Profil uživatele

Radarrius

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Kateřina Jírová: 8 % (12)
Anežka Kotoučová: 12 % (10)
Lukáš Holubec: 12 % (14)
Helena Grégrová: 13 % (41)
Michal Novák: 13 % (29)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 20.3.2022)
Rozhodně zajímavý pohled na osudy V+W po válce i na jejich vzájemné silné pouto v nelehké době. Nádherná bohatost jazyka i obsahu textů. Ne vždy se povedla k textu doprovodná akce, někdy až příliš nucená. Herecké výkony přesto mimořádně přesvědčivé.
(zadáno: 6.6.2022)
Co se týče oper, jsem kulturní barbar. Jeví se mi jako plytké příběhy pro uvedení několika hitů prokládaných hudební vatou. To mi potvrdilo i toto provedení Kouzelné flétny činoherci. Bylo jim totiž při zpěvu rozumět o čem zpívají, a tak ještě více vyniklo, že je to hra o ničem. Původní mluvené slovo bylo rozšířeno o recitaci "nehitové" hudební části, a tak se v druhé půli zpívalo daleko méně. Jako studie opery bezesporu zajímavé. Na vyšší úroveň to ovšem povýšil styl herectví v Dlouhé, který si dělá šprťouchlata ze všeho. I z opery a operního zpěvu. Smích spolu se skvělou Mozartovou hudbou šel krásně dohromady.
(zadáno: 13.3.2022)
Klauniáda o ženském přátelství. Pro muže hůře uchopitelné o co jim vlastně vůbec jde. Obě herečky jsou vynikající. Jen škoda, že není větší prostor pro postavu představovanou Annou Polívkovou. Úchvatná animovaná projekce v propojení s hudbou.
(zadáno: 23.6.2022)
Vynikající zábava. Bavil jsem se se skvěle na úkor trampů, až jsem slzel. A bavila se i moje máma, nejstarší osadnice jedné z nejstarších trampských osad u nás. Snad jen škoda neujasněného divadelního konceptu. Začátek dialogy a pak hlavně monolog. Obojí skvělé, ale uměle dělící představení na dvě nespojené části. Za sebe bych hlasoval pro kompletní monolog Magdaleny Zimové. Hrála s plným nasazením a hlavně skvěle a uvěřitelně.
(zadáno: 17.5.2018)
Jakubu Špalkovi a Janovi Potměšilovi se podařilo přesvědčivě zachytit magičnost jednoho z mála stále živých děl našeho národního obrození. Prostými prostředky, včetně promyšlené hry se světlem lamp, lampiček i opakovaně zapalované svíčky prokládaných naprosto tmou, dosahují dramatického ponoru do vybraných příběhů z Kytice. Podtrhávají svým provedením mistrně jejich hororový prvek střídaný s hravostí a fantazií dítěte při využívání hraček a dalších běžných předmětů jako rekvizit.
(zadáno: 29.1.2023)
Další důkaz, že Erbenova Kytice je jedno z mála stále živých děl z doby národního obrození. Něco se při této inscenaci povedlo více. Například Vodník byl Csongorem Kassaiem skvěle zahrán jako ne-lidská bytost. Nebo scénické provedení vln, ve kterých utonula travička z Holoubka. Či Iva Janžurová jako naprosto uvěřitelná mladá dívka těšící se na milého. Něco bylo naopak slabší jako třeba rušivé popruhy pro létání dívky ve Svatebních košilích. Obzvláště, když nakonec představitelka místo recitace bojovala s jejich odepínáním. Celkově ale velice dobré zpracování, které je dobré vidět.
(zadáno: 16.4.2022)
Není to špatný muzikál. Dobře se poslouchá, písně i činoherní složka spolu dobře fungují, scéna je pěkná a zároveň funkční, company přesvědčivá. Jen to chtělo více vypilovat děj.
