Studený Čumáček

75%
záznam
Nora honí hadříčky a botičky, Thorvald kariéru. A všechno jim tak báječně klape, ona je dokonalou manželkou, on pánem domu. Jen kdyby to všechno nebyla stejně dokonalá, draze a podvodem zaplacená lež. Lež z lásky a taky strachu, protože co kdyby se Thorvald dozvěděl, a co by to udělalo s jeho pod bradičkou drbaným egem, tak úspěšně nahoněným na běhacím pásu...
Skvělá T. Dočkalová/Nora, nádherné kostýmy.

12.5. 2019, derniéra
Příliš mnoho otázek! Žádné odpovědi! Vztekám se! Jsem Všecekzmaten! Lesní včela je proti mě Ottův slovník naučný! Příliš mnoho vykřičníků! Panenkomarjá! A dělám to zas! Zastavte mě někdo! Aspoň jeden otazník! Zas se míjíme! Ukažte mi cestu, kruci! Nebo mě aspoň nakopněte žádoucím směrem!

66%
Mrňata se nudit rozhodně nebudou, pro mě je příběh možná až příliš jednoduchý. Hezká titulní píseň.

75%
Ritter, Dene a Voss budou slavit. Pokud se Dene podaří včas nafouknout všechny balónky a Ritter se moc neopije. A pak si dají kávu. Kávu se třemi lžičkami cukru. Žádné žloutkové věnečky už nejsou. Voss vlastně žloutkové věnečky rád nemá. Nemá rád ani Dene. Ale Dene je užitečná. Dene umí psát na stroji. Ritter neumí psát na stroji. Ritter a Dene jsou herečky. A Voss je bzunklej...
Ritter/Z. Stivínová - první setkání na jevišti vůbec a palec nahoru
Voss/S. Rašilov - zvládnuté i okamžiky, kdy stačilo jen jemně přitlačit a bylo by to už přehrávání
Dene/L. Juřičková - nádherně upjatá...

65%
V podstatě stále ještě zábavná inscenace, když se nechce moc přemýšlet.

repríza 27.3. 2019
75 %
herecky i výtvarně zajímavý kus. Neokoukaný Ondřej Kraus, překvapivě uvěřitelný jako plaché polozvířátko i plně rozkvetlý líbezně manipulativní hajzl, spiklenecky mefistofelský Luboš Veselý, z adorujícího davu se vynořující Marie Štípková a Natálie Řehořová, slabošsky podléhající milenec Jacob Erftemeijer i váhající mstitel Tomáš Červinek...

85%
Šlo to vidět po třech částech, s přestávkami na vydýchání. Téměř neskutečná práce, nápad využít dnešní technologie a dát tak přeživším obětem, přihlížejícím i vrahům tváře a hlasy, využít prakticky celou činohru a ještě muset přizvat herecké hosty, protože jich stále není dost. A absolutně vše slouží příběhu, jediná kulisa zdi, kostýmy, líčení i výkony hereček a herců, kteří se mohli spolehnout jen na výraz tváře a hlas. Ano, tohle provedení do Národního patří plným právem.

65%
záznam
Kdyby to nebyl Havel, byl by to Čechov. Divný a dlouhý Čechov. Drobátko samožerný, to kvůli mluveným vstupům. Trochu zloděj, to kvůli Wildovi, co přišel o naroubovaného Leara. A až vykácí višňový sad, postaví obchodní centrum. Bude tam řezník a tři restaurace, včetně thajské.
Bez Třísky téměř bez života.

Zdá se, že v Ostravě to odcházení šlapalo nějak líp než v Praze. Naprosto luxusní pateticko-komická Irena a její obscesivní připomínání kolíčků na prádlo/Lada Bělašková, intelektuálně pochroumaný kancléř Rieger/Jan Fišar a též jeho distingovaná máti/Veronika Forejtová, Riegrův zmatený účetně zacyklený poradce Hanuš/Tomáš Jirman, uhlazeně klausovsky kluzký Klein/Vladimír Polák...hezké.

55%
záznam
Chápu více jako taneční performanci a divadelní experiment, než jako plnoprávné divadelní představení. Samozřejmě jde v první řadě o emoce, ty "patřičné" se ale zřejmě nedostavily ve správném počtu nebo pořadí.

Tak trochu divadlo ne-divadlo a historický bulvárek.

Pro milovníky komiksu prakticky nutné vidět. Koneckonců...ona to vůbec není ptákovina čistě pro geeky a ani vrstvy pod nejsou nezajímavé. Zatím u mě vede Hulk, v závěsu následován R2D2. Nelze ani zapomenout na Catwoman a její trapné milostné trable s nerozpoznaným kolegou či upřímně depresivního Supermana. A startrooper s cellem se také nevidí každý den, a když jsou ještě ke všemu dva...

Znamínka na lahvích, psí uši v papírku a farář v jezeře. Figurky svatých v troubě, holka, co kšeftuje s kořalkou a tátův pohřeb...
I když je mezi Valem (Matouš Ruml) a Colem (Petr Lněnička) viditelný věkový rozdíl, po pár minutách to prostě pustíte z hlavy. Ti dva dokážou rozpoutat takové sourozenecké peklíčko ukřivděnosti, lakoty a nenávisti, že už pak jen zblízka sledujete zrůdně komický příběh, který prostě pro nikoho nemůže mít dobrý konec.

