Ryhop

Tady jsem bohužel dost bojoval s tématem. Vraždění hugenotů je pro mě asi tak veselé jako holokaust (bohužel jsem na to téma něco četl a zůstalo to ve mně) a prostě mi to nechtě kazilo dojem.
Jinak ale vynikající záležitost, velmi podařený "filmový" styl a pokud to šlo, tak jsem si ty krvavé lázně (nebo třeba vtip o papeži) rozhodně užil.
A po návratu domů jsem měl neodolatelnou chuť na přídavek v podobě Kill Bill...

"Podobenství neodvratného vzestupu diktatur dvacátého století" jsem tedy příliš nepobral. Spíš to na mě působilo jako téma odcizení a nepochopení než nějaký konflikt se zlem.
Pěkná scéna, pár podařených výstupů, líbil se mi Igor Bareš. A přerod v nosorožce v podání Václava Postráneckého byl vyloženě roztomilý :-)

Formálně výborně dotažená inscenace, ale na můj vkus příliš melancholická a patetická (hlavně závěr) a ve většině poměrně překvapivě banální.

Velmi pěkná idea pohledu na dobrodružnou klasiku očima dětského čtenáře, byť podle mě ne úplně dostatečně využitá (líbilo by se mi, kdyby si s tím bylo více pohráno). Výborná scéna, velmi dobrý Marek Němec, z menších rolí v mých očích vynikl zejména přizdisráč Bonacieux v podání Vlastimila Zavřela, ten jako by vypadl z mých představ. Velmi dobrá atmosféra, byť druhá půlka je (asi hlavně kvůli předloze) poněkud rozkolísaná.

Výborně řešená scéna s prvkem "hledáčku", zajímavá atmosféra a občasný pocit, že jsem v divadle Járy Cimrmana. Ovšem taky je to poměrně rozvleklé, což je v kombinaci s tradičně rušivými prvky (nahňácanost hlediště DD a dementi kol kolem) i méně tradičním "zpestřením" (fotograf uprostřed první řady) dost náročné na pozornost.

Přečetl jsem si pozitivní reakce a recenze, zamyslel se nad tím, ale přesto musím konstatovat, že mě se to představení prostě nijak moc nedotklo. A proto s pomocí tabulky "Jak hodnotit?" konstatuji: docela spokojenost, vzrušivé jen trochu, dá se vidět = necelých 60%.

Musím říct, že asi poprvé v Dejvickém se mi nedere dopředu jako první dojem skvělé herecké obsazení. Ne že by byly výkony špatné - to ani nelze, pokud účinkují Trojan, Krobotová či někteří další. Ale pár připomínek by člověk prostě měl... Ovšem Trojan v roli Boha v pyžamu od sraček a jeho závěrečná scéna, to je naprostá bomba.

A mně se to prostě líbilo - jak scéna, tak chór, tak samozřejmě Woody jako takový. A především, oproti (jinak lepšímu) filmu má inscenace jedno velké plus, a to je Barbora Poláková.

Velice příjemné a přesvědčivé duo Kotek - Stryková rozehrává minipříběh od vstupního tématu "sakra, slepej, jak se k němu mám chovat?" až po otázky strachu ze vztahu, osobní volnosti či různých podob mateřské lásky.
Jenom ta Zawadská na mě působila trochu jako robot, navíc rušivě chybující...

Nemalým komediálním talentem nadaná Poláková dělá z téhle snové blbiny opravdu zábavnou záležitost. Skvělá hudba, zejména "jsme v prdeli" se kdo ví proč vtírá pod kůži :-)

Bohužel i já v této hře vidím především prázdné filosofování (psychologizování) a nekonečné variace (permutace, kombinace...) stokrát omletých témat - odkaz na Tristana a Isoldu je v tomto přesný. Ale měl jsem trochu problém i s některými dalšími prvky, manická poloha Dvořákové ani chvílemi až příliš zácpoidní projev Němce mi taky úplně nesedly. Nemůžu popřít, že celek má něco do sebe, ale ta smršť ocenění mi přijde taková klasická, stádoidní...

Pro mě bylo představení především (silným) vnějším rámcem pro vytvoření nálady a rozpoložení, vyvolávající následně (ne)dávno pohřbená očekávání a vzpomínky na budoucnost... Silný zážitek, byť bych ho každý večer absolvovat nechtěl. Kdyby představení o něco více využilo potenciál účinkujících, dal bych ještě vyšší hodnocení, protože to rozhodně stálo za to.

