Slaná

Tak bohužel tady se humor nějak vytratil. I když herci dělají co mohou, nějak to do sebe nepasuje. A při mé návštěvě před covidovou pauzou nějak nebylo rozumět zpěvu.

Rozhodně pobaví a neurazí.

Viděno venku, takže nepostradatelnou roli hraje večerní park. Spojení obou souborů bylo velmi šťastné. Krásné kostýmy a rekvizity. Bylo vidět, že herci se cítí v parku velmi dobře. Pan režisér mne velmi potěšil různými vtípky, které nijak nevnucuje ani nezdůrazňuje ,takže je jen na divákovi jestli je pochytí a užije si je ( logo Poldi, popcorn u elfů). Nejvíc jsem byla zvědavá na Puka a musím říct, že mne nezklamal a jeho druhé alter ego jako maňásek je skvělý nápad.

Příjemné představení pro příjemný večer.

Dávám 80 % za premiéru. Tam byli vnímaví diváci a vše do sebe zapadalo. Nevím jak budou vypadat reprízy, podle toho jaké se sejde obecenstvo bude hra vypadat. Věřím herečce že to ustojí a moc jí to přeju. Při představení máte pocit jako kdybyste u ní seděli v obýváku na návštěvě a celý sál je plný její energie. Je to trochu jiné divadlo a stojí za to jej prožít.

Na reprize 4.10. mne překvapil počet dětských diváků, kteří se vůbec nenudili. Ano, pro ně je to pohádka. Babička v podání Zuzany Mixové je taková jako bych si ji představovala. Za mne nádherný výkon Barbory Vovsíkové v roli Barunky. V prvním dějství holčička, v druhém dospívající dívka a v závěru z Vídně přijíždí slečna. A to vše dává dohromady herečka která již dětským střevíčkům dávno odrostla. Při smrti Viktorky jsem musela vytáhnout kapesník. A písničku Ó řebíčku zahradnický, která se prolíná představením bude slyšet v uších ještě dlouho.

Není to Moliére ( z toho jsou pouze texty ,a ne ještě všechny) a není o o Alcestovi. Je to o celé společnosti a je to trefné. Pokud se oprostíte od očekávání klasiky, hra Vás vtáhne. Technické vychytávky hrají krásně. Ovšem seděli jsme na galerii a zhora to bylo podle mne viditelnější, markantnější a pochopitelnější.

Vše funguje jak má, Mikyho Volka si nepamatuji, jsem narozená později a rokenrol mne jako hudba nikdy nezasáhl. Jde o velmi lidský příběh, i když některé věty mírně šustí papírem, ale od Jana Krafky je to podáno tak, že to vyznívá upřímně. Ne všechny Hanušovy paralely jsem pochopila ( např. Mikuláš ? - že by od jména MIky). Nadšení z muziky v druhé půli z jeviště přímo tryská. A když se povede vnímavé publikum ( nejen na rokenrol), tak je to fakt jízda nejen tramvají.

Ač dospělá cítila jsem se dítětem vtaženým příběhem a krásnou scénou. Interakce herců s přítomnými dětmi i dospělými fungovala na jedničku s hvězdičkou. Na představení jsme měli sebou tříleté děcko, které celou pohádku vydrželo napjatě sledovat. Bohužel jsme viděli představení na Lodi Tajemství 22.6. od 18 hodin, kdy bylo celé podbarveno hlasitou hudbou z přilehlého pivního festivalu. Ale za to tvůrci nemohou, a tím spíš jim patří můj obdiv, že za těchto ztížených podmínek ze svých pohádkových rolí nevypadli.

hlavně kvůli " kulisákům a tvůrcům specielních efektů". Tolik divů a načasování musí dát hroznou práci fyzickou i psychickou. Z herců úžasný Matěj Vejdělek, který byl tak krásně
" obyčejný" , že diváci, kteří ho neznají museli mít pocit že jde o opravdového technika. Klobouk dolů před Janem Krafkou a Ondřejem Volejníkem za jejich exhibici na " šikmé ploše". U role Vladimíry Benoni bych očekávala, že po protažení oknem bude mít herečka modřiny ještě měsíc. Hra Vás prostě vtáhne, o čemž svědčil potlesk publika v průběhu hry a rady z hlediště kde mají herci najít účetní knihu a psa.

Skvělá atmosféra hry, výstižná scéna. Pokud se vyvarujete srovnání s filmem a vzpomenete si na knihu budete okouzleni.

Hrozné. Klišé na klišé, repliky nesedí. Písničky to nezachrání. Souhlas s tím, že pouze píseň J. Zenáhlíkové před přestávkou dává šanci alespoň na těch 10 %.

Hezké představení pro příjemný večer. Milá i když očekáváná scéna. Kostýmy naprosto odpovídají tomu co se dá čekat od hostů tohoto hotelu. Vtipná třetí povídka kdy se inscenuje pravý déšť za oknem včetně namoklé ofiny Jany Zeháhlíkové a holubího trusu na žaketu Honzy Krafky. Souhra herců ve všech tří párech. Tentokrát ovšem mírně vedou ženy Z.MixováJana Zenáhlíková a A.Rusevová.

Repríza 26.12.2018. Předlohu jsem nečetla, nevěděla jsem do čeho jdu. Představení mně vtáhlo, uchvátilo a přimělo se zamyslet nad tím, kdy jsem ve správnou chvíli neřekla ne. Výkony herců obdivuhodné i po fyzické stráce (např. Edita prolézající vitrinou).

Živé, dobré, procítěné a místy překvapující ale přece jen ten příběh oproti jiným kusům rockopery moc nesedl.

Bazén na jevišti, překvapivé momenty i u tak známé hry a nezapomenutelná Anežka Rusevová schovávající se za delfínka v bazénu.

Melodie které byly povědomé z Hamleta a Gallilea, první půlka rozvleklá, druhá o mhoho lepší. Výborný Tomáš Novotný a Dasha. Texty písní předvídatelné, rýmy jsme mohla doplňovat předem.