Salisbury

Divadlo Verze v divadle Mana ukázalo 3 VERZE ŽIVOTA za účasti Lindy Rybový, Igora Chmely, Davida Prachaře a Jany Janěkový. Vtipná hra kormidlující na vlnách rodičovství občas zabředla do dramatu, které bylo rozvrstveno do tří příběhových linek plujících na stejné vlně.

V Dejvickém divadle jsem se opět nechal vcucnout do děje příběhu s tajemným názvem 39 STUPŇŮ, který je špionážní klasikou Alfreda Hitchcocka. Čtyřlístek herců Plesl, Babčáková, Novotný, Neužil rozehráli partii nadmíru zajímavou a já jen hltal se staženým hrdlem jejich hereckou dovednost. Scénické prostředí mě uchopilo s něžnou grácií do svých spár krvelačné šelmy, kde v jemných náznacích se rozprostřel Alfredův kaleidoskop filmové historie. Já tímto počinem oprášil díla to přeslavná ve svých vzpomínkách a abych spánkem ukolébán byl, zapíjím to mokem lahodným.

A VODA STOUPÁ nebo-li divadelní inscenace divadla Rokoko, která mě přesvědčila o tom, že i v divadle může pršet. Intelektuální gejzír slov se valil vstříc mým sluchům, které následně byly pokropeny kvapkami deštivé vody z průtrže zmítající se nad pódiem. Příjemné osvěžení v dechberoucích parných dnech.

Konečně jsem měl možnost vstrčit svůj zvědavý čumák do prostor Činoherního klubu i zabořil jsem ho pln sledování do hry s názvem AMERICKÝ BIZON. Tato hra patří mezi nejlepší americká díla a dokonce se v roce 1996 dočkala zfilmování, kde v roli Teache exceloval Dustin Hoffman. Bohužel film nedosáhl nijak výrazného úspěchu. Amerického bizona si nyní vzal do svých nenasytných pracek Ondřej Sokol, kde krom režie se zhostil i Dustinova partu. Přidal trošku na vulgaritě, což dílu díky prostředí, ve kterém se odehrávalo neublížilo a představení jsem si ku své spokojenosti velmi užil.

V představení ANI SPOLU, ANI BEZ SEBE v divadle Kalich hraje Jana Paulová s Davidem Suchařípou a tak nějak si ve své tandemové skromnosti vystačí. Hra se vznáší na ostře nabroušené hraně laciného humoru, který sklouzává do erotického dusna i občasně díky Janě Paulové přechází komedie do nepřipravené improvizace, která se od vtipohry napsané Fabrice Roger-Lacanem nedá skoro vůbec rozpoznat.

Okusil jsem ve Švandově divadle divadelní hru BAAL od Bertolta Brechta a musím říct, že jsem si chvílemi musel ruku pokládat na ústa, jak mě artová poloha hry unavovala. Nemyslím si, že toto představení bude mít dlouhé trvání, neb z větší části přináší rozpaky a proto jsem rád, že už ho mám za sebou. Určitě látka je to velmi zajímavá a myslím si, že představení mohlo být o dost srozumitelnější, kdyby se mu ubralo umělecké teatrálnosti.

Betonová zahrada vložena do Švandova divadla, byla pro mne velkým překvapením, možná i proto, že jsem neměl tu čest se s dílem seznámit již dříve. Představení mi drželo nemravné ruce kolem krku, já sotva dýchaje topil se v mírném chaosu, který nezachránila ani závěrečná sošná nahota. Možná představení křivdím, ale rozhodně můj klimbající mok v lebečním vaku nechápal a jiskřil jak smyslu zbavený.

Bratři Karamazovi od Fjodora Michajloviče Dostojevského se ukázkově rozžili v Dejvickém divadle, kde všemu nadmíru vévodil otec Karamazov v podání smečovaného míčku Ivana Trojana. Skvělým sekundantem byl David Novotný a Igor Chmela v rolích bratrů Karamazových. Dramatická nota se bez ustání nesla prostorem a zaplnila každičkou prázdnou mezeru v myšlenkovém pochodu. Nádherné představení zasluhujíc ovace ve stoje, postávaje přitom na židlích.

