roli skvělí a pan Dušan Sitek ještě lepší. Je pravda, že z celé hry jsem nejvíce těšila až tito dva budou na scéně opět spolu. Mám nějaké zvláštní zalíbení pro způsob budování scény, kdy jsou přestavovány předměty. Sice to protahuje to prodlužuje dobu hraní, ale přesto to vůbec nepůsobí špatně.
Já to rozhodně doporučuji
Viděno podruhé a pořád stejně úžasné!!
(zadáno: 1.12.2018)
Téma hry nejspíše nesedne všem.
Pro mě na ní byli nejpoutavější dvě věci, vizuál měnící se scény (mám pro to zrovna v tomto divadle zvláštní slabost) a pak výkon pana Teplého (až teď si říkám, že to jméno se k té roli tak zvláštně hodí).
Má to svá hluchá místa, ale ve výsledku člověk odchází se zvláštní směsicí pocitů a nálad, zásluhou hlavně závěrečného monologu.
Jak je možné, že se něco takového dělo? Prostě je! Byla bych já sama schopná, zabíjet jako oni? Nejspíš ano!
Nesuďte všechny podle jejich činů, možné v té době jen dělali co bylo nejsprávnější pro jejich přežití.
(zadáno: 17.12.2018)
Ta hra má přesah. A přitom mi připomíná kruh, Kruh události, které se v každé epoše cyklí, které mají své tváře, své bohy a své oběti. Tehdy to bylo Židé a kdo je to dnes ? I dnes máme své Hitlery, své Čapky, své bohy a své ďábly. Otázkou je jak se na naše bohy dívají ti druzí a jak se ne budou koukat další generace. Jak budou jednou soudit nás, jako lidi, kteří měli to štěstí na bohy nebo dovolili žít takové ďábly.
Jen po dnů bez spánku a po odběru krve mi to tu občas vypíná! Ale hraje to skvělá!
Nakonec k popisu stačí 3 slova OVACE VE STOJE !
(zadáno: 15.4.2019)
Předně musím smeknout před dámami, jak dokážou celý prostor a celou hru vyplnit ;) Hraje se v kuse bez přestávky a je radost se na to koukat.
K hře samotné, chviličku mi trvalo pochopit jak to s interpretací hlavní postavy je, že vlastně obě jsou Ema, nebo taky jen jedna nebo žádná. Hru jsem si po začátečních rozpacích nakonec výborně užila.
Musím ještě poděkovat, dnes už kamarádovi, za to, že se nechal ukecat do divadla a že si prosadil tuto hru, nenapadla by mi na první pohled do noty. Možná právě o to víc jsem si ji užila.
(zadáno: 26.4.2019)
Na rozloučení 100%, pokud jste neviděli o hodně jste přišli.
(zadáno: 28.5.2019)
Já se na tom snažím najít nějaké negativum, fakt se snažím. Jenže výkon všech zúčastněných je výborný. Spokojenost veliká, ale tak abych něco: některé tě kusy by mohli být o půl vteřiny kratší .. to jsem jim to nandala :D Určitě vřele doporučuji :) On Werich jednou řekl: Nemusíte vědět co cizí slova znamenají, hlavní je mít jich zásobu a co znamenají, to můžete jenom tušit, jenom tušit. Stejně tak taky nemusíte pochopit, co se Vám tím či oním pokouší sdělit, důležitý je ten pocit a ta emoce, kterou to ve vás vyvolalo. Ať to je smutek, radost, smích, slza, myšlenka pocit by vždy měl byt dobrý.
(zadáno: 21.9.2019)
Pro mě je to výkon, plně adekvátní té budovy. Pro mě je to výkon, plně hodný toho potlesku ve stoje. Pro mě je to výkon, který za cenu vstupenky stojí.
Co více říci k Ivě Janžurové? Co více říci k ženě, kterou sám Jan Werich označil jako jednoho ze dvou klaunů. Strašně mě baví její projev, člověk u ní dokáže vidět až dětskou radost, když právě jako 5 letá holčička, klepe nožkami.
Nějak nemám moc více co říci, tohle se musí vidět. Snad jen, že mě mrzí, že jsem v roli W. Churchilla nestihla Václava Postráneckého.
