Profil uživatele

Studený Čumáček

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 7 % (127)
Helena Grégrová: 8 % (167)
Kateřina Jírová: 8 % (42)
Iva Bryndová: 9 % (69)
Jan Pařízek: 9 % (136)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>
(zadáno: 8.2.2024)
77%
Vodka v pětilitru, osamělost, všudypřítomná špína, duševní i reálná bída. Možná tohle psychicky křehkého Rodiona odbrzdilo. A možná v sobě nikdy vnitřní limity neměl...
Velmi chytře uchopená předloha a výběr herců.
(zadáno: 2.2.2024)
Rychlejší, zbavené nánosu pseudoromantiky a sentimentu. Špinavé a zároveň přitažlivé. Zdejší Šuhaj není prvoplánový "juchej-hrdina", ale chladnokrevný a pragmatický vlk-samotář, formovaný spíše nedobrými zkušenostmi, pracující ve smečce jen z absolutní nutnosti. Takže sláva, konečně něco jiného, a v tomto smyslu lze vnímat i další postavy. Zajímavé mírně barové ladění hudby.
Inscenace měla premiéru 2014, už je to trochu znát, ale přesto stojí za to ji vidět.
(zadáno: 2.2.2024)
generálka
Sladce horrorový vizuální bizár hvězdné pěchoty zpěvu a hudby, herecké výkony nevyjímaje. Jiří Vyorálek jako strejcovský napodobitel Elvise, Vojtěch Vondráček coby dramatický kardiak i androgynní hvízdající dáma, Dita Kaplanová jako madam s akordeonem i zkřísnutá maminka, i slečny z prapodivné domácím násilím vytvořené kapely, kterou obdivoval Zappa.
Scénografie a kostýmy (Marek Cpin)jedna epická báseň. Ale je to vážně divný...a svítí tam houby.
(zadáno: 1.2.2024)
67%
Jakub Burýšek se uvedl nadmíru dobře, z jeviště nesleze a postavě dává vlastní real, potěšila Anežka Rusevová a Václav Šanda.
Bohužel, příběh je na mě až příliš dlouhý, dávka sentimentu přesahuje mou osobní denní tak o 20 gramů, "babička" mi moc nezapadá do konceptu hry a konec je dramaticky divnej.
Divákům se to ale bude fakt líbit, nebojte, i slzičky byly vidět...
(zadáno: 27.1.2024)
85%
Na betonu (a červeném baletizolu), který znamená svět, poskakuje fragment, jednorozměrný člověk Vojcek (Mark Kristián Hochman). Ochotně, beze smyslu, s jazykem venku, s elánem a inteligencí zlatého retrívra. Hauptfigur, která ochotně a kdykoli poslechne Doktora i Hejtmana. Takže, jaká on je hauptka, řeknou, Vojcek! Nechaj si hubu vopatlat a volízaj mi boty, Vojcek! Když ji miluješ, není co řešit!
Bravo, bravissimo! Nejenže mi pečlivě vysvětlili, že tomu (nejen divadlu) nerozumim, ale vymáchali mi i čumák v blbých slovních hříčkách (třikrát!), a mně se to líbilo! Se mi chtělo plácat a hejkat jak lachtan a pořádně něčím praštit...
(zadáno: 24.1.2024)
75%
Inscenování korespondence mívá trable. Zvlášť, jde-li o zahraniční autory, sice známé a přeložené do češtiny, ale přece jen...filosofy francouzské myšlenkové levice a pravice.
Mikuláškova inscenace se s tím vypořádala po svém a sesadila své dva hrdiny (M. König, V. Vašák) do společného prostoru a času. V něm jsou po počátečním intelektuálním okopávání schopni sdílet i velmi intimní obavy a myšlenky.
Herecky zvládnuto na vysoké úrovni, skvělá scéna, využití tří hloubek jeviště a ještě si zahraje i maličký scénografický model a dva maníci z kartonu...
(zadáno: 18.1.2024)
Šlo se na Dianišku. Jako se chodí na herce, jo. Nezklamal.
Hana Krupková mohla být 295 statečnou. Nestala se jí, chtěla žít. Zaplatila za to, a pak zas a ještě jednou...
I když je příběh Hany Krupkové spíš na okraji Anthropoidu, tvoří svým "hradeckým" podáním jeho černohumorný a rebelský doplněk. Líbí, fakt se líbí...
(zadáno: 17.1.2024)
Krátký, ještě studentský film Jana Svěráka koncem osmdesátek prolomil ledy. Ekologie byla in a sexy. A pak usnula na vavřínech, tedy zdánlivě. V skrytu temných uhelných lagun bez dna zatím přežíval nový živočišný druh. A parta čtyř "mosteckých superhrdinů" byla stvořena k tomu, aby to živé páchnoucí tajemství vynesla na světlo dne...