BRIAN bylo poslední představení Dejvického divadla, které jsem ještě neměl možnost očíhnout. Teď se tak stalo a z této surrealistické rokenrolové inscenace nejsem moc odvázaný, až na pár zajímavých momentů. Neužil svými pohyby se velmi přesvědčivě vžil do Micka Jaggera, dle kinetiky bych neznal rozdílu, horší už to bylo v hlasivkách, kde byly silné mezery, ač se dá chápat, že na tomhle divadelní představení rozhodně nestálo. Brianova LSD vize Medvídka Pú u mě prostě nezabodovala, bohužel jsem byl střízliv. Závěrečný potlesk byl hlasitě dlouhý, až jsem začal o své inteligenci silně pochybovat.

Výtečné představení Švandova divadla mě zavedlo ruku v ruce na veselku, která byla krásným opisem toho co známe. Vtipně dramaticky podáno s rozkošnou noblesní hereckostí. Co člověk nestihne pořešit za celý život, to zvládne za jednu svatební hostinu.

Příjemně ztrávený večer u komorního, vtipem nasáklého představení.

Jaroslav Dušek je skvělým vypravěčem, který dokážu zaujmout svými filozofickými názory inspirovanými starodávnými moudrostí oplývajícími Toltéky.

Dabing street bylo zajímavé představení Dejvického divadla se stálou a nezadržitelnou hrozbou alkoholové destrukce. Raději jsem v tento večer vynechal jakékoliv konzumace nápoje obsahujíc špetku nearomatického hydroxylového derivátu uhlovodíku.

Velmi dobře rozehraná partie pokeru, stal jsem se v mžiku její součástí, jediné co mě na této hře zamrzelo, bylo to, že mi též nerozdali karty.

Deštivé dny v Divadle Ungelt jsou jednou z nejlepších inscenací, kterou jsem na divadelních prknech viděl. Excelentní David Švehlík skvěle doplňuje geniální hereckou empatii Richarda Krajča. Nádherný herecký koncert bez nijakých falší.

Promnul jsem si DIOPTRIE RŮŽOVÝCH BRÝLÍ i uzřel jsem ve Švandově divadle velmi příjemnou hru, která vznikla v hlavě Xindla X. Inscenace zajímavě proplouvá mými mozkovými závity a já si užívám překvapivé scénáristické kličky, které tuto záležitost silně obohacují. Opravdu je naše halucinace, halucinací nebo jen popřením něčeho reálného? Je dobré to zjistit dřív než zmáčkneme kohoutek ostře nabité pistole.

Simona Stašová excelovala svým brilantním hereckým půvabem, který mě nenechal vydechnout.

V matematických psychologických křivkách jsem se prodíral úžasným představením. Ještě i nyní po skončení tohoto představení jsem na něm neustále v myšlenkách i lámu vzorce jeden přes druhý.

Dodo Gombár poukázal světu své dílko DŮM BEZ BOHA, které ve Švandově divadle velmi příjemně zrežíroval Petr Štindl. Herecký ansámbl rozehrál hru, ve které o dramatično nebylo nouze a já jsem vytušil, že tahle inscenace se výrazně povedla. Tomáš Červinek, který je nováčkem na smíchovských prknech své profesi ostudu neudělal i popral se s hlavní rolí nadmíru výtečně. Nová hra jenž si zasloužila novou tvář a pokud je dům bez boha, tak to ještě neznamená, že bůh je bez domova.

Ibsenovo drama nahlodává kosti zuby plnými deprese. Skvělé herecké koncertorium, které mě stále drželo v bdělosti a nenechalo mě v klidu.

Švandovo divadlo přivedlo na svět nadčasovou hru v moderním sociálně síťovém pojetí s názvem GOTTLAND. Dějství založené na doteku našich dějin 20.století mě nutilo se hrubě zamyslet i zapřáhnout šedou kůru mozkovou. Velmi zajímavé dramatické zpracování, které jsem sám v sobě musel ještě nemalou chvíli zkonzumovávat.