Ne že bych se chvílema nebavil, ne že bych si neužil oblíbené herce, ale hra samotná se mě absolutně nedotkla.

Vděčná předloha, dobrá atmosféra i herecké výkony, výborný Martin Stránský.

Praštěný komedie zrovna nemusím, ale tohle bylo fakt jako upe zupe. Moc se mi líbila Vanda Hybnerová, a co předváděla Linda Rybová, to bylo (pokud to člověk dokáže přijmout) ty vogo boží :)
V rámci svojí kategorie jasnej nadprůměr.

Jakmile se opravdu odřekneš Boha, všechno bude jiné, stejně k tomu jednou dojdeš. Padne morálka jako zanikají geologická období a lidé budou hledat radost tady na světě. Člověk zvítězí svou vůlí a rozumem nad přírodou, pochopí, že je smrtelný, že nemá naději na vzkříšení a přijme smrt a přijme ji rád. Bude jako Bůh a všechno mu bude dovoleno a jakmile bude člověk Bohem, přestane platit jakýkoli zákon. Všechno bude dovoleno.... (citát z filmu Petra Zelenky Karamazovi)

Pro mě naprosto srdeční záležitost s úchvatným Ivanem Trojanem.

Dobrá hudba, funkční úsporná scéna, moc se mi líbila Iveta Jiřičková i Jiří Černý, vyjádření opilcova každodenního marného boje bylo taky pěkný, ale... Jako celek to prostě nějak prošumělo kolem mě.

Hodnotím s velkým odstupem, spíš jen pro úplnost. Bylo to jedno z prvních představení, které jsem coby "rozumný dospělý" viděl (nucené školní akce nepočítám). Tenkrát mi až tak nesedlo, ale dodnes ve mně zůstala ta jeho dokonalá atmosféra a moc moc lituju, že ho nemůžu vidět ještě jednou. Zajímalo by mě, jak bych si ho užil a jaké bych mu dal hodnocení dnes...

Dostojevskij jak má být, velmi dobrá atmosféra. Herecky mě zaujali Monika Zoubková, Marek Němec a líbil se mi i úsporný Hofmann, naopak Lněnička mi moc nesedl. Ad propíraná Eliška Boušková...: Mně nevadila, nerušila, ale trošku výrazněji bych odlišil její polohu prostého vypravěče a polohy ostatní, které předpokládám měla prezentovat (zhmotnělé běsy?).

Tohle mě tedy (bohužel) naprosto minulo. Očekávání vzbuzující anotace hry (a její předlohy) mi přijde daleko zajímavější než krátká, emocionálně překvapivě plochá a myšlenkově nepřínosná hra sama.

Klasická Komedie, i když jako nepřipraveného mě první kabaretní scéna celkem vyděsila. Zeleně strašidelnou Uhlířovou jsem si opravdu užil.

Vše bylo už řečeno - silná, drsná a výborná hra. Pár pro mě rušivých okolností, ať už z jeviště (Marie Málková coby dítě mě moc nebrala) nebo z hlediště (jedno jelito s brambůrkama a druhý jelito s mobilem) naštěstí výsledný dojem zezkalilo.

Možná budu za barbara, ale pro mě to bylo obrovské utrpení. Zvuk mi častokrát trhal uši a paní Červenou jsem opravdu, ale opravdu nerozdýchal. Nechci být hnusný, ale aby femme fatale hrála babička šišlající si (jakoby?) přes uvolněnou protézu zkratkovité repliky, čímž poblázní (proboha jak? proč? čím?) část mužského osazenstva? A našly by se další nepochopitelnosti, jako předlouhá výměna kulis "maskovaná" dost nudným výstupem... Prostě ne, nesedlo mi to téměř absolutně.

Konec trochu moc sladkobolnej, ale jinak dost dobrá & zábavná hra s výbornými výkony všech tří představitelek.

Poctivě zpracovaný drama bez potřeby kohokoli se na jeho úkor zviditelnit. Skvělý Jan Hájek, zajímavá a (chvílemi) okouzlující Lucie Žáčková (byť jsem se s jejím projevem nějak dlouho srovnával). V podstatě není co vytknout.