Ano, vlastně je mi 13+. Takže to fakt bylo pro mě, a bylo to dynamické, herecky a choreograficky skvělé, vyvážené a příběhem srozumitelné pro děti i ty, co už děti nejsou. Respekt...
(zadáno: 11.1.2024)
Koncert. Herecký a Bert & Friends. Vyhnaný do výšin kostýmy, herci, kteří zvládají zpěv na téměř profesionální úrovni a takovým velmi pěkným růžovým sborečkem dam až operního formátu. Nehledě k tomu, že jde o drama o pomstě boha Dionýsa za pohanu, které vyústí až do roztrhání syna jeho vlastní matkou...
Eurípidés Bakchantky nedopsal. Oni je ale dohráli až do krutého a lesklého konce, a ke vší té hrůze se mi to ještě celé líbilo. Děs...
(zadáno: 2.1.2024)
Nebývá vidět, maximálně někde z dálky, na hřišti. Občas bývá slyšet, to když někoho brutálně seřve, že se nepřezul, kopal míčem o zeď, rozbil dveře, přišel pro klíč od skříně na balóny...
Ale teď promlouvá, tváří v tvář a zcela nablízko. Je mentorem, filosofem, hybatelem, tvůrcem nového, čistého světa a zcela nového biotopu a milovníkem Misantropa. Je zvláštní, trochu temnou esencí člověka, přesto přináší neobvyklou a mírně pokřivenou naději...a navíc ví, kde je historická klubová vlajka.
Až neuvěřitelně přesvědčivý výkon Jakuba Špalka i pro absolutní fotbalové neznalce.
(zadáno: 31.12.2023)
Zábavné a svým způsobem velmi osvěžující, i když docela černé. Dostali jsme sestavu Pavlína Mourková, Petr Florián, Natálie Řehořová a Václav Werner Kraus a byla to pikantní oliva s ančovičkou na závěr divadelního roku.
(zadáno: 26.12.2023)
55%
Rozpaky. Boží kostýmy a zcela nesouvisející scénografie, ke které nemám inscenační klíč (od cyklu ženy k cyklu vztahů, svět je pouť, či co měl znamenat ten kolotoč?). Opakování již viděných hereckých šablon (a ano, skutečně byl očekáván nový výklad, asi jsem naivní jak chudák Cecilka, takže mě to štve o to víc). Potěšil recyklovaný tygr na kolečkách z Othella...a koníky prosím dobře zabalte, až je budete ukládat do fundusu, třeba se budou ještě hodit v nové inscenaci Louskáčka.
(zadáno: 18.12.2023)
68%
Eliška Pešková byla herečka, překladatelka, učitelka herectví a divadelní manažerka. Otýlie Sklenářová-Malá byla přední herečka první scény a také učila herectví. Učitelka, žačka, dvě herečky v omezeném prostoru českého divadla a věkový rozdíl, který je pro herečku limitem, zda si zahraje Julii, Raněvskou nebo postavu, která už ani v programu nemá jméno.
Překvapila i historická přesnost, a že jedna druhé rozhodně nic nedaruje. A nějaký ten sentiment i kiksík už celkem přežiju, to za tu nádherně ne/povedenou Pannu Orleánskou...
(zadáno: 17.12.2023)
V květnu 1915 na polích ve Flandrech rozkvetly vlčí máky. V zimě 2021 byla slunečnice významnou vývozní plodinou Ukrajiny. Ve své době to prostě byly "jenom kytky".
Kruté. Občas velmi absurdní. Nebezpečné. Ono to...dloubá do ochranných strupů a snaží se je strhnout.
Chceš něco říct, tak to řekni. A řekni to tak, aby to bylo zasahující. Proč to tady tak ukrutně funguje? Je to herci? Režijním vedením? Prostorem? Netuším. Ale budu o tom přemýšlet.
(zadáno: 16.12.2023)
Tak jako...nejlepší to nejni, soudruzi, to nee. Bez mučení přiznávám, že to bylo kvůli Isteníkovi, příště si vyberu Hamleta, prostě holt nebyl termín. Ale přece jen, tahle inscenace má skvělou hudbu (a Lukáše Janotu), choreografie také vůbec není špatná...a DrahomíraHofmanováaLadislavKolářjsoutakyskvělí uf a je to venku.
(zadáno: 14.12.2023)
Podivuhodně stejnou měrou hnusný a přitažlivý příběh. Text nebyl příliš hrubě krácen, což je plus. Herci skvělí, Jan Hájek jako Stanley je opravdu herecky procítěné hovado, Lucii Žáčkové jako Blanche sice houkne na můj vkus až moc elegantně, ale proti gustu...a Marika Procházková jako Stella je vlastně jediný "normální" člověk na scéně a velmi jí to v roli svědčí (a sluší).
