Studený Čumáček

Dáma a smrt
55 %
Nový počin Divadla Na Vinohradech, i když s momenty plnými překvapení a nadšení, bohužel opakuje starou bolest. Hodnocení hry zbytečně poškozuje nevyváženost první a druhé části, postavy, které příliš nemají co hrát a jsou na scéně do počtu (Illova rodina, Klářin manžel), figurkaření (prapodivní Tydlitáti Koby a Loby). A teprve pak přijdou na řadu i skvělé výkony Dagmar Havlové Veškrnové (a její intuitivně vyhmátnuté líné čekání na kořist), učitel T. Pavelky, starosta A. Procházky a nádherná třešnička na vršku Jakub Železný a jeho profesionální výraz : "Zemřel štěstím."

55%
Rozpaky. Boží kostýmy a zcela nesouvisející scénografie, ke které nemám inscenační klíč (od cyklu ženy k cyklu vztahů, svět je pouť, či co měl znamenat ten kolotoč?). Opakování již viděných hereckých šablon (a ano, skutečně byl očekáván nový výklad, asi jsem naivní jak chudák Cecilka, takže mě to štve o to víc). Potěšil recyklovaný tygr na kolečkách z Othella...a koníky prosím dobře zabalte, až je budete ukládat do fundusu, třeba se budou ještě hodit v nové inscenaci Louskáčka.

75%
záznam
Dvě a čtvrt hodiny potěšení, s malinkou výtkou. Proškrtat pana Pěničku, Lokta a Vokejháka by vážně nebylo od věci...
Štěpán Kozub/kníže Vincentio svou specifickou velmi vážně branou komikou skvěle vyvažuje exkluzivní exponát pokrytce Marka Cisovského/Angelo, ale stranou nezůstává ani společenský lhář Lucio/Albert Čuba, přiopilý čestný žalářník/V. Georgiev či Šimon Krupa/hipísácký vězeň Barnardin a mnich Petr.

67%
Jakub Burýšek se uvedl nadmíru dobře, z jeviště nesleze a postavě dává vlastní real, potěšila Anežka Rusevová a Václav Šanda.
Bohužel, příběh je na mě až příliš dlouhý, dávka sentimentu přesahuje mou osobní denní tak o 20 gramů, "babička" mi moc nezapadá do konceptu hry a konec je dramaticky divnej.
Divákům se to ale bude fakt líbit, nebojte, i slzičky byly vidět...

Nadčasové, z Ibsena relativně populární. V kostýmech současné. Hlavní hrdina dostatečně herecky udržitelný na scéně. Tři důvody, proč ano.
Ale jsou věci, co vadí a občas nepříjemně tahají za ouška:
1) vpisy do textu + vulgarity
2) dramaturgie se zřetelně pustila směrem "ošklivé a špinavé" politiky za cenu zploštění ostatních postav na scéně (Petra Stockmannová/J. Kotrbatá, paní Stockmannová/S. Postlerová, Horsted/J. Plachý, Billing/M. Lambora)
3)Tenhle Ibsen není komedie, bylo by dobré to dodržet, vycpávání komickými vložkami není nejlepší nápad /lidi budou plácat i dobré tragédii/

repríza 11.3. 2019
příběh o muži, který nedokázal říct Zastavte, já nechci.

Poručík Anton Hofmiller (Radúz Mácha) vinou vlastní společenské neobratnosti způsobí skandál. Vyzve k tanci Editu (Pavlína Štorková), mladinkou dceru hostitele, prakticky neschopnou chůze. A to je jen začátek řetězce nedorozumění, soucitných gest a lepkavých společenských pavučin...
V postavě přesný Radúz Mácha i Pavlína Štorková, funkční scéna, kostýmy, ale i jisté nedostatečné propojení vyšší společnosti s vojenským světem, obou světů tápajícího a chybujícího Antona Hofmillera.

