Studený Čumáček

Obratná a chytrá režisérská úprava, která diváka odpojila od vnímání rytmu "zemědělského" času roku a vytvořila z vesnice spíš polo-město, herecky slušné obsazení, čistá scéna a talentovaná hrstka dětí.

Po seriálu, nicméně bez velkých stížností. Sice od začátku pravidelného masivního alkocyklování Martina Myšičky děj trochu ztrácí odpich, dá se to ale při vhodném nastavení nálady pominout.

67%
Především estetický kousek sám o sobě, hezká ukázka rané Cpinovy krabičky. Herecky již horší, vyniká Tomáš Dastlík jako Heathcliff, hlavním ženským postavám se v první půlce podařilo nevítaně místy splynout. A další otázka:Kam sakra zmizel Harenton a tím pádem dílko utonulo v temné depresi?

Sidonie je...nádherná. Jen to není muzikál v pravém slova smyslu a písně mají sice kvalitu textu pro činohru, ne však pro muzikál. Marta Kubišová i Aneta Langerová vážně dobré, Igor Orozovič ucházející.

75%
Manželé Auersbergerovi pořádají uměleckou večeři. V příliš malém salónu je těsno a zákonitě se tu sráží názory, ega i těla lidí, kteří by tak rádi žvanili o jakémkoliv umění /ideálně o divadle/ a zároveň se zdarma najedli a nechali se pobavit nějakým tím právě módním hercem z Národního...
Kdekoli jinde by to asi byla békovina. Tady se počítá a využívá i trapností a mlčení, ironie, jedovatosti a karikatury...a má to grády.

75%
S takovou skvadrou se nedalo čekat, že dostanu tradiční ustřihnutou slepičárnu. Obvykle se totiž nehraje tak, jak byla napsána, tedy jako hra ve hře. Tahle inscenace je ale pro mě asi nejblíže představě, jak by to vypadat mohlo, jen kdyby...
Vztekem našlapaná Káťa/J. Albrecht, pipinkovská nicka Bianka/A. Vacula, macho Petruccio/O. Veselý - utáhli by to i snad sami.
Vyšponovat na hranu a pak brutálně sestřelit, teda to si budu pamatovat pro příště...

67%
Velmi zvolna budovaná atmosféra, neskrývané násilí a  vztahové rébusy, to mi ubírá na hodnocení. Herecké obsazení hlavní trojky, L. Žáčková, A. Bílík a R. Kalvoda, je vyvážené a naprosto uvěřitelné. Zajímavý opakující se motiv jablka hříchu a toulavé kočky. Scéna se mi nejprve zdála trochu překombinovaná, její pohyb ale zřetelně urychluje a dynamizuje jevištní čas.
Je zbytečné na jevišti hledat film. Není tam. Je tam dobré, občas i silné divadlo.

67%
Tedy...ke mně se asi dostal ten druhý, happyendový text. Takže pořádné překvapení, tolika efektně mrtvejch, až srdíčko plesalo. Úžasná sbírka soci a psychopatických osobností, že by se i Addamsovi radostně spřátelili...
Herecky skvělé /dámy i pánové/, bohužel scéna jim kladla mnohé zbytné překážky. Její elevace působila nebezpečně, takže místo monologu P. Vančury se sledovalo, jestli to vybalancuje nebo skončí pod.
A stále ještě nemám klíč k tomu, proč myjou tu zatracenou velrybu, která nemá žádný další vliv na děj ani nic jiného, a to je jen jedna roztomilá drobnůstka z mnoha...

Ba jo, nařehtat se do zásoby, k tomu to bylo vážně dobré. I když se pod jednou střechou setkali homofob, na jistou ženskou věkovou skupinu ujetý nevycválaný hřebeček a homosexuál, co uběhl Jizerskou padesátku ve velmi slušném čase a pak se přímo od cíle vydal hledat ztracenou maminku, a to vážně zní jako divná anekdota...ale nehledejte v tom proboha film.

