Profil uživatele

Rightak

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Iva Bryndová: 7 % (15)
Kateřina Jírová: 8 % (4)
Jiří Koula: 9 % (14)
Jan Pařízek: 10 % (22)
Jiří Landa: 10 % (21)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

 <  1 2
(zadáno: 29.4.2019)
Tohle představení není úplně můj šálek čaje. Občas jsem se zasmál, ale ne tolik jako ostatní diváci, kteří se často smáli až hystericky. Humor je místy dost primitivní a herci se místy hodně pitvoří. Myslím, však že pro mnohé diváky to bude skvělá oddechovka, nicméně pro mě šlo o typ představení, kdy už jsem si říkal, kdy bude konec.
(zadáno: 2.2.2020)
Představení pro mě bylo příjemným překvapením. Nesnaží se z lidí vystupujícím proti uprchlíkům dělat hlupáky, ale ukazuje, že se může jednat třeba o naše blízké, kteří mají strach a mohou se uchýlit k nějaké hlouposti. Jako když se na konci Lena Vojty zeptá proč dědovi lhal o činech (dezinformátorky) Natálie a ten jí odpoví, aby ho chránil. Jeho lež, tak nebyla nepodobná činu dědy nebo videí Natálie. Nejzajímavějším hercem byl rozhodně Petr Buchta, naopak roli jsem moc nevěřil paní Golovchenko.
(zadáno: 25.4.2019)
Neskutečně sprosté, neskutečně zábavné. Dlouho se mi nestalo, abych se prakticky celé tři hodiny smál. Osobně oceňuji i určitou závěrečnou hořkost, která nutí k zamyšlení.
(zadáno: 7.2.2020)
Oddechová komedie pro méně náročné diváky. Občas jsem se zasmál, ale také jsem se přistihl, že přemýšlím, kdy už bude konec. Jedná se o představení skutečně prakticky bez děje, postavy akorát přicházejí nebo se schovají do vedlejšího pokoje, aby spolu prohodili pár slov. Herecky nade všemi ční Petr Nárožný, ale zdatně mu sekunduje Týna Průchová, kterým převážně patří první půle představení, která je i mnohem zábavnější.
(zadáno: 29.12.2019)
Pro mě jedna z nejlepších současných her Dejvického divadla. Scéna je minimalistická, žádné kulisy, žádné kostýmy. V první části herci hovoří o svých životech spjatých s divadlem, místy se dostávají až do filosofických úvah, které však mají návaznost na druhou část vystoupení, která představuje jakousi rekonstrukci případu Alexandra Litviněnka. Je to typ hry, který zbožňuji, divák se zasměje, ale místy je atmosféra tak hustá, že až nedýchá. Mocenské přemýšlení ruských předních ruských politiků je zde odhalené až na dřeň.
(zadáno: 29.4.2019)
Skvělé výkony Josefa Poláška, který odehrál představení s rukou v gypsu a Jitky Ježkové, jejíž hlas miluji. Povedené a humorné přestavení, které reflektuje i současnou dobu typickou pro dezinformační zprávy. Povedená je i scénografie, která je vskutuku originální.
(zadáno: 25.4.2019)
Myslím, že hra rozhodně zasáhne diváky, kteří mají v rodině někoho s Alzheimerovou chorobou. Osobně se mi inscenace příliš nelíbila, ani ne proto, že by byla depresivní, ale že jsem hercům nevěřil jejich výkony a proto jsem měl problém se do hry ponořit.
(zadáno: 2.10.2020)
Zhlédnuto těsně před derniérou a jsem rád, že jsem inscenaci stihl. Mísí se zde tragédie s komedií, což je pozice, která podle mě hercům Dejvického divadla vyhovuje a mají ji nejraději. Užil jsem si zde Krobotovo minimalistické herectví a bručounství. Kdo má rád herce Dejvického, v této hře si jich užije dosyta, hraje tu skoro celý ansámbl.
 <  1 2