Romana35

Komedie s Jiřím Langmajerem ve dvojici s Adélou Gondíkovou jsou pro mne zárukou spokojenosti. Toto představení není výjimkou.

Oba herci v hlavních rolích (Badinková, Dlouhý) hráli s absolutním nasazením. Přirozenější mi přišla Michaela Badinková, Michal Dlouhý zde poněkud přehrává. Další dva herci se mihnou jen na začátku představení (Lukešová, Halbich). Což je možná škoda. Hádky mezi manžely mě nejprve bavily, později již bylo toho křiku příliš.

Známé kultovní představení. Zvědavost. Konečně také uvidím. Při představení poznávám, že to není můj "šálek kávy". Od divadla očekávám více. Okolo sedící diváci se dusí smíchem. Já bohužel ne. Nicméně pan Holík se zhostil své role na jedničku. Doba hry hodinka a půl bez přestávky. Jednou stačilo.

Ruská klasika od Gogola. Tuto hru jsem dosud na divadle neviděla, byla jsem proto zvědavá na mostecké provedení. Byla jsem spokojena. Hra má švih a spád a v druhé polovině hry již spěje do závěrečné gradace. Pokud je v souboru do role Ichareva (což je ústřední postava hry), takový herec jako je Vít Herzina, je úspěch zaručen. Tím nesnižuji výkony ostatních herců, které byly rovněž výborné.

Působivá inscenace zobrazující silné téma trans osoby. Představení stojí na vynikajícím herectví hlavní manželské dvojice, kterou představují Daniel Krejčík a Petra Horváthová. Oba jsem viděla hrát na divadle poprvé. Dokonale vystižené charaktery postav, jejich postupná proměna, zejména u Daniela Krejčíka. Za zmínku stojí i role, které ztvárnili Aneta Krejčíková a Jiří Korn.
Přestože takovéto hry obvykle nevyhledávám, zde bych nemohla dát nižší hodnocení, než dávám.
Možná je toto představení poněkud kontroverzní pro konzervativní diváky, ale myslím, že tato hra je v mnohém výjimečná.

Oddychová komedie z divadelního prostředí. Bob Barel, suverénní herec, v podání Michala Dlouhého chce získat Thálii a podřídí tomu vše. V dosažení jeho cíle mu pomáhá jeho agent, submisivní a neprůbojný Kamil (Kamil Halbich). Hra má spád, je prošpikovaná hláškami, výborně paroduje jednotlivé postavy z divadelního světa. Michal Dlouhý hraje jako vždy na doraz, což mu v této poloze neskutečně sedí. Protipólem je naproti tomu umírněné herectví Kamila Halbicha. Podařeně sehraná role ředitele Národního divadla v podání Roberta Jaškowa. Vkusná komedie, takových více. Jen pozor na zájezdě v Brně.

Konverzační hra o životě anglické královny Alžběty II se zaměřením na její audience s  premiéry za její vlády. K pochopení situace je nutné mít alespoň základní povědomí o politické situaci, protože jednotlivé výstupy s premiéry nejsou zobrazovány chronologicky v čase. Kdo viděl známý seriál Koruna, bude mít výhodu. Herecké výkony výborné, zmiňuji především Táňu Medveckou v roli Margaret Tchatcherové a Igora Bareše jako premiéra Harolda Wilsona. O skvělém herectví Ivy Janžurové v titulní roli nelze pochybovat. Pro mě velice přínosné a nezapomenutelné představení.

Známý příběh , podle skutečných událostí, které již proslavil všem jistě dobře známý film. Mosteckému souboru pod vedením režiséra Zbyňka Srby se podařilo převést tento příběh na divadelní prkna úspěšně. Ústřední dvojice Marcel Rošetzký (Bertie) a Jiří Kraus (logoped Lionel) svými hereckými výkony povyšují toto představení na silný divácký zážitek. Společně pojaté scény patří k vrcholům představení.

Vtipná komedie o nesourodém páru. On sebevědomý a přitažlivý muž, úspěšný ve svém oboru, ona dobrosrdečná leč poněkud obtloustlá knihovnice. Vydrží Tom posměšky okolí, že má za partnerku tlustou ženu? To se dozví, kdo navštíví toto představení.

Známé české drama Maryša ztvárněno klasickým způsobem, za což jsem moc ráda. Nemám ráda modernizaci známých děl za každou cenu. Hra je v rozumné délce, možná kráceno až příliš, ale vše podstatné se podařilo vystihnout. Herecky vynikají T. Töpfer jako Lízal (trochu až příliš dobrácký), A. Fixová v titulní roli Maryši a K. Fixová jako neúnavná dohazovačka.

