Studený Čumáček

záznam
Není to jen ostrý průřez tvorbou. Není to jen historie pantomimy. A není to jen kus nádherné práce. Je to něco jako akce tři v jednom, ale ne ve slevě nebo dokonce výprodeji.
Bílý mim, moderní mim, mim-tanečník, fyzický mim-uzel, žvatlavý Týýjóó žvýkající a manipulující se vším, co mu přijde do ruky (především předměty, které ke žvýkání určené nejsou), veselý jak dobře naladěné batole...

Měla to být tradiční pravidelná schůze bohů. Zakolísali ale už u prezence a když díky zcela neobvyklé tuposti vypustili z Tartaru titány, museli vytasit dřevěné mečíky a jít...
Bože dobrý, to ale byla ptákovina. Asi záleží na pilném snižování hladiny vína při výkonu. Od premiéry drobátko olysalé, ale nelze mít stále posvícení.

záznam
Vystup ze svého vězení, budeš překvapen, že ti v tom nikdo nebrání...
Anna/L. Trmíková se zamilovala. Je však vdaná za Henrika/M. Pechlát, kněze, citově chladného, manipulativního a labilního člověka. Bergman, tak nějak plynoucí za svými až suše popisnými slovy, skrývajícími realitu a hrůzu za tím pěkným lesklým nátěrem. A jediný, koho příběh těch dvou opravdu zajímá, je starý kněz/Alois Švehlík.
Na puristické scéně, nádherná herecká práce.

záznam
Až když vyrosteme, pochopíme, že pohádka je archetypální příběh. A že je třeba ho brát hodně vážně, a to i když vám ho vykládá v hospodě pan Bouše, a zlo nakonec zblajzne sup. A na pusu pro Růženku taky dojde, no prostě Gaiman.
Realistické loutky supa, trpaslíků, nádherné kostýmy pro Sněhurku. A skvělá bojující Sněhurka, jen ať je víc takových princezen, co oblékají drátěnou košili a jdou bojovat proti zlu, i když to zlo je nakonec docela jinde, než si na začátku cesty myslí.

Růžena Zátková. Dívka z lepší českobudějovické rodiny, budoucí manželka, matka. Nic víc po ní doma snad ani nechtěli, možná malovat, hrát na to piano, trochu, no... A ona se jim takhle zvrhne. Ona se dala na futurismus!
Překvapivě kontaktní představení vyžadující zapojení diváka, několikero zábavných večírkových výstupů, óda na dieselový agregát...co víc si přát?

záznam
Německý-dlouhý-starý. Ahóój a Synfonietta, teorie moderního divadla a průřez teorií herectví od Stanislavského až po...zde doplnit nějaké to současné jméno. Hlavně nezobrazovat, neprožívat. I být je v podstatě proti duchu hry. Jenže oni bytostně jsou, a náramně prožívají, když si přeberou text, nebo se honem nedostanou ke slovu. A zobrazují všechny nectnosti herců a také režisérů a kritiků. Jen to spílání jim moc nejde, na to je totiž potřeba pořádný dožer a riskovat překřiknutí je pro herce katastrofa. Ale do strupů mi vážně nikdo nikdy nenadával, a ještě tak něžně zvou na příště...

67%
Skvělá Markéta Matulová, nádherně nahrávající Jakub Burýšek. Propracovaná scéna a kostýmy. Dík za sympaticky zvládnutou stylizaci 70. a 80. let, taky plus. Bohužel, převelice mě dráždí konec a pociťuju ho jako palec v oku, vytlačující z něj nějakou tu slzičku. Na sentiment do divadla nechodím, člověk by tak nějak "od minula" čekal, že právě Dianiška to nějak shodí...

Tak prý komedie? Spíš přírodopisný dokument..
Tvrdili mi, že je to komedie. Pro mě to byl spíš přírodopisný dokument o psech divokých, hyenách skvrnitých, tukanech, papoušcích a několikerém druhu hmyzu...jo, to byli živí lidé? Aha...tak to se té zvířeně omlouvám.

