Reny50

Kdysi dávno jsem viděla v TV starý americký film Africká královna s Katherine Hepburn a Humphrey Bogartem. K. H. mi tam byla lehce protivná, takže jsem váhala, zda na představení vůbec jít či ne. A udělala jsem dobře. Mohu jen souhlasit s ostatními přispěvovateli: Bylo to to nádherné představení! Na rozdíl od řady ostatních komedií od současných autorů (francouzských, anglických...), které se nyní v divadlech hrají, má toto kromě humoru i hlubší myšlenku a gradující, neobvyklý děj. Se scénami "plující parníček" a v závěru "plavání v řece", se divadlo vypořádalo velmi dobře, uvěřitelně.

Inteligentní konverzační komedie pro příjemný večer, poměrně krátká. Hru jsem viděla podruhé. Poprvé jsem na ní byla cca před 20ti lety v divadle ABC pod názvem Obraz. Místo J. Cardy tam tehdy hrál skvělý Jan Hrušínský a taktéž Z. Žák a K. Heřmánek. Ačkoliv pan Carda hrál dobře, tak pan Hrušínský mi tam chyběl. Nechápu, proč se hra přejmenovala na Art. Původní název Obraz sedí víc.

Depresivní, filozofická hra, těžká na pochopení... Historická postava Caliguly byla zasazena do současnosti. Uvítala bych klasické historické představení. Takto pojmuté se mi to nelíbilo a děj jsem nepochopila ani já, ani můj partner. Zaujala mě Andrea Černá a její akrobacie ve vzduchu a také zajímavá scéna (na jevišti je celou dobu voda - chudáci herci se v ní procházejí téměř 2 hodiny a Petr Rychlý, kterého Caligula-Ondřej Brousek zabil, v ní dokonce musí nějakou dobu ležet :-)).

90 min. mluvit a hrát v kuse je úctyhodný výkon! Tomu odpovídalo také patřičně propocené triko Jakuba Slacha, který se zcela jistě musel naučit nazpaměť mnohem více než 2000 slov, které průměrný muž vysloví za den :-).
Nicméně hru bych doporučila spíše mladým divákům kolem 18-30ti let, kteří ještě neznají toto věčně omílané téma - rozdíly mezi myšlením a chováním žen a mužů. Viditelně se tato cílová skupina v sále hodně bavila. Pro nás starší - místy nuda, nic nového a objevného..., občas trochu trapné (překonané stereotypy, které už dávno neplatí)..., ale přesto fajn oddychovka.

Charleyho tetu dávali místo představení Paní plukovníková (J. Bohdalová onemocněla a bylo nám to sděleno až před představením). Bohužel to nebyl šálek mé kávy. Tato taškařice/fraška je vhodná pro nenáročné diváky, kteří si před představením dají pár skleniček vína nebo zakouří trávu. Pak se jistě skvěle baví. Hloupý, velice jednoduchý, již dávno vyčpělý děj bez myšlenky. Nechápu, proč se toto tolik všude hraje a proč na to lidé chodí. Nejlepší asi byla paní Zawadská (ačkoliv její hlas už není to, co býval) a pan Maryška, který mi silně připomínal výborného Jeana Gabina.

Téma hry bylo lákavé, ale od představení jsem čekala víc. Kurz life coachingu mi přišel spíše jak sezení duševně nemocných u psychiatra v Bohnicích. Občas se člověk trochu zasměje. Oddychovka. Chybí hlubší propracovanost děje.

Nenáročná crazy komedie s kvalitním hereckým obsazením v hlavních rolích. Doporučuji nekupovat lístky dozadu, seděla jsem v 5. řadě na balkóně a je tam velice špatně vidět (lístky tam by měly být za symbolickou cenu nebo by se neměly prodávat vůbec). Kdybych seděla v bližší řadě (bylo již vyprodáno), věřím, že bych byla více vtažená do děje a možná bych i dala trochu vyšší ohodnocení.

Mistrovský, dechberoucí, emotivní koncert výborně sehraných herců v roli drsných amerických poldů-kamarádů z dětství (neskutečné, kolik textu se oba museli naučit!) a zcela zasloužená závěrečná ovace ve stoje. Zpočátku jsem nemohla uvěřit, že takový "cholerický magor, zarostlý hárošák ve sportovní bundě a roztrhaných džínách, vypadající spíš jako feťák", kterého představuje R. Krajčo, může pracovat u policie. Umírněný Švehlík (ačkoliv alkoholik, což je také zvláštní) byl více uvěřitelný. Nicméně po 15 minutách si mě oba herci zcela získali a druhá polovina vygradovala do překvapivého závěru.