Povedeně zpracované balady z Kytice. Nejvíce mě zaujaly "Vodník", "Svatební košile", "Holoubek" a "Zlatý kolovrat". Scéna, hudba, kostýmy, režijní nápady - skvělé.

Komorní hra o vyrovnávání se s minulostí, o pokaženém dětství, o jeho dopadech na dospělý život hlavních protagonistek. Konec mi přišel trochu nejasný, čekala jsem větší katarzi. Nejvíce mě zaujala herečka Andrea Elsnerová.

Motýl na anténě - neznala jsem, líbilo se mi. Pohled do světa intelektuálů dovedený až do absurdity.
Audience - znala jsem, líbilo se mi. Jiří Maryško v roli Sládka je velice osobitý a přesvědčivý. Marek Holý v roli spisovatele Vaňka mu skvěle sekunduje. Vyrovnaný herecký duel.

Pozvolný začátek představení, hra začíná být zajímavá až s příchodem Jiřího Dvořáka na scénu. Ten ovládl jeviště pro sebe. Vynikající výkon. Z ostatních mě ještě zaujali Otakar Brousek a Daniel Bambas.

Tak nějak depresivně to na mě působilo. Zaujal Jaroslav Satoranský v roli starého otce.

Silný příběh zobrazuje tehdejší postavení žen na španělském venkově. Drsná výpověď o cestě ke svobodě, zvrácené morální principy, které vedou k tragédii. V titulní roli tvrdé a neústupné matky skvělá Carmen Mayerová.

Strhující drama o lidské nesnášenlivosti všeho odlišného. Veliký přesah této hry do současnosti. Vyrovnané herecké výkony, vyzdvihuji zejména Ondřeje Brouska a Václava Vydru. (ten prokázal, že umí zahrát nejen komické role). Divím se, že hra byla uváděna pouze půl roku. Za mě veliký divadelní zážitek.

Po herecké stránce nemám co vytknout, vyzdvihuji výkon Tomáše Pavelky v titulní roli. Obsahově mě inscenace ale nezaujala, asi nejsem cílová skupina diváka takovýchto her.

Hlavním tématem je izolace a samota mladých lidí. Hra mě však nedokázala tak vtáhnout do děje, přestože po herecké stránce nemám žádné výhrady . Možná představení ublížila kratší délka, nestačila tolik vykreslit jednotlivé charaktery postav.

Zajímavý pohled na pro našince neznámý svět ortodoxních Židů a nelehký život žen z této komunity. Silný příběh zahrán citlivě a přesně.

Představení má svá silná i slabá místa. K slabším místům patří především jistá neúměrně dlouhá popisnost, děj se hlavně zpočátku posunuje pomalým tempem, bez nějakého vzruchu či napětí. V okamžiku, kdy dochází ke konfrontaci mezi otcem rodu (Tomáš Töpfer) a jeho synem (Ondřej Brousek), však začíná mít představení ten správný spád. Musím vyzdvihnout herectví Ondřeje Brouska, především kvůli němu stojí představení za zhlédnutí. Ve druhé půlce hry (po přestávce) dostává více prostoru D. Havlová. Její monolog ovšem patří opět k slabším místům této inscenace.

Tato hra mě vtáhla do děje hned zpočátku. Pěkná funkční scéna, vyrovnané herecké výkony a zajímavý příběh jednoho domu. Na jevišti se prolínají dvě časové linie vyprávění, v některých chvílích hrají herci z obou těchto linií současně a je to velice podařené. Toto představení se jako mnohé na studiové scéně Vinohradského divadla povedlo.

Tak reálně zahrané, jako kdyby člověk seděl na opravdové schůzi. Komorní scéna, kdy herci hrají doslova před očima diváků. Závěr hry překvapivý, až šokující.

Mé první setkání s Shakespearovým Learem. Klasický kus pojatý moderním způsobem (kostýmy, scéna) - nápadité, hudba potrhující atmosféru. Zajímavý počin, trochu náročnější na pozornost vzhledem k délce. Nejvíce zaujali R. Madeja v roli šaška, L. Matoušková a H. M. Maroušková (nezdárné dcery). Naproti tomu P. Bucháček v titulní roli mě až tak nepřesvědčil.

Igor Bareš podal dobrý výkon. Představení má určitě hlubší přesah i do současnosti. Hra jako taková mě ovšem moc nezaujala. Znám jiné hry od Ibsena, které mě zaujaly více.