Renée

Byla jsem na dernieře a na konci jsem měla pocit, že už i já ve svých 25 letech musím trpět krizí středního věku. Při tom jak málo se tam toho řeklo to bylo velmi výmluvné.

Čekala jsem něco ponurého a depresivního a ony zatím příběhy jednotlivých postav byly smutné až tragické, ale taky sympaticky cynické. Dlouhý hraje jako Dlouhý, ale tady to sedlo. Navíc obdivuji, co všechno zvládl s tím svým vozíčkem. Celkově se mi scéna a choreografie hodně líbily. Jen přemýšlím, jestli jsem už někde viděla tak strašnou milostnou scénu, určitě ano, akorát si zaboha nemůžu vzpomenout kde.

Trvalo mi dlouho, než jsem si zvykla na prolínání dějových rovin. Po skončení mi to nedalo, pořád ve mě ta skládanka příběhu hlodala. O rok později jsem šla znovu, pod záminkou,že přijela sestra a chtělo by to nějakou kulturu. Sestra byla nadšená,mě už dějové roviny nerušily a docenila jsem spoustu detailů,kterých jsem si v prvně nevšimla.Když byla loni ohlášena derniera,zrovna na Silvestra,hned volala sestra ať seženu dalších 5 lístků.Nepamatuji si,kdy jsem si naposled tak užila představení.Napjatě jsme čekaly na oblíbené scény,broukaly si Beatles a mušketýři ještě nikdy nebyli tak opravdoví.

Prosinec bývá plný shonu, nervů a výkřiků "to si děláte srandu, že Śtědrý den je už za 2 týdny" a pak se Pavlík Tešař ztratí a pro mě tím konečně a opravdu začínají Vánoce. Myslela jsem si, že se mi to možná časem okouká, ale i po letech zjišťuju, že si Neckáře, pána s kaprem, četníků na chůdách i čertů v pekle užívám stejně jako když jsem to viděla poprvé...a možná ještě mnohem víc.