Je to jako v té staré logické hříčce o pravdomluvkách, někudkách a lhalkách. Jednoduché, jen se zeptat a pak porovnat odpovědi, ale ono to nebude určitě jen tak! Co když ona lže a on mluví pravdu o tom, že jí lže? A nebo ona? Koneckonců, vždyť lhát můžou všichni, jediní, kdo nelžou, jsou kojenci. A ti čtyři, kteří se večer sešli na jedné pohovce, mají do kojenců hooodně daleko...
Chytré, sofistikované, vtipné, vlastně i hořké. A zábavné, aniž by se herecké výkony propadaly do parodie.

75%
Oba jsou outsideři. On čelí šikaně a životu s matkou alkoholičkou, ona je cítit jako mokrý pes a je divná. On má rád sladké, ona krev. Společný mají jen dvůr ošklivého domu. Ale třeba by se našlo i něco dalšího...
Šťastné setkání herců s textem, téměř ukázkové využití fyzického i psychického fondu Denisy Barešové/Eli a Oskara Hese/Oskar. Pohyblivá scéna funkční a propracovaná.
Bohužel, jakmile mi došlo, jak to asi skončí, a to celkem brzy, trochu to pro mě ztratilo kouzlo. Za to ale herci nemohou, Stokerův Dracula je prostě základní knihou upírské literatury a stále povinná četba...

75%
Babou/J. Janěková ml. a Pierre/R. Zach si chtěli jen dát dobrou večeři s Vincentem/J. Dolanský, Claudem/P. Lněnička a Annou/L. Rybová. Jenže vtipálek Vincent se ale rozhodl, že se sestře, švagrovi a příteli z dětství svěří, jak chtějí pojmenovat svého nenarozeného syna. A nebohé ještě ani ne mimino odpálilo intelektuálně a morálně rozhořčenou nálož...
Tedy, člověk by čekal francouzskou plkačku. Ale ono je to vytříbené, chytré a konečně ne komedie čistě pro dámy na kulturním tahu, korunovaném společenskou dvojkou vína, takže za mě díky!

Dramox
Ztracený svět je mírně pozapomenutý román A. C. Doyla. Tak Sherlock je prostě Sherlock, co si budeme povídat. Ale potěšení z megaklíšťat, Tyranosaurů Rexů a pterodaktylů mám taky, a když se to vhodně promixuje se složitějšími tanečky a sluchu lahodícími melodiemi, aby se zároveň nezapomnělo ani na "dobové" kostýmy a hutné ragbyové mlýny, vyvede se z toho zajímavá letní vychytávka. Škoda, že už se příští léto nedočkáme, ti chodící tyranosauři byli tak skvěle vymyšlení...

Fičák. Jak vlastně hodnotit, vždyť mám rozptyl 55-80% a to je sakra hodně! Některé okamžiky vážně trapné, jenže jsem nadšený fanoušek béčkových filmů z konce osmdesátých a začátku devadesátých let a ještě ke všemu vážně miluju historii českého socíku (70., 80., underground... pořád je kde bádat). Mít jen text, budu honit autora jak starý Brůna se sekyrou kolem divadla, ale herecky je to luxusně vytříbené a odzpívané (Muchomůrky bílé, ach!). J. Albrecht, P. Gajdošíková, J. Teplý, V. Fialová, M. Hruška...to je tak krásné, až je někdy i blbé se smát.

75%
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.

Zdá se, že v Ostravě to odcházení šlapalo nějak líp než v Praze. Naprosto luxusní pateticko-komická Irena a její obscesivní připomínání kolíčků na prádlo/Lada Bělašková, intelektuálně pochroumaný kancléř Rieger/Jan Fišar a též jeho distingovaná máti/Veronika Forejtová, Riegrův zmatený účetně zacyklený poradce Hanuš/Tomáš Jirman, uhlazeně klausovsky kluzký Klein/Vladimír Polák...hezké.

75%
Byl již dloouhý. Též mejercholdovsky zívavý. Jednou téměř punkový. K naštvání. Neuvěřitelně nudný a patetický, ale nikdy nebyl tak zábavný. Až "anglicky" zábavný. Tam, kde u Čechova repliky končí tečkou, zde bobtnají do společenského ticha a hovorů o počasí, obvykle končících v tázavém či zmateném "...eeh...". Není ani obvyklé potlačení patosu Firsova/J. A. Haidler posledního monologu, či akcent na samostatnost a sebevědomí Varji/K. Suchá. J. Bidlas coby Lopachin je prostě přiopilá perla, i J. Plouhar/Piščik na podpatcích a večírkové zbytky důstojnosti chytající Raněvská/M. Vítů.

