Profil uživatele

Radarrius

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Kateřina Jírová: 9 % (8)
Pavel Širmer: 11 % (28)
Jiří Koula: 12 % (5)
Anežka Kotoučová: 13 % (4)
Jiří Landa: 13 % (12)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2  > 
(zadáno: 14.4.2018)
Skvěle provedení ve formátu bytového divadla ukazující až nečekanou mnohovrstevnatost Havlova textu.
Úžasný výkon Jakuba Špalka. Jeho sládek se s chaotickým přeskakováním posouvá od směšně figurky v očích intelektuála po tragickou postavu, hroutící se pod tíhou bezmoci bezejmenných. Z jeho zoufalství v závěru hry mrazí.
(zadáno: 2.1.2022)
Jako opakování britské historie za posledních 70 let vcelku dobré. Ovšem průměrnou hru nemohou zachránit ani dobré herecké výkony.
(zadáno: 4.6.2022)
V Braníku jsem prožil více než polovinu života. Takže mohu potvrdit, že místní bezdomovci byli vystiženi dosti věrně. Některé písně nebyly špatné. Ale tím to pozitivní končí. Naprosto plochý, a hlavně nudný příběh o krizi středního věku, vyřešený nocí s bezdomovci v teplém spacáku, propíchnutím břicha a pohozením na koleje.
(zadáno: 5.6.2022)
Vynikající crazy komedie, která nikdy nezklame. Exceluje Roman Štabrňák, který vytvořil vtipnou, ale i uvěřitelnou postavu. Sluha Bouton Filipa Blažka je už trošku za hranou. Ženské role bohužel jako by byly jen do počtu a působí odbytým dojmem. I tak je ale čemu se ve hře smát. Milovník crazy komedií odejde rozhodně spokojen.
(zadáno: 16.10.2021)
Komedie, která nezklame. Škoda, že každý nehrál tak naplno a přesvědčivě jako Ondřej Česák v roli fiktivní tetičky. Smích ale přišel a to je hlavní.
(zadáno: 5.4.2018)
Příjemná komedie plná suchého anglického humoru. Skvělé herecké provedení, nápaditá scénografie, promyšlené režijní vedení. I když dramatizace zdaleka nedosahuje účinku své literární předlohy, stojí za to ji vidět.
(zadáno: 16.10.2021)
Skvělé herecké výkony, živý text, propojení emocí s hudebním doprovodem, syrová scéna, funkční využití choru. Dohromady vše krásně drží pohromadě a ukazuje, že jsme se jako lidé za ty tisíce let zase tak nezměnili. Jen ti bohové nám do toho tolik nemluví.
(zadáno: 18.3.2018)
Odborné i zábavné knihy Richarda Feynmana mě daly hodně již jako studentovi. O to více jsem ale byl inscenací zklamán. Místo představení hloubky osobnosti geniálního fyzika s renesanční šíři zájmu se jednalo o sled historek (z nichž některé postrádaly původní Feynmanovu pointu) kombinované s matoucím povrchním pohledem na dění v oblasti mikrosvěta. Pokusy o citovost se pak s divákem míjí takřka úplně. Divadelně to zkrátka nefunguje.
(zadáno: 4.7.2020)
Velice zajímavé představení. Obzvláště zaujme výkon Jana Zadražila v podobě manažerského manipulátora. Hra je napsaná velice dobře. Rozhodně není jen o fotbale, ale nutí se zamyslet nad mnohými věcmi z běžného života. Zda usilujeme o správné věci a jaké prostředky k tomu volíme. Neškodilo by do programu trochu více vysvětlit pozadí poloprofesionálního fotbalu v Britanii. V těchto reáliích se může neznalý divák snadno ztratit.
(zadáno: 16.4.2022)
Zajímavé moderní pojetí. Pečlivě promyšlené, ale nikoliv přeumělkované. Patrik Děrgel vytvořil Hamleta, se kterým může divák soucítit. Milostný vztah Hamleta a Ofelie byl jak ze současnosti. Což kvitovali i mladí diváci kolem. Vlastně celé to bylo jako rodinná tragedie. Čtení Pasti na myši členy královské rodiny tento pocit dobře umocnilo. Snad jen režijní nápad s pohazováním imaginární lebkou byl zbytečný. O Jorikovi z úst tohoto Hamleta by rád člověk slyšel více.
(zadáno: 16.4.2022)
Prachsprostá vykradačka Hamleta ve Švandově divadle (viděno v rozmezí 14 dní). Obdobné krácení textu, obdobně sexuálně vyjádřené šílenství Ofelie, hodně nepřehledný závěrečný souboj. Odlišnosti jako kolotočářský Claudius, špatně hrající představitelka Gertrudy či rozmatlaný meloun, který pak uklízí zcela nepochopitelně král, to posunuly dramaticky níže. Jediné co opravdu upoutalo byl Hamlet v podání Tomáše Havlínka. Nejvíce nesympatický Hamlet, jakého jsem měl možnost kdy vidět, ničící s radostí lidi kolem sebe. Ocenění zaslouží i Petr Konáš s přesvědčivou moderní verzí pletichářského Polonia
(zadáno: 20.12.2021)
Jedinečné propojení fascinace šedesátkami, kouzla vánoc a energie herců. Emoce, smích, nostalgie a radost ze života.
(zadáno: 26.2.2020)
Inscenace věrná textu, nikoliv však duchu hry. U shakespearovských komedií ovšem vždy výsledek závisí na interpretaci. A ta zde více než pokulhává. Celé představení je ploché a vlastně nic nepřinášející. Ani humor, ani zamyšlení. Nezachraňují to ani některé skvělé herecké výkony. Zde je nutné především ocenit Daniela Bambase v roli Žaka. Jeho skepticismus je opravdu okouzlující.