(zadáno: 21.12.2019)
Jiráskova Lucerna jako jeden ze základních českých mýtů. Tento klíč umožnil v Divadle v Dlouhé vytvořit z notoricky známé klasiky živé představení o nás, o Češích. Nechybí sebeironie, laskavý humor, ohýbaní hřbetu, ale i chvíle vzdoru či vzpomínání na velikost našich předků.
(zadáno: 24.10.2022)
Bohužel se toto představení nepovedlo. Zvukové efekty přehlušují co chvíli herce. Ti navíc často jen nedbale odříkávají text jakoby to chtěli mít co nejdříve za sebou. Takže je to celé nevzrušivé. Snad jediné, co stojí z tohoto provedení Skotské hry za zapamatování je léčba šílenství krále MacBetha elektrickými šoky doprovázená jeho vidinami. Na velké drama o touze po moci a zlu v nás je to ovšem hodně málo.
(zadáno: 10.3.2023)
Jako didaktická ukázka pro výuku angličtiny, že i z malou slovní zásobou se dá hrát velké divadlo, bezesporu dokonalé. Dokreslování děje bohatou pantomimou a hráním si s přízvukem bezesporu osvěžující. Jako parodie na hloubkové výklady Shakespeara vcelku ucházející. Stereotyp moderní české interpretace šílenství válením po zemi velice nudně splněn. Ale jinak je představení více než zbytečně dlouhé. Žádný hluboký divadelní zážitek se nekonal.
(zadáno: 3.2.2024)
Vskutku přesvědčivé herecké etudy k jednotlivým fázím vztahu muže a ženy. Doplněné o silnou ironii a obraznost. Jenže dohromady to nevytvořilo zajímavý příběh. Jelo se jen po povrchu, bez snahy ukázat proč se něco takového partnerům v dlouhodobém vztahu obvykle děje. Nejzajímavější byla nakonec poboční dějová linka mladé herečky Marie, která vstupovala v různých polohách a s vlastní jasnou motivací do vztahu hlavních hrdinů jako ta třetí.
(zadáno: 3.3.2024)
Koláž scének naplňující naší jemně depresivní představu severských pomatenců. Snažit se pochopit o co vlastně jde je zbytečné. Ale atmosféru má hra dobrou a mnoho scének má šanci zůstat v paměti.
(zadáno: 21.11.2021)
Tak tohle sepětí SKUTRu a herců Divadla v Dlouhé se vskutku povedlo. Nepřetržitá série obrazů krásně vystihuje složitý román. Jen to vyvrcholení je slabší a uspěchané. Ale to je nutné si stěžovat přímo u Bulgakova.
(zadáno: 17.12.2022)
První dvě třetiny skvělé. Uvěřitelné postavy včetně kocoura staženého z kůže. Ale hlavně hra o rozporech mezi našimi touhami a realitou všedního dne. Herecký koncert pozorovaný z absolutní blízkosti se skvělým využitím netradičního prostoru. Pak se to ale začalo kazit. Jako kdyby autorka ani režisér nepřišli na to, co udělat s dobře rozehraným příběhem. Skončilo to hůře než divně, skončilo to nijak. Velká škoda.
(zadáno: 18.2.2018)
Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.
(zadáno: 3.6.2023)
Prolog Anežky Kubátové na forbíně byl fantastický. Během chvilky uchvátila publikum i mě. Ale pak jsem se začal s hrou míjet. Nepochopil jsem za celou hru, co drželo Daňu v tak toxickém vztahu. Hra je totiž pouze jeho vnějším popisem, jakkoliv místy zábavným. Ani umělecký exulantský svět není řešen jinak, než formou krátkých skečů. Ovšem díky Vojtěchu Vondráčkovi hodných zapamatování.
(zadáno: 27.10.2022)
Zábavné, přesvědčivě zahrané. Nutí k zamyšlení o smyslu demokracie i o tom, jaké je naše místo v ní. Jen škoda ne úplně logického a tak trochu patetického závěru. Udržet to celé v rovině komedie a satiry mohlo přinést více.