Jsem na rozpacích, jak toto představení hodnotit. Herecké výkony, zejména pí. Medvecké, velmi dobré, ale téma mě neoslovilo. Očekávala jsem nějaký zvrat, zajímavou pointu, ale nic takového se nestalo. Dcera, epileptička, které se nic v životě nepovedlo - věcně, racionálně, zcela bez emocí staví matku před hotovou věc - rozhodnutí spáchat sebevraždu. Vše má promyšlené dávno dopředu a vysvětluje šokované matce, co má pak udělat a jak se bude sama starat o domácnost (matka ani neví, kde je prášek na praní). Ukecaný (místy hysterický) dialog dvou podivných žen. Neuvěřitelné, kruté, depresivní.

Slavný dirigent a jeho bezmezný, až psychopatický fanoušek-stalker... Nebo je to všechno jinak? Herecký koncert pánů Rímského a Fingera na téma: Minulost nás vždycky dožene. Každý máme svou tajnou 13. komnatu. Budeme ji vlivem okolností muset jednou otevřít? Pokud ano, co se pak stane? Dají se dávné hříchy nějak odčinit? Krásný zážitek v příjemném prostředí malého divadla v Řeznické.

Zapamatovat si takovouto přehršli textu, a odehrát vše takto brilantně, je neskutečné. Stanislavu Majerovi skládám velkou poklonu. Bohužel energii investoval do rádoby intelektuální politicko-společenské hry nadhazující témata z naší historie a současnosti, ze kterých nevyplývá vůbec NIC. Co si z tohoto má divák odnést? Že je škoda, že bylo národní obrození, přestali jsme mluvit německy a uvrhlo nás to o století zpět? Že všichni prezidenti po r. 89, ačkoliv každý jiný, tak všichni byli dobří? Uff... "Intelektuálové" možná chrochtají blahem, jak si večer užili, ale pro mě ztracený čas.

První polovina je skvělá - zábavná, vtipná (uvítala bych jen méně vulgarismů), druhá polovina spíše melancholická a závěr poněkud slabší. Herci výborní. Hra je příjemným zpestřením večera. Letní scéna je umístěna do krásného prostředí na Novém světě - už jen to je zážitek strávit večer u Pražského hradu (jen cena vstupenek je lehce přemrštěná 850 nebo 690 Kč, ale Ungelt si podporu zaslouží).

Jedním slovem: nádhera! Jedno z mála představení, které bych za čas ráda viděla znovu. Děj mi připomněl, v jak hrozné době jsme žili a jaké štěstí, že už je to za námi. Film s J. Jiráskovou jsem neviděla, ale Eliška Balzerová, D. Novotný, M. Etzler a další role uchopili perfektně, uvěřitelně. Vadilo mi nepohodlně úzké sedadlo (a to jsem štíhlá) a také, že v divadle nejsou řady na vyvýšených schodech, takže pár přede mnou mi hlavami zčásti zakrýval výhled na jeviště. E. Balzerová by někdy mohla přidat na hlase. Seděla jsem v 10 řadě a některá její slova byla téměř neslyšná.

Viděno před hodně lety v Činoherním klubu a nyní kousek v TV záznamu (nevydržela jsem celé). Naprosto příšerné! Většina herců je hrozně uřvaná, hlavně Nela Boudová, ale i Ondřej Vetchý přehrává. Děj je strašně pitomý. Doufám, že tohle už nikdy nikdo do repertoáru nezařadí. Jak se tohle někomu může líbit? 10% za odvahu herců.

Naprosto vynikající Kateřina Macháčková! Z krásné ženy se přeměnila na jevišti Werichovy vily ve 102 let starou Brunhilde a to nejen vzhledem a stylem mluvy, ale zejména výrazem obličeje. Její vypovídající svědectví je mrazivé a zcela uvěřitelné. Na živo jsem Kateřinu Macháčkovou viděla poprvé a až teď jsem si uvědomila, jaká je to fantastická herečka. Rozhodně by měla dostávat více příležitostí. Ačkoliv židle na nádvoří byly nepohodlné, nebylo moc teplo a z nedaleké restaurace zazníval rušivý hluk, tak nemohu jinak, než za tento mimořádný výkon dát 100%.

První část je vtipná, svižná, pobaví, vzbuzuje zvědavost, co se vyvine. V druhé polovině dojde ke konfrontaci dvou žen žijících každá "v jiném světě" (prostitutky Julie alias Kitty a matky autistického syna Antonie) a tím vše sklouzne do rozvleklého psychologického dramatu, kde se objevuje ohrané schéma: prostitutka - hodná, z chudých poměrů pocházející mladá matka-samoživitelka, která má sen studovat a stát se pečovatelkou, vs. snobská matka-žena v domácnosti, manipulátorka, finančně zajištěná manželem (schopným právníkem). Kdo je morálně na vyšší úrovni? Kdo má větší moc? Posledních 20 min. je už jen nuda. Zcela chybí spád a zajímavý závěr.

