Stepan.chalousek

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Herci, hudba a výprava výborní. Bohužel pokulhává dějovost/text, který už tolik poutavý není. Pozornost drží jen energie všech přítomných na scéně.

Velmi milé potěšení.

Skvělé stylizované dokumentární divadlo. Velmi ocenuji, že se hrálo o Jonákovi bez Jonáka. A především pak, že středobodem jsou zaměstnanci a hosti Diskolandu. Nabízí se tak zajímavý protipohled současné seriálové tvorbě na devadesátky.

Problém inscenace lze hledat už v samotném textu, který dle mého není možné uhrát, tak aby nenudil. Dialogy zdají se být krkolomné a často až banálně hloupé. Režie a herci se snaží, co to jde... věřím, že si ale inscenace své publikum najde.

Domnívám se, že není možné představení napsat, režírovat a ještě si v něm zahrát. Chybí totiž odstup, který by tato inscenace potřebovala. Námět je to jistě zajímavý a věřím, že si svého diváka najde - mohla by být o všem mnohem hlubší.

Viděno na první repríze
Z tohoto představení jsem odcházel nadšený. Vážné téma, které vyvolává řadu otázek, ale zároveň je sdělováno lehce a s vtipem. Tři herečky na sceně se krásně doplňují, ale především jde vidět, že se jich téma dotýká a chtějí se k němu vyjadřovat. Právě naléhavost v kombinaci s vtipem velice fungují až do samého závěru, kdy přejede mráz po zádech. Závěrečný obraz si dlouho ponesu v paměti. Divadlo DISK udělalo skvělý krok, že rozehrává i komornější prostor autorskými věcmi. Doufám, že přibudou další. Tleskám!

Netuším, kde začít, protože se není čeho chytit. O hereckých výkonech se moc mluvit nedá, neboť k tomu herci nedostali prostor. V anotacích se uvádí, že inscenace pracuje s motivy Zločiny a trestu a tím si na sebe tvůrčí tým trochu upletl bič, protože po díle nejsou žádné stopy patrné. Výpovědi studentů jsou spíš banální a kloužou po povrchu bez toho aniž by se snažili nahlédnout hlouběji jako tomu dělá Dostojevský. Samozřejmě je legitimní jít proti předloze a zjednodušovat, ale pak mi uniká smysl inscenace a její záměr.

Spojení Nebeský- Ibsen je v divadelních kruzích již pojem. Ovšem tento počin posunul tvorbu JEDLu zase o kus dál. Hudbou podtržený Genius Loci, přesné herecké výkony a do toho kostýmy v kontrastu s prostorem. Osobně tuto inscenaci považuji za jejich nejlepší. Děkuji za ní.

Základní námět Josefa Doležala mi přijde podnětný a forma, kterou si pro to zvolil až objevná. Nicméně nedochází k jejich naplnění. Shledávám jisté problémy už v samotném textu, který je vystaven na popkulturních hláškách a tak místy mizí jeho udernost či konkrétnost. V rámci inscenace také vnimám tři části, které od sebe jsou odděleny prazvláštním způsobem, čímž se podporuje ona obecnost. A byť s inscenací nesouzním, tak velmi oceňuji snahu činoherců autorsky tvořit a sdělovat své postoje. Především pak musím zmínit výkon Tomáše Čapka na kterém inscenace stojí.

Viděno na premiéře
Inscenaci Šikmý kostel se daří vytvářet a především celou dobu udržet silnou atmosféru. Oceňuji kolektivnost herectví, výpravu Davida Janoška, která je hravá a hudbu Ivana Achera. Tou největší devízou inscenace je ovšem Barbora Křupková. Děkuji a ještě jednou tleskám ve stoje!

Viděna první repríza
Text není pro naše publikum příliš známý, jelikož se často neuvádí. Má to své opodstatnění, neboť revoluční situace je nám vzdálená (i přes současné společenské dění). Tedy je na inscenačním týmu, jak ho vyloží a jak opodstatní jeho aktuálnost. Text je to bezesporu skvělý a jeho volba také, bohužel zde ale k výkladu textu nedochází. Z inscenace není cítit postoj k tématu a tak je nám předkládán suše a spoléhá se, že jeho aktuálnost obstarají modernější kostýmy spolu s techno hudbou a stroboskopem. I herectví zdá se být ploché, ale možná se jednalo o nepovedenou reprízu.

Rád sleduji začínající umělce, zvláště pokud se v jejich inscenacích ukazuje jistá dravost sdělovat. Inscenace na pár místech pokulhává, ale to jí odpustíte pro ten příval energie, který z jeviště jde.

Unikal mi smysl inscenace a co se snaží inscenační tým komunikovat. Herci se snaží, co jim síli stačí, ale bohužel to nestačí. Inscenace by si zasloužila pár dramaturgických zásahů a místy ujasnit režijní směřování látky.

Uf. Do divadla DISK chodím řadu let a poslední dobou se sám sebe tážu, co vede mladé inscenátory k výběru těchto titulů? Nejde snad o to, že by byl titul starý či nezajímavý - to nikoliv. Ba právě naopak! Ale jaký má k němu inscenační tým postoj? To je mi otázkou a během shlednutí zůstává i nezodpovězenou. Předkládá se nám jen tak jak je napsaný - bez akcentu jakéhokoliv tématu. Inscenace je jistě řemeslně dobře udělaná, ale chybí jí šmrnc.
40% dávám jen statečným hercům, kteří jsou bezesporu talentovaní.

Viděno v Komedii.
David Šiktanc v plné síle a s ním i herecký soubor Činoheráku. Dynamická inscenace sršící vtipem, kde místy pokulhává postava Raněvské, ale o to víc vynikají postavy jiné. Oceňuji scénografii a hudbu.

Poetika pana Čičváka a jeho inscenace mi nikdy nebyly blízké, až do tohoto představení. Herecký koncert, který tepe až do samého konce. Činoherní klub má navíc poslední dobu velmi silnou dramaturgii. Skvělé!

Netypický dramaturgický výběr pro Činoherní klub a já za něj děkuji. Skvěle jsem se bavil a těší mě obnovená kolektivní energie. Trochu problematický mi přijde prostor, kde se děj odehrává.