(zadáno: 1.10.2022)
Cesta do temných hlubin zvrácené ruské duše. Cesta ze které mrazí a která navazuje na to nejlepší z ruské literatury a dramatu. Zároveň krutě aktuální, ačkoliv připravované ještě před napadením Ukrajiny. "Chtěli jste, aby se vás všichni báli. A nyní se divíte, že nás všichni nenávidí." Zároveň opravdový herecký koncert, kde většina hraje naprosto uvěřitelně proti typu svých obvyklých rolí. Jen škoda mírného dramaturgického nedotažení v tempu i katarzi hry.
(zadáno: 20.3.2022)
Rozhodně zajímavý pohled na osudy V+W po válce i na jejich vzájemné silné pouto v nelehké době. Nádherná bohatost jazyka i obsahu textů. Ne vždy se povedla k textu doprovodná akce, někdy až příliš nucená. Herecké výkony přesto mimořádně přesvědčivé.
(zadáno: 6.6.2022)
Co se týče oper, jsem kulturní barbar. Jeví se mi jako plytké příběhy pro uvedení několika hitů prokládaných hudební vatou. To mi potvrdilo i toto provedení Kouzelné flétny činoherci. Bylo jim totiž při zpěvu rozumět o čem zpívají, a tak ještě více vyniklo, že je to hra o ničem. Původní mluvené slovo bylo rozšířeno o recitaci "nehitové" hudební části, a tak se v druhé půli zpívalo daleko méně. Jako studie opery bezesporu zajímavé. Na vyšší úroveň to ovšem povýšil styl herectví v Dlouhé, který si dělá šprťouchlata ze všeho. I z opery a operního zpěvu. Smích spolu se skvělou Mozartovou hudbou šel krásně dohromady.
(zadáno: 13.3.2022)
Klauniáda o ženském přátelství. Pro muže hůře uchopitelné o co jim vlastně vůbec jde. Obě herečky jsou vynikající. Jen škoda, že není větší prostor pro postavu představovanou Annou Polívkovou. Úchvatná animovaná projekce v propojení s hudbou.
(zadáno: 23.6.2022)
Vynikající zábava. Bavil jsem se se skvěle na úkor trampů, až jsem slzel. A bavila se i moje máma, nejstarší osadnice jedné z nejstarších trampských osad u nás. Snad jen škoda neujasněného divadelního konceptu. Začátek dialogy a pak hlavně monolog. Obojí skvělé, ale uměle dělící představení na dvě nespojené části. Za sebe bych hlasoval pro kompletní monolog Magdaleny Zimové. Hrála s plným nasazením a hlavně skvěle a uvěřitelně.
(zadáno: 17.5.2018)
Jakubu Špalkovi a Janovi Potměšilovi se podařilo přesvědčivě zachytit magičnost jednoho z mála stále živých děl našeho národního obrození. Prostými prostředky, včetně promyšlené hry se světlem lamp, lampiček i opakovaně zapalované svíčky prokládaných naprosto tmou, dosahují dramatického ponoru do vybraných příběhů z Kytice. Podtrhávají svým provedením mistrně jejich hororový prvek střídaný s hravostí a fantazií dítěte při využívání hraček a dalších běžných předmětů jako rekvizit.
(zadáno: 16.4.2022)
Není to špatný muzikál. Dobře se poslouchá, písně i činoherní složka spolu dobře fungují, scéna je pěkná a zároveň funkční, company přesvědčivá. Jen to chtělo více vypilovat děj.
(zadáno: 21.12.2019)
Jiráskova Lucerna jako jeden ze základních českých mýtů. Tento klíč umožnil v Divadle v Dlouhé vytvořit z notoricky známé klasiky živé představení o nás, o Češích. Nechybí sebeironie, laskavý humor, ohýbaní hřbetu před námi, ale i chvíle vzdoru či vzpomínání na velikost našich předků.
(zadáno: 24.10.2022)
Bohužel se toto představení nepovedlo. Zvukové efekty přehlušují co chvíli herce. Ti navíc často jen nedbale odříkávají text jakoby to chtěli mít co nejdříve za sebou. Takže je to celé nevzrušivé. Snad jediné, co stojí z tohoto provedení Skotské hry za zapamatování je léčba šílenství krále MacBetha elektrickými šoky doprovázená jeho vidinami. Na velké drama o touze po moci a zlu v nás je to ovšem hodně málo.
(zadáno: 21.11.2021)
Tak tohle sepětí SKUTRu a herců Divadla v Dlouhé se vskutku povedlo. Nepřetržitá série obrazů krásně vystihuje složitý román. Jen to vyvrcholení je slabší a uspěchané. Ale to je nutné si stěžovat přímo u Bulgakova.
(zadáno: 18.2.2018)
Opět jeden režisér, který si myslí, že je geniálnější než Shakespeare.
Vybrání jediné linky, mužské chlípnosti, z mnohovrstevnaté hry se dá ještě přežít. I řvoucí hudba dokreslující nechutnost nás mužů je při tomto úzkém zaměření inscenace pochopitelná. Zdaleka nejhorší ovšem je, že představení vůbec nedrží pohromadě. Nejvíce díky scénám prodlužovaným nad míru únosnosti. A tak se i přes dobré výkony herců hlavních postav brzy dostaví nuda a šeď. Režisér si toho byl nejspíše vědom a tak raději ani neudělal v inscenaci přestávku.
Rozhodně nejhorší představení mého života.
(zadáno: 27.10.2022)
Zábavné, přesvědčivě zahrané. Nutí k zamyšlení o smyslu demokracie i o tom, jaké je naše místo v ní. Jen škoda ne úplně logického a tak trochu patetického závěru. Udržet to celé v rovině komedie a satiry mohlo přinést více.
1 2  >