Divadlo Radka Brzobohatého je velice útulné, byla jsem tam poprvé a určitě se tam ráda vrátím. V Lakomci hrají méně známí herci, ale jejich výkon byl přesvědčivý. Zejména Milan Enčev v roli Harpagona exceloval. Zajímavé je, že má barvu a intonaci hlasu úplně stejnou jako Petr Nárožný. Mohl by dělat jeho imitátora :-). Příjemné představení. Jen kulisy byly moc jednoduché (po celou dobu jen jedna lavice, křeslo se stolkem a svícnem a zásuvky představující nábytek). Myslím, že prostory tam jsou a představení by si zasloužilo bohatší vybavení, které by dodalo více autentičnosti.

Komplikovaný vztah slavné matky a dcery... Naprosto famózní koncert dvou vynikajících hereček Reginy Rázlové a Simony Postlerové, který v závěru dojmul k slzám nejen obě hlavní hrdinky, ale i mě a další diváky (či spíše divačky). Divadlo Ungelt svým malým prostorem vyzařuje zcela unikátní atmosféru; hercům se díváte zblízka do obličeje a  cítíte se součástí děje. Tato hra na motivy knihy "Moje matka, Marlen Dietrich" od Marie Rivy (dcery MD) zpracovává "těžké a citlivé" téma, které je určeno spíše náročnějšímu divákovi. Oběma herečkám role "padnou jako ulité", podaly maximální výkon.

Excelentní one woman show s plně zaslouženým závěrečným standing ovation. Eliška Balzerová prostě nestárne. Tolik textu si zapamatovat, klobouk dolů! Výborný britský humor, který mám ráda. Díky za krásný večer.

Představení jsem si vybrala, protože mám ráda Tatjanu Medveckou (absolutně fantastická byla v Dejvickém divadle ve hře "Poprvé vdaná", škoda že to už nedávají). Ale čekala jsem víc. Komedie mě ani neurazila, ani nenadchla. Je to opravdu oddychovka pro nenáročného diváka, občas vtipná. Velmi příjemný projev měla Marika Procházková. Překvapilo mě, že tam hraje Marcel Rošetzký (pamatuji si ho jako dítě z dramatickéhou kroužku, byl to idol dívek a stále je to ještě pěkný chlap!). Viděla jsem ho hrát zcela poprvé. Role "nesympatického trouby" se zhostil poměrně dobře.

Tato hra není pro každého. Připravte se na pořádnou porci "deprese". Neřekla bych, že je to "vtipná tragikomedie". Komické nic není na takto nemocném člověku, kterého přesvědčivě ztvárnil Jan Vlasák. Občas se člověk pousměje, ale spíše vás pohltí smutek a je vám líto nejen nemocného, ale zejména jeho dcery (výborná V. Gajerová), která se o něj stará jak nejlépe může, ale dočká se jen nevděku, urážek od otce a nepodpory svého partnera. Divák se ztrácí v ději, často není jasné, co je pravda, co je blud... V závěru jsem se cítila tak zmatená jako bych sama měla Alzheimera.

Karel Heřmánek ml. je excelentní! Role podivínů mu jdou mistrovsky. Škoda, že dnes byla derniéra. Tuto hru jsem objevila zcela náhodou a je mi líto, že už ji nemohu doporučit ke shlédnutí mým přátelům.

Česká Pomáda hluboce pokulhává za originálem, místy připomíná spíše amatérské nebo absolventské představení začínajích herců (shlédnuto na Silvestra 2018 v 17:00 - možná tam hráli náhradníci?). Hlavně mě zklamala scénka s mojí oblíbenou písní "Náš auťák". Naprosto špatně zatančené, odfláknuté (proboha, to to režisér nevidí?) a taktéž závěrečná scénka s písní "You´re the one that I want" nebyla vůbec dobře zahraná (pane režisére, viděl jste originál?). Naopak zpěv byl velmi dobrý. Bohužel jeviště v divadle Kalich je moc úzké, na takovýto muzikál nevhodné a ze 14. řady nebylo dobře vidět.

Pokud Vás zajímá intelektuální téma militantního ateismu versus víry v Boha, tak je tato konverzační hra určená právě Vám a bude se Vám líbit. Jak už tu bylo řečeno, i mně chybělo závěrečné vyústění. Jinak nemám co vytknout. Oba herci jako vždy skvělí.

Ztřešťěné komedie příliš nemusím, často mi nepřijdou vtipné, ale tato komedie je výjimka - bavila jsem se dokonale, několikrát mi i od smíchu tekly slzy (to se mi snad nikdy v divadle nestalo). Ondřej Vetchý hraje skvěle, jeho účetní Henry je roztomilý, uvěřitelný. Dále se mi líbil Michal Novotný a Pavel Kikinčuk. Vanda Hybnerová bohužel (zvláště v 1. polovině) dost přehrává. Kdo se chce pobavit a nehledá nic intelektuálního, tomu mohu toto představení vřele doporučit. Řekla bych, že je to jedna z nejlepších komedií v současném repertoáru pražských divadel.