Salisbury

Švandovo divadlo opět excelovalo divadelním přepisem filmového zpracování IDIOTI od Larse von Triera. Ponořil jsem se do hlubin idiotské duše a naslouchal řevu pln lidské jedinečnosti. Velmi povedené kontroverzní představení, které mě nabádá k prozkoumání sebe sama neb každý má v sobě ukrytého svého idiota toužícího po uvolnění ze svíracích řetězů společenské etikety.

Šaman ve Švandově divadle z pera Egona Bondyho kouzlil filozofickým intelektem až má zvrácená kulturní duše se ztrácela a topila v chaosu lidské plastičnosti.

V Dejvickém divadle jsem se opět nechal vcucnout do děje příběhu s tajemným názvem 39 STUPŇŮ, který je špionážní klasikou Alfreda Hitchcocka. Čtyřlístek herců Plesl, Babčáková, Novotný, Neužil rozehráli partii nadmíru zajímavou a já jen hltal se staženým hrdlem jejich hereckou dovednost. Scénické prostředí mě uchopilo s něžnou grácií do svých spár krvelačné šelmy, kde v jemných náznacích se rozprostřel Alfredův kaleidoskop filmové historie. Já tímto počinem oprášil díla to přeslavná ve svých vzpomínkách a abych spánkem ukolébán byl, zapíjím to mokem lahodným.

Bratři Karamazovi od Fjodora Michajloviče Dostojevského se ukázkově rozžili v Dejvickém divadle, kde všemu nadmíru vévodil otec Karamazov v podání smečovaného míčku Ivana Trojana. Skvělým sekundantem byl David Novotný a Igor Chmela v rolích bratrů Karamazových. Dramatická nota se bez ustání nesla prostorem a zaplnila každičkou prázdnou mezeru v myšlenkovém pochodu. Nádherné představení zasluhujíc ovace ve stoje, postávaje přitom na židlích.

Racek Dejvického divadla plujíc na křídlech dramatického úsměvu skrz mrak ve tvaru hrajícího klavíru, rozleptal odér toužebné harmonie vznášeje se v poryvu chvějivé noblesní nahoty. Byl jsem omámen krásou herecké theatrální pompéznosti, balancující na hranici poetického flirtu s příchutí nahořklé trpkosti.

Hamlet v netradičním moderním pojetí Švandova divadla byl ukázkou toho, že ikdyž se boří tradičnost, tak s jistou mírou tolerance to jde brát velmi pozitivně. Ach má hříšná prázdnoto, duše má rozedrána jest v tisíce kusů i já pnu své ruce zbrocené krví dramatické vášně vstříc životu a s chvějivostí šepotu ptám se "Být či nebýt, to je to, oč tu běží".

Ibsenovo drama nahlodává kosti zuby plnými deprese. Skvělé herecké koncertorium, které mě stále drželo v bdělosti a nenechalo mě v klidu.

Sudička Lachesis spřádající nit osudu v tomto příběhu z repertoáru Švandova divadla naplnila číši po okraj nostalgickým vzpomínáním nad osudem ženy, která se bosky prošla životem protkaným trnitou výzdobou, zanechávajíc rány nejen na těle, ale hlavně v srdci. Smutně krásné.

Muž bez minulosti byl příjemně obzvláštněn zpěvem, tancem, živou hudbou a zajímavou za pochodu rychle měnící se scénou. Musím hlavně vyzdvihnout výkon psího herce, který se svého úkolu zhostil velmi impozantně .)

Deštivé dny v Divadle Ungelt jsou jednou z nejlepších inscenací, kterou jsem na divadelních prknech viděl. Excelentní David Švehlík skvěle doplňuje geniální hereckou empatii Richarda Krajča. Nádherný herecký koncert bez nijakých falší.

Okouzlen divadlem ABC jsem byl převelice, v doteku rozkošném já umem plnil své chtivé plíce, kde Shakespeare Sen čarovné noci vepsal perem v list ba co více, já bez dechu zrak svůj pnul jak lovec tětivu svého luku, ach múzo má děkuji za to, žes krom polibku podalas mi i svou ladnou ruku.

Příběh pokrytý černým suknem, který rozproudil v mé krvi smutek. Slečna Jairová z mrtvých vstala a já flexurboval blahem.

V matematických psychologických křivkách jsem se prodíral úžasným představením. Ještě i nyní po skončení tohoto představení jsem na něm neustále v myšlenkách i lámu vzorce jeden přes druhý.

Dabing street bylo zajímavé představení Dejvického divadla se stálou a nezadržitelnou hrozbou alkoholové destrukce. Raději jsem v tento večer vynechal jakékoliv konzumace nápoje obsahujíc špetku nearomatického hydroxylového derivátu uhlovodíku.

Krásné poetické nahlédnutí do duše Karla Kryla v porevolučních esejích scénicky zajímavě zpracovaných Švandovým divadlem.