Rivah

viz recenze na www.ostravablog.cz

Příběh patnáctiletého autisty jako terapeutické psychodrama. Do autisty se neuvěřitelně intenzivním způsobem vtělil Robert Finta. Svým chováním vzbuzuje rozporné pocity, soucit i obranné reflexy, protože současně působí potíže sobě, svému okolí a ztěžuje přijetí postavy divákovi. Inscenace se nesnadno hodnotí, ale Klimszovi se dokonale podařilo vyburcovat publikum.

Zážitek sezóny.

viz recenze na www.ostravablog.cz

Jestliže Čechov tvrdil, že jeho hry jsou komedie, jistě tím nemyslel nesmyslné zmítání postav, výkřiky a jiné trojčení, navíc nepředstavitelně natahované. Litoval jsem diváky, kteří uvězněni v hledišti nemohli odejít.
Těch 10% dávám jen za dialogy, které se SKUTRU nepodařilo potlačit a zničit.

Je poznat, že autor to psal "Daleko od Moskvy". Zajímavý je nápad s převrácením rolí: Stalin píšu hru a Bulgakov vládne. Komorní hra, které ublížilo veliké jeviště Myrona, Dvanáctka by byla ideální. Čapka dobrý, ostatní se snaží, ale kromě Strnada nemají moc co hrát.

Podbízivá inscenace stejně jako ty ostatní. Režijní umění Kempinského se neprojevilo, až na ten skvělý závěrečný tanec na posteli.

Štěpánek ozvláštňuje inscenaci konceptuálními postupy (pohybové excesy a polohy těla), které jsou diskutabilní a někdy odvádějí pozornost od dialogů. Hraje si i se zvukem - rezonance hlasu při vzpomínkách. Herecká akce je s plným nasazením. Fišar jako obvykle suverénní, Strnad a Lorencová přesvědčiví, Kafková a Finta mají menší role. Celkové vyznění představení: rozporuplné. Poznámka:
Členění jeviště ve "12" do hloubky, do původně druhé místnosti, trochu narušuje akustiku, srozumitelnost je pak při méně výrazné artikulaci a síle hlasu omezena. A proti zkušebně je tu i hlubší prostor hlediště.