(zadáno: 24.9.2019)
Konečně, konečně, konečně něco co mohu v Divadle Na zábradlí doporučit! Po jedné hře, kterou považuji za shit a dvou, které mi nesedli (a dost se divím, že někomu sedli). Je tu Korespondence V+W, je to svěží a krásně to vypráví život jednoho bratrství, které nerozdělil ani oceán, ani zrůdná ideologie, ani roky. Také bych si přála svého Wericha nebo svého Voskovce.
Velice důstojně zahrané takže jak p. Vyorálkovi, p. Vašákovi a p. Plodkové moc děkuji ;)
(zadáno: 3.10.2019)
Co všechno uděláte, abyste si udrželi lásku? Popřete sebe? Popřete svou pravdu? Budete se bít za to kým jste? Nebo popřete sebe, jen abyste si jeho náklonnost udrželi?
Nakonec budete říkat, to co si myslíte, že chtějí slyšet! Než to co si myslíte. Přijmete názory a budete se snažit odstranit každého, kdo ho nesdílí. Kdo ho nějak narušuje.
Připomíná mi to citát: Když najdeme přítele, uděláme si o něm určitý obraz. Čím víc ho poznáváme, snažíme se ho změnit. Obraz? Ne, člověka!
Jednoduše úžasný výkon pana Táborského!! A neméně skvělý výkon Filipa Cíle, stojí za návštěvu! Všem doporučuji!!
(zadáno: 11.12.2019)
Tohle představení toje MAZEC! Výkony jsou úžasné, samotný text se strašně dobře poslouchá a všechno do sebe zapadá i přes vulgarismy to není zbytečně na sílu. Ten motiv to je síla, člověk neví jestli se smát nebo jen nevěřícně zírat a kolečná maniakální scéna Ladislava Hampla to celé dokona.
Kromě textu se mi velice líbi scéna, která je jednoduchá a přesto účelná. Marek Němec není jen schopný herec ale i režisér. Děkuji za nevšední zážitek.
Svým způsobem to doporučuji, protože něco takového jsem neviděla asi nikde. Jen to tedy určitě není hra pro každého.
(zadáno: 31.1.2020)
Tahle hra není pro každého takže pokud vám vadí
1 - Téma homosexuality
2 - HIV téma
Obecně prostě tohle téma není nic pro vás tak můžete přestat číst tu, tahle hra není pro vás to pravé ořechové.
Pokud jste ještě nepřestali číst, tak vřele doporučuji navštívit, už jen protože nejspíše v březnu bude derniera. Pokud se přece jen rozhodnete pak vás čeká úžasný Jan Fanta, kterému v tohle monodrama úplně patří jeviště (především ztvárnění maminky, bylo TOP). Není nouze o zábavné momenty i momenty k zamyšlení a rozhodně nelituji, že jsem šla.
(zadáno: 30.11.2018)
Hra velice stojí na osobě pan Vondráčka a pana Němce.
Soubor divadla je výborný, ale zbývající postavy mě ve většině případů příliš neoslovili.
Každopádně jsem ze hry odcházela nadšená, jen málokdy se mi stane, že se asi po 3 minutách přistihnu s tupým výrazem a otevřenými ústy, která se smějí od ucha k uchu. Tak nějak mi z poslední verze Odjinuda spadla brada a stále jí tak nějak hledám.
Určitě se investice vyplatila :)
(zadáno: 1.12.2018)
Ovace ve stoje většinou nezasloužené nejsou a zde tedy zasloužené byli a řádně!
Velice mě scény paní Štěpánkové a pana Němce bavili.
Určitě se v tomto malém divadélku objevím znovu.
(zadáno: 26.1.2019)
Skvělé výkony :) Těch 10 % chybí jenom protože Čapek je malinko lepší.
Paní V. Gajerová je neskutečná, z pana A. Procházky mi doslova spadla brada, paní V. Kubařová umí zahrat opilou nanynku (bohužel hra jí o moc více prostoru nedává). Pan V. Dvořák byl pro mě skvělým v Čapkovi a je skvělý i zde. Děkuji za výborný zážitek
(zadáno: 11.3.2019)
Předně je třeba říci, že film jsem neviděla. (Ani vlastně nevím proč :D Nepřekvapuje mě to xD)
Zatím jsem nadšená, všichni hrají velmi dobře.