(zadáno: 2.10.2021)
Skvěle napsaná hra s mnohovrstevnatými postavami. Inscenace na Vinohradech zpracována profesionálně. Jako sázka na jistotu dobré. Ovšem Bill Starbuck v podání Marka Lambory je nejméně uvěřitelný obchodník s deštěm, kterého jsem měl zatím možnost vidět. I proto je, překvapivě u této hry, první půle živější a uvěřitelnější než ta druhá.
(zadáno: 16.3.2023)
Je až neuvěřitelné, jak hra z odtažitého prostředí katolického kléru, dokáže klást divákovi nelehké otázky důležité i pro jeho život. A to vše ve vyváženém řetězu skvělých dialogů od třaskavě humorných po lidsky jímavé. Oba herci byli ve svých rolích naprostou většinu doby přesvědčiví. Podařilo se jim vytvořit živoucí postavy, se kterými bylo lehké souznít a mít pochopení pro jejich, často antagonistické, postoje a chování.
(zadáno: 2.12.2023)
Ukřičený správce sportovního klubu v excelentním podání Jakuba Špalka byl naprosto přesvědčivý. Přesně tyto typy je člověk zvyklý na sportovištích vídat a hlavně slyšet. Přesvědčení o své pravdě se snaží prosadit svou za každou cenu. Pokud se k tomu přidá, že ostatní v klubu jsou vskutku "dementi", kteří sebou nechají beze všeho orat, tak je o skvělou zábavu postaráno.
(zadáno: 22.4.2023)
Již sérii knih Prašina od Vojtěcha Matochy se podařilo vyprávět vcelku uvěřitelný příběh pro teenagery odehrávající se v moderní podobě foglarovského světa. Divadelní inscenace se tomu nijak nezpronevěřila. Naopak, dobře dotváří atmosféru dobrodružného tajemna, čekajícího na své objevení. Oproti knize navíc rozehrála více počátky milostného hledání ústřední dvojice. A tím vnesla do hry, spolu s komediálním pojetím padouchů, více humoru. Hanuš Nápravník jako roztržitý vědec byl skvostný a výstižný. Jen škoda, že se zjevoval se svojí milou hrdinům i jako duch, retrospektivní vzpomínání na něj na základě nalezených dokumentů bylo daleko lepší.
(zadáno: 22.4.2023)
Neuvěřitelný životní příběh. Velká pochvala za využití hudebního rozměru souboru v Dlouhé včetně kapely. Evokování příslušné doby fungovalo skvěle. První polovina představení fantastická. Bohužel druhá věnující se bestialitě komunistického režimu ztrácela dech. A to nejen díky zdlouhavému a zoufale nudnému popisu vězňů v gulagu skrze biologii severních tučňáků. Jako kdyby nebyl čas ji také vypilovat k dokonalosti jako například scénu vražd na četnické stanici nacistickými bojůvkami. Ovšem život a činy Pravomila Raichla i celková síla inscenace zaslouží potlesk ve stoje.
(zadáno: 4.5.2019)
Forma převládla nad obsahem. Stylizace nad dramatickou linkou. Je to škoda, protože herci se opravdu snaží.
(zadáno: 26.3.2024)
Představení moc nefungovalo. Nápad s nakloněnou plošinou se hlavně promítl do rušivého přemýšlení, zda to herci na takto nakloněné plošině dají, a dlouhých nezáživných hudebních předělů nutných k získání času na naklonění plošiny. Děj místy nedával úplně smysl, protože ve hře chyběly některé postavy a ne vše bylo dovysvětleno náznaky v řeči zbylých postav. Úplně mě tak minulo, co vlastně chtěla tato inscenace říci.
(zadáno: 21.11.2021)
Máte-li rádi robinzonády, tak tento muzikál mezi ně rozhodně nepatří. Z Robinsona zbyl jen ufňukánek. Vše se točí kolem jeho milé v duchu červené knihovny. Alespoň, že některé písně jsou chytlavé a taneční vystoupení živé.