únor 2017, záznam z Divadla za Plotem, Praha
Ani Klekánice nechodí do lesa bez obojku! A kolínští husaři nenosí semenec na půdu sami!
Jiřík si vzal kravatu, ale tatínek tak dlouho krmil sysla, až mu spadla fujara do rákosí. Kdo neví jak z konopí, musí pro radu do Prahy, a tak Jiří šel. Ale ta zlá ošklivá zlínská kavárna si z chudáka Jiřího dělala tak ošklivou a zlou legraci z pozice prolhaných a zlých pseudoelit... Pravděpodobně první pokus o politický divadelní kabaret tohoto století, rozhodně zajímavá zkušenost. Marek Příkazký krása krása.

Jaksi druhý díl politického kabaretu. Kdyby si zachoval kvalitu prvního dílu, bylo by to fajn, ale kouzlo divadelního textu je už zčásti pryč a nenahradí ho výkřiky nejmenované televizní moderátorky "Diskutujte!". Marek Příkazký pořád dobrý, snad budu mít štěstí vidět ho někdy naživo.

Pan Bucifal udělal řezníka, pan Viktor obloudil řeznici i slečnu s umělými květy a taneční mistr stále chodí do kuchyně volat pro krásné dámy...
Možná trochu moc imaginační a lehoučké představení, bohužel v prolínajících se postavách se mi mírně ztrácel příběh.

Ba jo, nařehtat se do zásoby, k tomu to bylo vážně dobré. I když se pod jednou střechou setkali homofob, na jistou ženskou věkovou skupinu ujetý nevycválaný hřebeček a homosexuál, co uběhl Jizerskou padesátku ve velmi slušném čase a pak se přímo od cíle vydal hledat ztracenou maminku, a to vážně zní jako divná anekdota...ale nehledejte v tom proboha film.

Adina Mandlová/Klára Cibulková - drzá a hrdá, i kdyby ji to krk mělo stát...
Lída Baarová/Réka Derzsi - vždyť je herečka, chtěla jen hrát...
Julie/Andrea Buršová - snaží se nepamatovat si, co bylo v Polsku...
Hana Krupková/Denisa Barešová - přežila Antropoid a stále za to platí ...
Karola/Bohdana Pavlíková - neví, že jí zemřel muž, neví, kde má děti a neví, co bude dál...
jedna cela, pět životních cest, pět postojů. Tvrdé jako zaťatá ženská pěstička, směšné jako holčičí bitka pro dávno ztraceného milence, stojící s hlavou vztyčenou i kleslou hluboko mezi ramena...
Nádherná práce.

záznam
Ačkoliv se může zdát, že inscenace Panoptikum přímo ukazuje na film Freaks (1932), není to zcela pravda. Ani odkazy na známé panoptikální "celebrity" nejsou jediná a přímá cesta, dokonce ani představa, že takto snad vypadá nový cirkus. Přesto byly všechny (a ještě pár dalších) použity, mluví specifickým jazykem tance a vytvářejí zvláštní příběh o boji o právo být lidmi, ne věcmi. O lásce, nenávisti, závisti, soudržnosti, nestálosti a křehkosti lidského života vůbec. A taky o kvokání a pštrosím péru na zadku.

76%
záznam
Takový menší tajfunek. Se spoustou efektů, tanečky a zpěvy. Překvapivými filosofickými východisky a vysvětlením, proč čerti létají do pekla vždy směrem vzhůru, ačkoli obecně bývá situováno dole...

Láska, přátelství a spousta sprosťáren !
divadlo v Celetné
Jackie se vrátil z basy. Ke svý holce Veronice, jak jinak, a teď chce dělat věci jen dobře. Nepít, nebrat drogy, nehulit, pracovat...jenomže svět nezajímá, co Jackie chce. A tak Jackie našel doma cizí klobouk.
Michal Isteník je do role Jackieho položený až úctyhodně, s energií, která by stačila pro postavy dvě. Jeho protihráčka Veronica - Diana Velčická má zas svůdnost a přesvědčivost, Diana Veselá - Victoria zas jistou otřískanost a uvěřitelnou dávku cynismu. Za povšimnutí ovšem stojí i role Vojtěcha Blahuty coby bratrance Julia!

67%
záznam
Plnotučný rozjezd, pak spíše mléko odstředěné, konec to naštěstí trochu vylepšil.
rozpačitě a přitom chlapecky a bezbranně působící kněz Mojmír/L. Černoch
filosofující a sečtělá teroristka Barbara/L. Roznětínská
policejní vyjednavač Luboš, kterému to prostě "nevyšlo"/J. A. Trnka

75%
Výrazně stylizovaná a pohybem rytmizovaná několikavrstvá inscenace, a to má jen lehýnce přes hodinu. Dámy úžasné...s prvními známkami uvadajícího života i ženství bojující Loutna / A. Talacková, ještě naivní optimistická Pěnkava / J. Kotrbatá i vše negující a ničící stařena bez jména/ R. Rázlová. Baví mě možnost vykládat hru jako souhrnný obraz života ženy (panna, matka, stařena/smrt) nebo to, jak vnímáme naději. Naděje totiž nutně nemusí být záře ohně v temné noci, může to být i víra, že to, co slyšíme v oné temné noci, nejsou vlci, ale zvony z města.

záznam
Naživo v Arše a teď znovu ze záznamu...ano, jsem velký fanoušek. Komiksového, filmového (Stín nad Prahou, Pérák a SS), románového (Stančík), vědeckého (Mýtus o Pérákovi- Janeček) i divadelního. Nádherná česká "Liga výjimečných" - Generál, Hvězdář, Casanova, Diva, Jestřáb, ba i zrádce Taktik...ti všichni hledají Frantu Péráka. Zabít, zapojit do odboje, hlavně nenechat ho jen tak skákat.
Miluju obraz Divy, když něžnýma ručkama za zvuku hudby láme svým tanečníkům efektně vaz...