Pro mě je to již 3 návštěva divadla Rokoko a jak Želary tak Kdo se bojí VW tak Čapka, mohu vřele doporučit ;)
(zadáno: 6.4.2019)
Soubor divadla v Dlouhé je z mých nejmilejšícha zde je na herectví všech protagonistů radost pohledět. Těžko vypíchnout jednoho herce, nejlépe to lze popsat jako jednotlivá kolečka v dobře udržovaném stroji. Určitě doporučuji inscenaci navštívit, nebudete litovat.
PS: Lidi, pokud si neumíte vypnout zvuky nelezte do divadla, děkuji :/
(zadáno: 17.6.2019)
Tohle jednoznačně není hra pro každého, jak samotná kniha tak hra nechá v člověku mnoho smíšených pocitů. Jak se mohlo stát, že v jisté době jistý člověk řekl, že jiný člověk není člověk, ale jen tvorem, který je třeba vyhubit jako nákazu.
Ano hra má pár hluchých míst a postava Ester je pro mě jsou prostotou štvala podobně jako v knize (M. Poulová tomu bohužel úplně nepomáhá). Člověk se na konci ocitne ve velice silném rozpoložení, které ho jen tak neopustí. Potlesk je pak vlažnější, ale není to výkonem, je to spíše tou podstatou.
Všem hercům děkuji za skvělý divadelní zážitek.
(zadáno: 7.10.2019)
Tradičně záruka ztuhlých koutků a bolavých bránic ;) Ztuhlých u úsměvné křeči ;) Doporučuji
(zadáno: 8.10.2019)
Neuvěřitelné! Nepopsatelné!
Předně říkám, že ta hra není pro každého a hlavně asi ne pro útlocitné matky. Každopádně slečna, která hraje hlavní (a jedinou postavu) je neuvěřitelná! Celou hodinu se jí povede naprosto zaplnit a naplnit neuvěřitelným výkonem. Tleskám a smekám!!
(zadáno: 14.10.2019)
Jedním slovem: úžasné
Dvěma slovy: absolutně úžasné
Víc netřeba dodávat, tohle se musí vidět ;)
(zadáno: 16.10.2019)
Spokojenost jako vždy, tahle partička prostě stojí za vidění ;)
Hostující Ivan Lupták je v téhle roli jako plejtvák ve vodě.
Musím říci a bude to vlastně jediná výtka (ale malá), že jsem si přece jen zvykla na představení protkané písničkami, které mi zde chyběli, nejspíš budou někde vpravo dole mezi obrazy 3-10.
(zadáno: 30.10.2019)
Já jsem spokojená, nekončí to sice úplně šťastně, ale co od ruského romanopisce čekat. Člověk se zasměje, dojme, zapřemýšlí a nakonec to za potlesk ve stoje stálo. Dalo by se tomu úspěšně něco vyčíst? Ano dalo, ale proč :)
Dlouhá je pro mě skutečně scénou silné činohry, kde vždy (nebo aspoň až na Racka) odcházím spokojená s vědomím, že to nebyli zbytečně utracené peníze. Ani dnešek není výjimka.
(zadáno: 15.12.2019)
Doteď vlastně netuším, jak jsem se já neznaboh ocitla zde, tak zase je to příběh vánočních svátků a ten by měl znát každý.
V podání paní Mileny Steinmasslové a pana Aleše Petráše se to tak dobře poslouchá. Člověk jim prostě věří, že tu zářící hvězdu skutečně vidí a i vy ji můžete v odlesku očí obou dvou spatřit.
Člověk se ani nechce pohnout, aby vrzání židle nenarušilo to kouzlo.
(zadáno: 20.2.2020)
Jsem ten člověk co záznam viděl už 500 krát, logicky vím do čeho jdu. Přestože záznam mohu vidět znovu a znovu a nadšeně hltám, živá hra takové nadšení nesklidila (předně za to může zvláštně táhla a uspavajicí mluva Báry Hrzanové, která oproti svižnému a energickému záznamu není to pravé).
Konečně oceňuji, že i po 18 letech se dívám na stejné tváře.
Děkuji

Další stránky hodnocení: 1 2 3 4 5 6 > >>