Stepan.chalousek

Viděno dvakrát (repríza červen a září).
Náročný text (především na diváckou pozornost a výklad). Oceňuji jeho volbu a přehledné zpracování. Skvělá živá hudba i herecké výkony. Obě reprízy zanechaly odlišný dojem, což dokazuje, že se inscenace stále krok po krůčku posouvá. Obecně oceňuji objevnou dramaturgii Řetízku v poslední sezoně (potažmo obecně autorské tendence v posledních dvou letech v DISKU).

Ti co znají Morávkovu Baladu z Husy budou odcházet "nenakrmeni". Velkou devízou je nové hudební aranžmá, ale vnitřní energie této inscenace je trochu chladná.

Byť Havelkovu poetiku ctím a je mi velmi blízká, tak zde mám velké rozpaky. Text Hernaniho je nám opravdu dnes vzdáleny a je mu v inscenaci dána nadmíra prostoru. Vstupy ze zkoušky jsou sice svěží, ale v debatách klouzou po obecném povrchu a tak nejlépe vyzni ?debata?, která začíná mít konkrétní tón. Úplný závěr pro me mlade osazenstvo neutahlo, ale věřím, ze i to si časem sedne. Ona ?bitva? se pro me neodehrala a snad i pro to ty rozpaky, protože se málo realizovalo, co dnes znamená onen boj mladého a starého. Cítím za inscenaci dobrý záměr, ale ten se na me neprenesl.

Velmi milé překvapení Jezerkovského repertoáru.
Hravý kabaret na téma klasiky a dojemný zároveň, navíc nevídané herecké složení, které šlape jako velký ohňostroj pro Péťu Bajzu. Velmi oceňuji text Petra Vacka, který je vedený s velkou pokorou k dílu K. Poláčka. Z hereckých výkonů pak nelze nevyzvednout Martina Letáka, který každou inscenací dokazuje své herecké kvality a právem se tak stává tažným koněm Jezerky. Energická smršť v podobě Patricie Pagáčové a Ondřeje Kavana byla též milým překvapením. Po Čapkovi a Bylo nás pět se těším na další Vackovu inscenaci, protože je to záruka pobavení s myšlenkou.

Viděno na první repríze
Z tohoto představení jsem odcházel nadšený. Vážné téma, které vyvolává řadu otázek, ale zároveň je sdělováno lehce a s vtipem. Tři herečky na sceně se krásně doplňují, ale především jde vidět, že se jich téma dotýká a chtějí se k němu vyjadřovat. Právě naléhavost v kombinaci s vtipem velice fungují až do samého závěru, kdy přejede mráz po zádech. Závěrečný obraz si dlouho ponesu v paměti. Divadlo DISK udělalo skvělý krok, že rozehrává i komornější prostor autorskými věcmi. Doufám, že přibudou další. Tleskám!

Rád sleduji začínající umělce, zvláště pokud se v jejich inscenacích ukazuje jistá dravost sdělovat. Inscenace na pár místech pokulhává, ale to jí odpustíte pro ten příval energie, který z jeviště jde.

Skvělé stylizované dokumentární divadlo. Velmi ocenuji, že se hrálo o Jonákovi bez Jonáka. A především pak, že středobodem jsou zaměstnanci a hosti Diskolandu. Nabízí se tak zajímavý protipohled současné seriálové tvorbě na devadesátky.

Po přečtení několika kritik jsem váhal s návštěvou a nakonec jsem vyrazil bez očekávání. A možná i díky tomu jsem nadšen - jistě Morávek neukazuje nic nového a nesnaží se svou poetiku nikterak proměnit (a tak stále vidíme mikrofony v popředí, kde se cosi komentuje. Stolečky připomínají Amadea z Husy na provázku, pompéznost pak Ubu králem: SVOBODA a mnohé další inscenace), ale funguje to. Milé překvapení je K. Fialová, kterou jsem takto hrát nikdy neviděl.

Herci, hudba a výprava výborní. Bohužel pokulhává dějovost/text, který už tolik poutavý není. Pozornost drží jen energie všech přítomných na scéně.

Poetika pana Čičváka a jeho inscenace mi nikdy nebyly blízké, až do tohoto představení. Herecký koncert, který tepe až do samého konce. Činoherní klub má navíc poslední dobu velmi silnou dramaturgii. Skvělé!

Základní námět Josefa Doležala mi přijde podnětný a forma, kterou si pro to zvolil až objevná. Nicméně nedochází k jejich naplnění. Shledávám jisté problémy už v samotném textu, který je vystaven na popkulturních hláškách a tak místy mizí jeho udernost či konkrétnost. V rámci inscenace také vnimám tři části, které od sebe jsou odděleny prazvláštním způsobem, čímž se podporuje ona obecnost. A byť s inscenací nesouzním, tak velmi oceňuji snahu činoherců autorsky tvořit a sdělovat své postoje. Především pak musím zmínit výkon Tomáše Čapka na kterém inscenace stojí.

Uf. Do divadla DISK chodím řadu let a poslední dobou se sám sebe tážu, co vede mladé inscenátory k výběru těchto titulů? Nejde snad o to, že by byl titul starý či nezajímavý - to nikoliv. Ba právě naopak! Ale jaký má k němu inscenační tým postoj? To je mi otázkou a během shlednutí zůstává i nezodpovězenou. Předkládá se nám jen tak jak je napsaný - bez akcentu jakéhokoliv tématu. Inscenace je jistě řemeslně dobře udělaná, ale chybí jí šmrnc.
40% dávám jen statečným hercům, kteří jsou bezesporu talentovaní.

Téma velmi aktuální a zajímavé, nicméně mohlo být inscenačně mnohem lépe (a konkrétněji) naplněno. Po herecké stránce musím vyzvednout p.Uhlířovou.

Inscenace má dobré téma, ale v jeho provedení klouže po povrchu.

Mladí herci se velmi statečně popasovali s náročným textem. Velmi mě také bavilo scénografické řešení a práce se světlem.

Unikal mi smysl inscenace a co se snaží inscenační tým komunikovat. Herci se snaží, co jim síli stačí, ale bohužel to nestačí. Inscenace by si zasloužila pár dramaturgických zásahů a místy ujasnit režijní směřování látky.

Oceňuji Tygra v tísni, že tuto věc zafinancoval a stále ji ještě nestáhl. Já osobně bych snad peníze za vstupné radši vytrousil z kapsy.

Velmi cením, že se Jezerka snaží měnit svou dramaturgie a ukazuje, že soukromé divadlo nerovná se bulvární divadlo. Inscenaci sluší filmové střihy i dynamicky se promenující prostředí. Největší výtkou je absence dramaturga, protože text místy škobrtá. Vytváří například několik konců, čímž oslabuje v závěru svou dynamiku.
Osobně je pro mě velkým překvapením dosud neznámý Martin Leták, který je spolu s Janem Vlasákem velkou devízou této inscenace.