Salisbury

Krásné poetické nahlédnutí do duše Karla Kryla v porevolučních esejích scénicky zajímavě zpracovaných Švandovým divadlem.

V matematických psychologických křivkách jsem se prodíral úžasným představením. Ještě i nyní po skončení tohoto představení jsem na něm neustále v myšlenkách i lámu vzorce jeden přes druhý.

Hamlet v netradičním moderním pojetí Švandova divadla byl ukázkou toho, že ikdyž se boří tradičnost, tak s jistou mírou tolerance to jde brát velmi pozitivně. Ach má hříšná prázdnoto, duše má rozedrána jest v tisíce kusů i já pnu své ruce zbrocené krví dramatické vášně vstříc životu a s chvějivostí šepotu ptám se "Být či nebýt, to je to, oč tu běží".

Racek Dejvického divadla plujíc na křídlech dramatického úsměvu skrz mrak ve tvaru hrajícího klavíru, rozleptal odér toužebné harmonie vznášeje se v poryvu chvějivé noblesní nahoty. Byl jsem omámen krásou herecké theatrální pompéznosti, balancující na hranici poetického flirtu s příchutí nahořklé trpkosti.

Dejvické divadlo předvedlo, že umí velmi zdařile plout v komorním dramatu, které mě po špičkách klavírního přednesu odneslo do míst Kafkova epilogu. Byla přede mnou rozprostřena černobílá paleta lidských duší dotýkajících se samotného sklonku Franzova života, který v této hře svými ústy vepsal na náhrobní kámen epitaf "Já nejsem Čech, Němec ani Žid. Já jsem indián". Novotný s Krobotovou zaslouží uznání, které je posunuje, pokud tam již nejsou, do elity herecké preciznosti.

Výtečné představení Švandova divadla mě zavedlo ruku v ruce na veselku, která byla krásným opisem toho co známe. Vtipně dramaticky podáno s rozkošnou noblesní hereckostí. Co člověk nestihne pořešit za celý život, to zvládne za jednu svatební hostinu.

Derniéra ukončila jedním švihem kosy život výtečnému představení s názvem HRÁČI Divadla v Dlouhé. Ponořil jsem se vášnivě do zdrcujícího karbanu, do kterého jsem byl interaktivně vtažen díky mé přítomnosti v první lajně a na okamžik se ze mě stal bývalý modrooký blonďák. Zpracování hry neztrácelo švih, bylo vtipné a skvěle herecky zahrané i potvrdilo mi, že se mám vždy velkým galaktickým obloukem jakémukoliv hazardu vyhnout.

Kurtizána na letní scéně divadla Ungelt mi doširoka otevřela otvor na oční bulvy a já hltavě pnul zračiště k malebně hlubokému, nezaměnitelnému altu Chantal Poullain, která velmi zdatně rozehrála hru svou jedinečností. Regina Rázlová dokázala, že má stále co na jevišti říct i skvěle Chantal konkurovala v herecké vulkanizaci. Igor Orozovič příjemně doplnil ženskou teatrálnost svou chlapecky mužnou hereckou elegancí. Krásný zážitek v kulisách Nového světa, který je více než dokonalý.

Inscenace Molly Sweeney v divadle Rokoko mě svou vypravěčskou silou pozřela a já seděl v hledí i jen pnul slechy. Trio ve složení Batulková, Fridrich, Procházka dokázalo svou silně vyvinutou verbální intonací herecky zapůsobit aniž by proto muselo hýbnout výrazně končetinou. Příjemné psychologické drama ze světa zaslepenosti.

Pedro Almodóvar, toreador španělské filmografie v roce 1999 porodil jako vždy neskutečně brilantní film s označením VŠE O MÉ MATCE. Divadlo ABC se nechalo inspirovat tímto filmem k přepsání do divadelní verze, která mě nesmírně potěšila. Úžasná Dana Batulková tomuto tyjátru vládla a já v potěše sobě vlastní velmi rád rozerval oponu do světa smutku, radostně tklivého humoru a transvestické životní onanie.

Ivan Trojan svým režijním debutem poukázal světu výtečnou hru ZÁSEK v domovské scéně Dejvického divadla. Pětice herců pod jeho cukrem obsypaným bičem sehrála skvěle partii ve výtahové kabině, kde nebylo možno se ani na chvíli v této sestavě zanudit. Čermák, Myšička, Kubařová, Melíšková a neherec Kroupa neochvějně rozvlnili sál a já vím, že tahle hra bude mít dlouhou budoucnost na těchto skvostných dejvických prknech, u kterých je velmi příjemné se kdykoliv zaseknout.

VYSAVAČ pod rukama Bohumila Klepla vysál v mžiku z hlavy pocit depresivního smutku a nastolil opojné chvíle pln smíchu. Onemanshow se povedla a to hlavně díky mistrnému Bohumilému hereckému tajtrdlíkování, které chvílemi až sympatizovalo s akrobacií. Představení jsem si ve Studiu DVA užil a věřím, že se najde ještě pár dalších nekritických jedinců, kteří na to budou mít obdobný názor.

Vtipné představení ÚČA MUSÍ PRYČ! ve Vršovickém divadelním svatostánku Mana mě příjemně polechtalo na bránici. Hra neztrácí dech a díky milosrdné stopáži, která nemá zapotřebí brzdící přestávku uteče jak pauza mezi vyučovací hodinou. Školní lavice jsou herecky zaplněny a Rybová, Špalková, Chmela, Prachař, Frejová či Janěková v nich odvádějí výkon jenž je hoden potlesku.

V kostelním divadle Mana hostuje divadlo Verze a jejich představení JMÉNO se mi tuze zamlouvalo. Divadelní francouzská komedie se díky hercům rozehraje ve skvělou humorně dramatickou partii na prknech provoněných historií Husova sboru. Ve hře se skví skvělý Jan Dolanský, kterému zdatně sekunduje Roman Zach a jejich přítomnost dělá představení výtečným i divák má chuť si tuto komedii dát někdy v čase budoucím znova.

Vtipné představení jenž svou reálností je až deprimující. Nevím zda mám chuť nějaké řemeslníky v blízké době potkat natož si je najmout, snad by mě mohla uklidnit jen v ruce zaktivněná motorová pila.

Krakatit byl velmi příjemným překvapením. Po dlouhé době jsem absorboval dramatickou tvorbu se zajímavým scénickým projevem.

Démonický Richard Krajčo skvěle ztvárnil to co jsem si představoval. Zkaženou zrůdnost Richarda třetího.