75%
Bez překladu. Bez blankversu. Bez...spousty dalších věcí, co už tak Macbetha dělají Macbethem. A přesto jde o herecky skvělou práci, od "kouzelných bezďáků" či "šéfa", co se už jako duch přijde ještě pozeptat, zda mu někdo nevypil pivo, až po skvělou Lady Macbeth a jejího mnoha mindráky stíhaného chotě, úžasného Macbetha Miloslava Königa. Jen kdyby se to trochu nepotýkalo se stejně ctižádostivou dramaturgií a celkovým uměleckým ztvárněním, tak by hodnocení stoupalo ještě výš.

Svěží jako ledový salát, ostré jako nůž šéfkuchaře a planoucí jako flambované palačinky. Jen kdyby nebylo těch pragmatických politických rozhodnutí, na jejichž konci jsou stejně mrtví a občanská válka... Kreón/P. Reif to má v paži, Haimón / M. Hajn kličkuje mezi otcem, Antigonou a matkou a Antigona/ J. Piktorová nesnáší svůj život, situaci ve které se ocitla i sebe sama. Takže tohle asi nedopadne dobře, ale ještě je tu zásvětí s borcem Oidipem v čele a pilným, ale užvaněným Chárónem...

67%
Skvělá Markéta Matulová, nádherně nahrávající Jakub Burýšek. Propracovaná scéna a kostýmy. Dík za sympaticky zvládnutou stylizaci 70. a 80. let, taky plus. Bohužel, převelice mě dráždí konec a pociťuju ho jako palec v oku, vytlačující z něj nějakou tu slzičku. Na sentiment do divadla nechodím, člověk by tak nějak "od minula" čekal, že právě Dianiška to nějak shodí...

69%
Velmi easy. Sladké a zároveň divné, jako vzpomínka na to léto, které nikdy nebylo. Jo, a z Vančury to mnoho nemá, což je celkem absurdně klad i zápor provedení. Škoda, že neviděno v létě na některé z letních kašparovských scén, asi by si vysloužilo i vyšší hodnocení. Byly párky a limoška, mhm...

75%
Trošku těžší kalibr, neobvyklý formát a nadprůměrné herecké (též pěvecké!) výkony. Skvělá ukázka využití jevištní hudby. Díky i za technickou stránku představení, navíc s omezením (diváci na jevišti)...prostě malá chuťovka.

75%
Překlad starý dobrý Sládek. A když pominu, že Polonius umřel předčasně, s trychtýřem v hlavě a nedožil se ani svého slavného propíchnutí za čalounem, že Horaciovi se prakticky každé dějství rozleze, protože někdo chybí, a že se vzadu za scénou škube ukradená slepice na polévku, a nakonec všichni umřou (a to jako doopravdy!), jde o neobyčejnou inscenaci, špikovanou velmi zajímavými informacemi. Třeba zmíněná "Polapená nevěra", nejstarší česká lidová hra asi z počátku 17. stol. se skutečně hrála v Národním dva roky po požáru, v roce 1883, a herecké kočovné společnosti fakt měly občas i hodně divná jména...

Fungující koncept kabaretu, ve kterém se prostřídá dominantní moderátorka, několikero pěveckých čísel, rozkošná diva, dryáčnický silák a taková ta velká slizká ocasatá zviřátka se čtyřmi prstíky na každé tlapce, v Tróji je chovají v teráriu...mloci. Půlka Čapek, půlka David Košťák, který dodal známému textu zajímavý twist a švih (biče)...

75%
Jo, jasně, taková předvánoční nenáročná pohádka... akorát že vůbec. Balada to je, a velmi slušně vyšperkovaná symbolismem. J.A. Haidler je drobet Gandalf, but why not? Folklór maličko fúzoval s trampingem, a komu to vadí? P. Uhlík zvládá s přehledem, A. Nesvadbová visí hlavou dolů a text jí přitom nevypadává ani trochu...jo, dobrý to bylo.