67%
Režijně i herecky povedené, cenné i jako ukázka moderního dramatu. Zahrát si citového deprivanta pravděpodobně není snem každé herečky, dámy se toho ale zhostily dobře, nejživotnější je asi A. Elsnerová. Jen někde vzadu porafává myšlenka: A co dál? Až přestane pršet, poběží Bohumila a Jola zalévat hrobku? Uklidí zpět památky na otce? Věra přece odjela...

Hodně absurdní situace. Buď zapomenu na to, že příliš zřetelná inspirace autorky (Tři sestry, Král Lear) neťuká jemně na čelo, ale rve obouruč za uši, nebo nechám prostě působit plynoucí hereckou akci a nic víc.
Lilly /J. Preissová je na cestě "jinam" a svět kolem ní roztáčí už jen její oběžnice Maud, Rose a Judith, pokoušející se o funkční spojení s životem zraněnými muži, otcem a neviděnou vzdálenou matkou.
Skvělá Jana Preissová, jí důstojný partner Igor Orozovič a zajímavý do sebe stažený Pavel Batěk...

75%
záznam
Nora honí hadříčky a botičky, Thorvald kariéru. A všechno jim tak báječně klape, ona je dokonalou manželkou, on pánem domu. Jen kdyby to všechno nebyla stejně dokonalá, draze a podvodem zaplacená lež. Lež z lásky a taky strachu, protože co kdyby se Thorvald dozvěděl, a co by to udělalo s jeho pod bradičkou drbaným egem, tak úspěšně nahoněným na běhacím pásu...
Skvělá T. Dočkalová/Nora, nádherné kostýmy.

12.5. 2019, derniéra
Příliš mnoho otázek! Žádné odpovědi! Vztekám se! Jsem Všecekzmaten! Lesní včela je proti mě Ottův slovník naučný! Příliš mnoho vykřičníků! Panenkomarjá! A dělám to zas! Zastavte mě někdo! Aspoň jeden otazník! Zas se míjíme! Ukažte mi cestu, kruci! Nebo mě aspoň nakopněte žádoucím směrem!

66%
Mrňata se nudit rozhodně nebudou, pro mě je příběh možná až příliš jednoduchý. Hezká titulní píseň.

75%
Ritter, Dene a Voss budou slavit. Pokud se Dene podaří včas nafouknout všechny balónky a Ritter se moc neopije. A pak si dají kávu. Kávu se třemi lžičkami cukru. Žádné žloutkové věnečky už nejsou. Voss vlastně žloutkové věnečky rád nemá. Nemá rád ani Dene. Ale Dene je užitečná. Dene umí psát na stroji. Ritter neumí psát na stroji. Ritter a Dene jsou herečky. A Voss je bzunklej...
Ritter/Z. Stivínová - první setkání na jevišti vůbec a palec nahoru
Voss/S. Rašilov - zvládnuté i okamžiky, kdy stačilo jen jemně přitlačit a bylo by to už přehrávání
Dene/L. Juřičková - nádherně upjatá...

65%
V podstatě stále ještě zábavná inscenace, když se nechce moc přemýšlet.

repríza 27.3. 2019
75 %
herecky i výtvarně zajímavý kus. Neokoukaný Ondřej Kraus, překvapivě uvěřitelný jako plaché polozvířátko i plně rozkvetlý líbezně manipulativní hajzl, spiklenecky mefistofelský Luboš Veselý, z adorujícího davu se vynořující Marie Štípková a Natálie Řehořová, slabošsky podléhající milenec Jacob Erftemeijer i váhající mstitel Tomáš Červinek...

85%
Šlo to vidět po třech částech, s přestávkami na vydýchání. Téměř neskutečná práce, nápad využít dnešní technologie a dát tak přeživším obětem, přihlížejícím i vrahům tváře a hlasy, využít prakticky celou činohru a ještě muset přizvat herecké hosty, protože jich stále není dost. A absolutně vše slouží příběhu, jediná kulisa zdi, kostýmy, líčení i výkony hereček a herců, kteří se mohli spolehnout jen na výraz tváře a hlas. Ano, tohle provedení do Národního patří plným právem.