(zadáno: 9.12.2023)
generálka
Má osobní náklonnost k opeře je lehká. To je v podstatě výhoda, protože Prodaná nevěsta vznikla jako Singspiel, až později přibyly ty okrasy kolem. Takže mě těší, že Mařenka je jen jedna, Jeník není zralý čtyřicátník a paní Kecalová je...se už nějak vsákne. P. Gajdošíková (Mařenka) má téměř dokonalou manýru a Jeník (J. Blažek) vypadá k světu a zpívá mu to. Také sbory zní dobře, ale to je tak asi všechno. Není to parodie, poklona Smetanovi, lehoučké připomenutí ochotnických začátků českého divadla, je to tak nějak všecko a nic. Dobře, tak si to zkusili, ale...asi to skončí jako školní představení. Škoda, potenciál tu byl.
(zadáno: 6.12.2023)
Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?
(zadáno: 19.11.2023)
Skvělá práce. Herecká, scénografická, loutky, kostýmy, hudba...a svítící vlčí oči, kožené kabáty a samopaly neuvěřitelně nablízko.
(zadáno: 17.11.2023)
Koukám, koukám...a ona mi z Tolstého leze Manon. Sice hodně posunutá a jen poslední dějství, ale máme tu prostitutku Káťu-Manon/K. Císařová, mimořádně duševně masochisticky naladěného fešáka a ochránce padlé ženy Des Grieuxe-Nechljudova/M. König, odsouzení za zločin/nezločin a odchod obou mimo civilizaci. Káťa sice neumře, ale její snaha udělat Nechljudovovi pápá je viditelná i z poslední řady. To jen Nechljudov neumí číst ani řeč těla, zato duchaplně filosofuje a následuje Káťu jako ztracené štěňátko. Káťa to neocenila, já ano.
Scénografie a kostýmy Cpin, režie Mikulášek, obojí rozhodně vkusné. Ale M. König je větší tahoun.
(zadáno: 11.11.2023)
Příběh Jeanne d'Arc zpracovali soudní úředníci, poté kronikáři, po nich historici a nakonec i dramatici. Muži, téměř stoprocentně. Nuda, nuda, šeď, šeď.
80 let války. Pubertální holčina z Orleans, prý ne zcela při smyslech, se vnutí dauphinovi Karlovi (též drobně mentálně mimo) a vymluví mu díru do hlavy. Dostane, co chce, malou armádu, se kterou Francii vymetá. Hle, zázrak! A pak, protože zázraky nejsou stabilní, následuje už jen sešup. Bravo, chudák holka.
Holka? Vždyť i za to, že se oblékala jako muž a měla krátké vlasy, hořela...
Dnes Johana, Johy, mluví za sebe. Za své já, za svobodu a spravedlnost. Musí. Všechno je jinak...
(zadáno: 9.11.2023)
z generálky
Malý český příběh o tlačence, volbě královny krásy a věru neobvyklém výběru písní...
Tak především, k mému potěšení nejde o plnokrevný muzikál. Je to prostě činohra prohozená hrstí písní. Ke standartnímu obsazení známému z filmu přibyli ještě dva moderátoři. V. Příhodová je "úúmělkyně", co to jenom jde a M. Písařík "Znáte mě z pódia" jí konkuruje v žádoucí trapnosti. Také hrstka hasičů (Z. Maryška, C. Götz, P. Nový, P. Kikinčuk) v mezích svých postav zdatně čaruje s uslintaností a podpantofláctvím.
Co mě ale chytlo "u srdíčka", je překvapivý výběr písní v dechovkovém podání. Prostě oheň bude svítit...a sekyrku zas nepředali!
(zadáno: 9.11.2023)
V jednoduchosti je síla. Živá hudba, nepřekombinovaný příběh, uvěřitelné emoce, úžasná choreografie, scéna, kostýmy a masky. A sympatických 70 minut.
(zadáno: 6.11.2023)
65%
Manžel, manželka, matka manželky. Něco se stalo, mezi těmi třemi. Jen mezi těmi třemi, a řeší to celá ulice...
První půlka ještě spojovala děj na jevišti s tím, co je "venku" (opravdu úctyhodná scénografie s hravými průhledy do zadního plánu i zvuk rádia), ta druhá se mi už jevila z větší části jako nepříliš usměrněný kvikot a žvanění. Fašistická Itálie třicátých let tak viděná tímhle pohledem pro mě hodně ztratila na původním vtipu a jen hype tragikomický konec to zachránil.
Přesto hodnotím docela vysoko, je tu skvělá scénografie, kostýmy, vlásenky a některé herecké výkony (A. Formanová, J. Plesl, L. Příkazský).
1 2 3 4 5 6 7 8 9  >  >>