Jak to počítám...počtvrté. A stále stejný pocit, že se musím bránit, že já přece jím málo masa a šetřím vodou a nemám auto...a někdo mi stále dokola, klidně, ale dokola, klade otázky. Otázky, na které odpovědět neumím nebo i nechci, protože přemýšlet o nich mě odklání z poctivě vyšlapaných tras a pokouší se rozbít mou bublinu. Mou bublinu, co je tam jen mé JÁ, pečlivě oddělené od NICH.

75%
záznam
Knihu miluju. A představení, které na omezené ploše vystavuje k zrůdnému obdivování základní myšlenky knihy přetvořené do pečlivě dávkované herecké akce, se k tomuto pocitu opravdu blíží. Vždyť myšlenka, že člověka od zrůdy nedělí ta tenká slupka civilizace, která je i navenek vidět, ale spíš věci neviditelné, má trvalou platnost. Jen tak totiž může člověk vstoupit do temnoty a zas se z ní vrátit, s hlubokými šrámy, ale vrátit se.

záznam
Věc absolutně kouzelná tím, že se těžko odhaduje, co se bude dít dál. Outsiderská čtyřka, klapající dirigent Petr/V. Fridrich, skrčený mykolog Patrik/L. Rous, ubrečený úředník Karel/M. Písařík a hříčka vlastních střev Aleš/V. Šanda jsou podivnou náhodou svedeni na jedno určité místo, aby se tu zbavili svých vad díky kouzelným srnkám.
A jestli to teď zní řádně psychedelicky, tak vězte, že srnky jsou sexy, zkušené a krásné...

záznam
Boží Šššš, z jednoho oválu se rozroste na komplikovanou osmičkovou trať. Kvalitní Tůtů, tomu se dokonce kouří z výfuku. O Haf haf všech ras (i když u mne vede border kólie a teprve potom jezevčíci) lze mluvit jako o dokonalých protagonistech. Problém je, že záznam je z větší dálky a jeviště tak maličké, chtělo by to sedět přímo u něj.

Deml ano i ne
Zvláštní, cizí, mystické a trochu poťouchlé...Deml a mladá generace. Dotyk obou světů. Ale než půjdete, aspoň něco si z Demla přečtěte.

záznam
Jen těžce lze rozhodnout, který z těch tři rozhodčích má našlápnuto do vyšší ligy. Ale že je to zábavné dokonce i pro nefotbalisty, je jisté. Zpruzelý nezaměstnaný/David Novotný, ve svém životě ztracený básník/Martin Myšička a dychtivý nadějný manažer/Petr Lněnička na jednom hřišti. Zas není dost kafe, hlavnímu ukradli žlutou a ochranka s fanoušky buší na dveře...

Inspirativní koláž tří představitelů české moderny, dvou malířů a básníka. Vězňů, v různých smyslech tohoto slova. Na malé scéně a stejné vlně, vedle sebe a bez obav, že by se stínili. Dobře použité jemné odkazy na známé fotografie a Anežka Šťastná, Jacob Erftemeijer a Mark Kristián Hochman. Je to jejich hřiště, koupelna s vanou a malým oknem, garsonka na Žižkově, a přesto v ní zvládnou vytvořit iluzi světa, v kufru, v předčítaných knihách a dlouhých promluvách.

75%
Jo, jasně, taková předvánoční nenáročná pohádka... akorát že vůbec. Balada to je, a velmi slušně vyšperkovaná symbolismem. J.A. Haidler je drobet Gandalf, but why not? Folklór maličko fúzoval s trampingem, a komu to vadí? P. Uhlík zvládá s přehledem, A. Nesvadbová visí hlavou dolů a text jí přitom nevypadává ani trochu...jo, dobrý to bylo.

Tak jako...nejlepší to nejni, soudruzi, to nee. Bez mučení přiznávám, že to bylo kvůli Isteníkovi, příště si vyberu Hamleta, prostě holt nebyl termín. Ale přece jen, tahle inscenace má skvělou hudbu (a Lukáše Janotu), choreografie také vůbec není špatná...a DrahomíraHofmanováaLadislavKolářjsoutakyskvělí uf a je to venku.