65%
záznam
Kdyby to nebyl Havel, byl by to Čechov. Divný a dlouhý Čechov. Drobátko samožerný, to kvůli mluveným vstupům. Trochu zloděj, to kvůli Wildovi, co přišel o naroubovaného Leara. A až vykácí višňový sad, postaví obchodní centrum. Bude tam řezník a tři restaurace, včetně thajské.
Bez Třísky téměř bez života.

Zdá se, že v Ostravě to odcházení šlapalo nějak líp než v Praze. Naprosto luxusní pateticko-komická Irena a její obscesivní připomínání kolíčků na prádlo/Lada Bělašková, intelektuálně pochroumaný kancléř Rieger/Jan Fišar a též jeho distingovaná máti/Veronika Forejtová, Riegrův zmatený účetně zacyklený poradce Hanuš/Tomáš Jirman, uhlazeně klausovsky kluzký Klein/Vladimír Polák...hezké.

55%
záznam
Chápu více jako taneční performanci a divadelní experiment, než jako plnoprávné divadelní představení. Samozřejmě jde v první řadě o emoce, ty "patřičné" se ale zřejmě nedostavily ve správném počtu nebo pořadí.

Tak trochu divadlo ne-divadlo a historický bulvárek.

Pro milovníky komiksu prakticky nutné vidět. Koneckonců...ona to vůbec není ptákovina čistě pro geeky a ani vrstvy pod nejsou nezajímavé. Zatím u mě vede Hulk, v závěsu následován R2D2. Nelze ani zapomenout na Catwoman a její trapné milostné trable s nerozpoznaným kolegou či upřímně depresivního Supermana. A startrooper s cellem se také nevidí každý den, a když jsou ještě ke všemu dva...

Znamínka na lahvích, psí uši v papírku a farář v jezeře. Figurky svatých v troubě, holka, co kšeftuje s kořalkou a tátův pohřeb...
I když je mezi Valem (Matouš Ruml) a Colem (Petr Lněnička) viditelný věkový rozdíl, po pár minutách to prostě pustíte z hlavy. Ti dva dokážou rozpoutat takové sourozenecké peklíčko ukřivděnosti, lakoty a nenávisti, že už pak jen zblízka sledujete zrůdně komický příběh, který prostě pro nikoho nemůže mít dobrý konec.

únor 2017, záznam z Divadla za Plotem, Praha
Ani Klekánice nechodí do lesa bez obojku! A kolínští husaři nenosí semenec na půdu sami!
Jiřík si vzal kravatu, ale tatínek tak dlouho krmil sysla, až mu spadla fujara do rákosí. Kdo neví jak z konopí, musí pro radu do Prahy, a tak Jiří šel. Ale ta zlá ošklivá zlínská kavárna si z chudáka Jiřího dělala tak ošklivou a zlou legraci z pozice prolhaných a zlých pseudoelit... Pravděpodobně první pokus o politický divadelní kabaret tohoto století, rozhodně zajímavá zkušenost. Marek Příkazký krása krása.

Jaksi druhý díl politického kabaretu. Kdyby si zachoval kvalitu prvního dílu, bylo by to fajn, ale kouzlo divadelního textu je už zčásti pryč a nenahradí ho výkřiky nejmenované televizní moderátorky "Diskutujte!". Marek Příkazký pořád dobrý, snad budu mít štěstí vidět ho někdy naživo.

Pan Bucifal udělal řezníka, pan Viktor obloudil řeznici i slečnu s umělými květy a taneční mistr stále chodí do kuchyně volat pro krásné dámy...
Možná trochu moc imaginační a lehoučké představení, bohužel v prolínajících se postavách se mi mírně ztrácel příběh.

Ba jo, nařehtat se do zásoby, k tomu to bylo vážně dobré. I když se pod jednou střechou setkali homofob, na jistou ženskou věkovou skupinu ujetý nevycválaný hřebeček a homosexuál, co uběhl Jizerskou padesátku ve velmi slušném čase a pak se přímo od cíle vydal hledat ztracenou maminku, a to vážně zní jako divná anekdota...ale nehledejte v tom proboha film.