Salisbury

Prožil jsem dramatické chvíle s Vančurovým mistrovským dílem, které ve filmové Vláčilově podobě je nadmíru geniální. Divadelní Markéta dcera Lazarova měla těžkého soka, kterému se dá stěží vyrovnat. Poloplné hlediště dalo tušit, že zájem o tuto inscenaci je minimální i přesto si nemyslím, že by ztvárnění tohoto opusu bylo špatné. Spíš hodno náročnějšího diváka a né diváka, který rád ve svých pazourách svírá ošatku s rozpuklou kukuřicí. MARKÉTA LAZAROVÁ je silné téma vyžadující vnímavé diváky s velkou mírou porozumnění. Na filmovou verzi nedám dopustit, na teatrální tak hrdopyšný nejsem.

Moliérům MISANTROP svou slovní brilantností předvedl ve Švandově divadle veršotepecký um, kterému se nedá odolat. Filip Čapka s Evou Josefíkovou krásně rozvířili vody Moliérova mistrovského rukopisu. Modernistické pojetí scény znásilnilo představení, ve kterém se mihl i song v podání Marka Pospíchala vyvolávající příjemnou úsměvnost. Švandovo divadlo hold umí vtlačit skoro do každého představení mikrofon, na což už jsem si zvykl. Jen tak dál.

Inscenace Molly Sweeney v divadle Rokoko mě svou vypravěčskou silou pozřela a já seděl v hledí i jen pnul slechy. Trio ve složení Batulková, Fridrich, Procházka dokázalo svou silně vyvinutou verbální intonací herecky zapůsobit aniž by proto muselo hýbnout výrazně končetinou. Příjemné psychologické drama ze světa zaslepenosti.

Dopadu na dno předchází rozličný pád, stejně jak v této hře Švandova divadla. Skvělé herecké výkony umocňují stav zatracení, který je hlavním mottem tohoto silně emotivního příběhu s názvem MOŽNÁ ŽE ODCHÁZÍME. Ano určitě odcházíme, každý někam odchází.....

Vtipné představení s názvem MŮJ ROMANTICKÝ PŘÍBĚH Divadla pod Palmovkou hostující v prostorách Divadla Komedie mi rozvířilo smíchem prach na hrudním koši. Mé koutky vytaženy vzhůry v tvářní krajině rozbrázdily se v nekončící úsměv, který rozjímal nad vypravěčskými kreacemi "romantického" příběhu.

Muž bez minulosti byl příjemně obzvláštněn zpěvem, tancem, živou hudbou a zajímavou za pochodu rychle měnící se scénou. Musím hlavně vyzdvihnout výkon psího herce, který se svého úkolu zhostil velmi impozantně .)

Hra NAŠE TŘÍDA v Divadle Komedie byla silně dramatická, že jsem chvílemi přemítal o tom, zda divadlo by se v mžiku nemělo přejmenovat na Divadlo Drama. Představení bylo výtečné, zvláštně osobitě odvyprávěné, na což jsem si musel trošku uvyknout, ale jak jsem tu stylizaci vecpal do kostní dřeně, tak už mi přecházel jen mráz po zádech.

Konečně jsem se dočkal možnosti zúčastnění se ve Vršovickém divadle MANA a to při divadelním představení NOVOLUNÍ. Milostný trojúhelník na hrotu se skvělým dabérem a hercem Alešem Procházkou byl výtečně doprovázen Miroslavou Pleštilovou a neméně výtečnou Ivanou Wojtylovou. Herecké výkony jsou hlavním tahákem tohoto příjemného představení, které je založené na nevěře. Jediné co mě zamrzelo, byla velmi malá divácká účast. Bohužel je to na úkor nevědomosti obyvatel o znovu rozkvetlém divadélku, dříve známém jako Jiráskovo divadlo nacházejíc se v Husově sboru.

Skvělá hra PANKRÁC '45 ve Švandově divadle mě i přes těžší téma dostala velmi lehce na lopatky. Nečekal jsem, že takhle náročná látka mě uchvátí od začátku až do konce, aniž bych měl sebemenší důvod k zívnutí. Setkání pěti osudů v jedné pankrácké cele je inspirováno skutečnou událostí, která byla skvěle v toto dílo sepsaná a úžasně vložena do rolí divadelních div. Klára Cibulková, Réka Derzsi, Eva Josefíková, Andrea Buršová a Bohdana Pavlíková si své role užily a všechny si zaslouží za svůj výkon ovace ve stoje, neb tento opus má co říct nejen svou šířkou, ale hlavně dalekosáhlou hloubkou.

Velmi zajímavé životopisné zpracování o filmové ikoně Marilyn Monroe jsem měl možnost zhlédnout na prknech studia Švandova divadla. Teatrální dílo s názvem PARCHANT MARILYN dá tušit, jaká asi tak ikona byla. Zuzana Onufráková se role ujala se ctí a díky své herecké dovednosti předvedla to, co Marilyn ve svém krátkém životě. Skvěle byla Zuzana Onufráková doplněna Davidem Punčochářem a Apolenou Veldovou, nemluvě o příjemném klavírním doprovodu Jakuba Kudláče. Marilyn je sice jen jedna, ale to Zuzana Onufráková taky.

Divadelní prvotina Jakuba Voláka ve vršovickém divadle Mana s názvem Pokračování příště, evokuje seriálovou nekonečnost, o kterou je příběh lehce opřen. Herecké trio Hrachovcová, Leichtová, Plánková se svých rolí ujmuly statečně a představení je i díky nim komediálně velmi vtipné. Nevím zda-li příště bude nějaké pokračování, ale rozhodně toto představení předčilo mé očekávání a v poklidném duchu jsem si ho nadmíru užil.

POPELÁŘI zaneřádili prkna Švandova divadla svou něžnou vulgárností a já jsem si představení užil hlavně díky hudební produkci Romana Holého. V hudebním aranžmá cítím hybnou sílu tohoto atypického muzikálového představení. Herecké výkony jsou jako vždy příjemné a na úkor toho mé vzpomínky zabrouzdaly do dětských let, kdy má snová očka v mých útrobách probouzela vizi popelářského učedníka.

PROMĚNA Franze Kafky ve Švandově divadle mě zasáhla exkluzivním scénickým projevem, který mohu řadit k jedinečným zážitkům. Velmi zajímavé zpracování, které jistojistě nenechá nikoho chladným a ještě dlouho na něj bude vzpomínat.

Havlova hra PROTEST a Hejdukův debut REST se mi ve studiu Švandova divadla velmi zalíbil. Musím říct, že jsem to ani nečekal. Nemohu říct, že bych byl velkým milovníkem Havlových her, ale musím říct, že díky skvělé hře na herectví, které se ujal Tomáš Pavelka a Robert Jašków jsem byl přesvědčen o jistém druhu slovní geniality mému srdci nebezpečně blízké. Vaněk a Staněk pisatelé komunistické éry ukázali obsah svých aktovek pln různorodých lidských vlastností a já se těšil momentální přítomnosti doby postkomunistické, ač ta má též mnoho nelidsky lidských chyb.

Švandovo divadlo vyplnilo svůj repertoár politicky smýšlející vatou s označením PUTIN A BIĽAK U TREZORU, která občas postrádala efekt, ale rozhodně musím povznést skvělý herecký výkon Marka Pospíchala, který jako kdyby Putinovi z oka vyklouzl či teatrální um Miloslava Mejzlíka v roli Vasila Biľaka, který též hru rozsvítil jak rudě plápolající pochodeň.