Salisbury

Petr Štěpánek ve hře ÚSMĚV DAFNÉ divadla Rokoko rozehrál dramaticky vtipné herecké housle za objetí botanického mystéria, kde s noblesou sobě vlastní rozehřál srdce nadšeného diváka jakým jsem byl já sám.

Divadelní představení bylo potemnělé jak samotný sál Švandova divadla, ve kterém jsem lehce tonul a snažil se nabrati dechu. Příběh hoden kvalitám náročného diváka, který touží po něžné, theatrálně bizarní perverzi.

Pedro Almodóvar, toreador španělské filmografie v roce 1999 porodil jako vždy neskutečně brilantní film s označením VŠE O MÉ MATCE. Divadlo ABC se nechalo inspirovat tímto filmem k přepsání do divadelní verze, která mě nesmírně potěšila. Úžasná Dana Batulková tomuto tyjátru vládla a já v potěše sobě vlastní velmi rád rozerval oponu do světa smutku, radostně tklivého humoru a transvestické životní onanie.

VYSAVAČ pod rukama Bohumila Klepla vysál v mžiku z hlavy pocit depresivního smutku a nastolil opojné chvíle pln smíchu. Onemanshow se povedla a to hlavně díky mistrnému Bohumilému hereckému tajtrdlíkování, které chvílemi až sympatizovalo s akrobacií. Představení jsem si ve Studiu DVA užil a věřím, že se najde ještě pár dalších nekritických jedinců, kteří na to budou mít obdobný názor.

Brutální divadelní hra s příznačným názvem ZABÍT JOHHNYHO GLENDENNINGA ve Švandově divadle se mi zamlouvala, ač jsem občas měl obavu zda nebudu mít čest na sobě pochytit vystřelenou kulku či se na mém oděvu neobjeví kapka krve, která na jevišti kapala ze všech stran jak v krevní bance. Slovník hereckého obsazení byl vybíravý jak kanální stoka, ale to samozřejmě zapadalo do hry jak kousky puzzle. Závěrem mohu říct, že to bylo velmi zajímavé zabijácké představení, které jsem díky bohu přežil, aniž bych byl zasažen kulkonosnou střelou.

Ivan Trojan svým režijním debutem poukázal světu výtečnou hru ZÁSEK v domovské scéně Dejvického divadla. Pětice herců pod jeho cukrem obsypaným bičem sehrála skvěle partii ve výtahové kabině, kde nebylo možno se ani na chvíli v této sestavě zanudit. Čermák, Myšička, Kubařová, Melíšková a neherec Kroupa neochvějně rozvlnili sál a já vím, že tahle hra bude mít dlouhou budoucnost na těchto skvostných dejvických prknech, u kterých je velmi příjemné se kdykoliv zaseknout.

Krásné poetické nahlédnutí do duše Karla Kryla v porevolučních esejích scénicky zajímavě zpracovaných Švandovým divadlem.

ZKROCENÍ ZLÉ ŽENY na Pražském hradě pod taktovkou Letních Shakespearovských slavností bylo silně zmodernizované, upraveno tak, aby nynější národ byl schopen Shakespeara chápat a zbožnovat. Některé pasáže byly na mne zmodernizovány až příliš. Zpopularizování tohoto kousku přidanými tanečními songy, kvílivými tóny elektrické kytary či úpravou textu, ve mně zanechal pocit dramatické ztráty. I přesto musím říct, že na tomto odlehčeném letním jevišti to funguje odpočinkovou příjemností, která je schopna odpustit některé radikální zásahy do klasického díla.

Představení Vršovice jsou zlatý, řek´ tatínek v divadle MANA, není úplně klasickým divadlem, ale spíše teatrálním předčítáním, ve kterém si herecky se slovy pohrává Jiří Lábus a Luděk Nešleha. Scénické vyprávění se krotí nepříliš dlouhou stopáží a i díky tomu tato show končí o list scénáře dřív, než židle začne tlačit do divákových hýždí.