Profil uživatele

Simona Ježková

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Jiří Koula: 18 % (6)
Lukáš Dubský: 19 % (7)
Jan Pařízek: 21 % (10)
Michal Novák: 21 % (7)
Helena Grégrová: 25 % (11)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2  > 
(zadáno: 25.3.2019)
Ten nejsilnější zážitek, který jsem na divadle zažila. Ta nedobrovolná cesta do neznáma, jež skončila tak tragicky, je nám skrze písně a příběhy vyprávěné při cestě přiblížena natolik, že až máme pocit, že sami plujeme na té palubě s nimi. Herecké výkony strhující, hudba nádherná, rafinovaně vyřešená scéna. Pláčete, smějete, žijete. A na konci, když už není naděje na lepší život, zpíváte s nimi tu naši nádhernou, milovanou hymnu.
Milí divadelnící, učte se prosím od JD, jak se dělá to správné divadlo!
(zadáno: 15.10.2020)
(zadáno: 25.3.2019)
Asi nikdy nepochopím úspěchy her Antonína Procházky. Tato inscenace byla zajímavá snad jen rafinovaně vyřešeným jevištěm. Téma bohužel režisérky i dramaturgicky odfláknuté, výkony herců snížilo i to, že jim téměř nebylo rozumět. Pro mne zklamání, avšak zmírněné faktem, že zatím vše, co jsem od našeho velkého plzeňského mága viděla, mne jednoduše nechytlo za to mé divadelní srdce.
(zadáno: 21.4.2019)
Poetika Divadla v Dlouhé míjí mé myšlenky i srdce. Tak snad příště Lucerna posvítí při cestě v tomto divadle lépe.
(zadáno: 29.3.2019)
Krasojízda Zlaty Adamovské. Ta vytvořila svoji vlastní Annie, zcela jinou než jakou jsem si ji představovala po přečtení Kingovy předlohy. A možná, že to je hlavní důvod, proč je její postava uvěřitelná ve svém jednání, zrůdná a přesto zvláštně lidská. Skutečná. Petr Štěpánek za svoji ženou nikterak nezaostává, naopak - dokáže na malém prostoru jedné postele a invalidního vozíku sehrát strhující drama jednoho pomalu šílícího člověka. Slovní přestřelky mezi Annie a Paulem jsou mistrně zvládnuté, vše je podpořeno geniálně vytvořenou otočnou scénou.
Proto bravo, tleskám a hluboce se klaním.
(zadáno: 2.4.2019)
Byl to nádherný pohled. Během necelých dvou hodin jsem dostala jednoduchý příběh dvou navenek rozdílných žen, které však v hloubi duše jednaly stejně - vydaly se na cestu za lepším životem. Za životem. Ty dvě se setkávají jedné bezvýznamné noci někde uprostřed cesty někam. Jinam. Odtud. Ode všeho zlého. Krásný a dojemný rozbor lidské duše, trpící a milující. Herecký koncert Štěpánkové a Adamovské, kterým to spolu slušelo nejen jako hereckým kolegyním a pozdějším švagrovým, ale také jako ženským, které ukázaly, jak doopravdy je srdce křehké a nenahraditelné.
(zadáno: 5.5.2019)
Dlouho jsem se z této hry dostávala. Ta tíseň, ta bezmoc z nemoci bez pomoci. Jan Vlasák se stal otcem, prožil i žil. Každý jeho krok, každý pohyb byl promyšlený, přesto spontánní a uvěřitelný. Zdatně mu sekunduje Veronika Gajerová, která je neuvěřitelně pravdivá v těchto vážných, skličujících polohách. Přesně takovéto hry jsou tím důvodem, proč tak miluji divadlo. Protože pro mne to není odpočinek a pobavení, právě naopak. Když jdu do divadla, chci přemýšlet a tiše trpět. Ona pak ta katarze, která se s koncem dostaví, je vskutku očistující, skutečná a neopakovatelná.
1 2  >