Podáš prst?
Ollie a Jill byli hodní a slušní lidé. Jen chtěli líp bydlet, čekají přece miminko. A pak přišel dopis od Mae Fistové, dopis s nabídkou snů. Mohou dostat dům, stačí zapojit se do toho nového projektu a dům opravit. No co byste udělali vy? Oni chtěli jen pěkně žít, to přece není nic špatného.
Text Philipa Ridleyho jako by byl přímo šit pro prostor Štvanice a herecký tým H. Řezáčová, R. Fiala a E. Maximová chápou a ctí text až nepříjemně (naskakuje mi husí kůže).
velký dík za laskavé poskytnutí záznamu...

77%
záznam
Tolik, tolik lásky. Dokonce i Rocco nalezne svou Boženu, Rupertova Miriota zas mluví a starosta už nemá tři nohy. Jen Stilla smrdí, neboť je z ní mumie a má trochu pokažený zpívací strojek, jak dojemné.

záznam
Co nám může sdělit prastarý pozapomenutý ruský satirik? Zdá se, že poměrně dost a že lidé se zas tak rychle nemění, co se týká cti, zbabělosti a korupce...
Tarelkin, duše nízká, inscenuje vlastní smrt kvůli dluhům. Jenže život asi smrtí nekončí...
Skvělá dvojka Albert Čuba/Maxim Kuzmič Varravin alias Kapitán Polutatarinov, Josef Kaluža/Kandid Kastorovič Tarelkin alias Sila Silič Kopylov

Šlo se na Dianišku. Jako se chodí na herce, jo. Nezklamal.
Hana Krupková mohla být 295 statečnou. Nestala se jí, chtěla žít. Zaplatila za to, a pak zas a ještě jednou...
I když je příběh Hany Krupkové spíš na okraji Anthropoidu, tvoří svým "hradeckým" podáním jeho černohumorný a rebelský doplněk. Líbí, fakt se líbí...

Teda...mě to v devadesátých jen tak jako štrejchlo, halt jinej gang. Jako že žádnej plakát, ani placka. Voni taky byli jak Backstreet Boys pro chudý a zpívat, to bylo za trest. Ale holčičky je papaly horké a tohle, tohle všechno tam je. Není to výsměch, má to neskutečnou energii, boží chorošky a hlášky naskakující někde vzadu v hlavě. A ještě můžu hulákat jak na rokáči, hvízdat a dupat. Tak dík, kluci...

75%
záznam
Téměř nevídaná příprava textu hry (výběr z Moravcových projevů, přesná citace legendární reportáže dr. Kocourka či česky pronášené obhajovací řeči a posledního dopisu Inky Bernáškové nebo rekonstrukce údajně zničeného skeče Josefa Opluštila Hvězdy nad Baltimore...prostě díky). Herecky dobře odstíněné - Čeněk Šlégl, Inka Bernášková, Milena Jesenská, Alois Kříž (zde si dovolím odkaz na archiv Českého rozhlasu : https://www.rozhlas.cz/ubreceny-lojza-nejznamejsi-kolaborant-z-rozhlasu-8154414).
Až absurdně zábavná Inka Bernášková ležící konspirativně v objetí či pod gaučem...

75%
Byli špičkovými manažery. Teď posedávají v centru zprostředkování práce, míchají kafíčko a vpád človíčka, který ani netušil, že ho propouštějí, rozvíří atmosféru...
Perfektní souhra hereckého týmu, který prakticky neopouští jeviště, skvělý zkřísnutý Vladislav Georgijev (pan Georgijev) a agresivní Zuzana Truplová (paní či slečna Truplová), Albert Čuba (uplakaný netvor pan Čuba), Josef Kaluža (sportovec k ničemu pan Kaluža), Štěpán Kozub (burzovní makléř a hromádka nervíků pan Kozub)...mocinky moc pěkné. (záznam)

Sidonie je...nádherná. Jen to není muzikál v pravém slova smyslu a písně mají sice kvalitu textu pro činohru, ne však pro muzikál. Marta Kubišová i Aneta Langerová vážně dobré, Igor Orozovič ucházející.