Renée

Pokud máte rádi Hrabala, tak tohle určitě neurazí. V podstatě to nemělo žádný děj, bylo to jen nahlédnutí do života postaviček, které vám budou připadat obyčejné, smutné, místy až tragické, ale nedělá se z toho žádné velké drama. Pěkná hra.

Byla jsem na dernieře a na konci jsem měla pocit, že už i já ve svých 25 letech musím trpět krizí středního věku. Při tom jak málo se tam toho řeklo to bylo velmi výmluvné.

Krátké, vtipné, hravé. Viděla jsem se v tom tak moc, až mě to děsí.

Po řadě her z dob minulých je příjemné se podívat na sci-fi, které navíc nebije do očí. Naopak, mnoho z toho, co se odehrává na půdě AV vlastně poznáváte. Zatímco mužským postavám jsem věřila snad každou repliku, ty ženské byly až na pár momentů jen vtipnými karikaturami. U manželky ani reportérky mi to nevadilo, u doktorandky to místy až rušilo. Celkově je to ale sympatická a vtipná hra, které bych přála mnohem více diváků než jen ten poloprázdný sál.

Myslím, že tady jsem se zamilovala do Ibsena.

Kdybych tuhle hru neviděla už dříve v podání Jonathana Pryce a Aidana Gillena, asi bych se výborně bavila. Snažila jsem se nesrovnávat, ale i tak jsem se nemohla zbavit pocitu, že co v téhle tragikomedii bylo při mém prvním setkání tragické, tady bylo vesměs komické. A přesto, že jsem se výborně bavila, i tak jsem odcházela s pocitem, že tomu něco zasadního scházelo.