Profil uživatele

Studený Čumáček

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 7 % (132)
Helena Grégrová: 8 % (170)
Iva Bryndová: 8 % (74)
Kateřina Jírová: 8 % (42)
Jan Pařízek: 9 % (138)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 18.3.2023)
75%
první zkouška a pak první repríza...a výsledkem je velmi příjemná a nekomplikovaná inscenace, logicky lehce potlačující "folklórní" motivy a posouvající tak historickou věc k současnosti. Silnější mužský element sice malinko upozadil ženské příběhy, ale není to nutně na závadu. Skvělý Rybář J. Jankovský, ve své postavě přesvědčivý M. Tichý, rozkošně šťouravý P. Lagner, směšný a přesto silný F. Kreuzmann...krásně jim to šlape.
(zadáno: 28.4.2023)
Pojďme a shlédněme příběh... A nezapomínejme se přitom průběžně omývat octem kvůli chemtrails a zvolit si ten nejpříhodnější nick (mimochodem, Bílej jezdec je už obsazenej). A asi bude jistější změnit i genderovou identitu a složit si svou vlastní alobalovou čepičku, protože člověk nikdy neví a všichni lžou.
A když tohle všechno zvládneme, svět bude jistojistě v pořádku...akorát že vůbec.
Já plácám, hoši a děvčata, chlapci a dívky!
(zadáno: 30.4.2023)
Docela zábavné, přesto hořké a kruté. Někdo kvůli chlastu spadne na dno, někdo to jakžtakž dobruslí, někdo poletí vzhůru a ten čtvrtý ještě stihne pořídit dokumentaci probíhajících stavů.
(zadáno: 28.5.2023)
75%
Dobře, tak asi jo. Je to skoro skvělý. Dejte ty dva dohromady, vařte je ve stupňovaném strachu jako žáby, kdy si navzájem slovy i skutečně ubližují a nechte je tak, samotné. Pak vynikají jejich vzepětí i žalostné propady. Jenže mi to přetrhl vstup toho tajnýho a pak se na to navazovalo o dost hůř.
Tak si říkám, Ludvík je v podstatě Pokoutník domácí (Tegenaria domestica). Utíká před světlem, hlukem, před vším, co ho přesahuje, je jedovatý, ale není nebezpečný. jeho chlicery jsou natolik jemné, že lidskou kůži prokousne jen málokdy. Pokud útočí, tak jen na menší kořist. Třeba na Annu...
(zadáno: 31.5.2023)
Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.
(zadáno: 5.6.2023)
Rozhodně působivé. Místy matoucí, ale to je spíš už ta osobní divadelně-historická posedlost. O postavení homosexuálů v koncentračních táborech neexistuje mnoho historických studií, něco málo nabízí práce VHÚ a dál u nás vlastně nikdo.
Pro mě zajímavá scénografie, choreografie tanečních scén a kostýmy.Asi tomuhle divadlu začínám trochu přicházet na chuť.
(zadáno: 7.6.2023)
75%
Skoro jako klipy, takové ty staromódní, na balkóně Melantrichu, nad plným Václavakem, jak tam stojej, Karel s Karlem /Gottem/. Historky, pěkně přibarvený, ale téměř pravdivý. Rozkošné rýmovací batly s pololežícím ostravským bardem, pivo a guláš. Drnkání, zpívání, dojímání, totemizace a moje osobní vzpomínka na Magora Jirouse, z Archivu bezpečnostních složek. A kdyby se někdo sháněl, tak Krylův archiv je už tak dva roky v Národním Archivu...
(zadáno: 20.6.2023)
Tedy...oni si nemohou pomoci. A takové to mohlo být krotké a roztomiloučké, jak to dělají všude. Ne. Je to hlučné, barevné, cvoklé, mnohdy bizarní a přitom to nechává prostor i pro takové ty shakespearovské hojně citované větičky. A kupodivu je to nekuchané, i s drůbky. Což znamená jít dom v deset. Nicméně... nelituji, ten čas byl maximálně využit a moc pěkně to šlape.
(zadáno: 26.9.2023)
67%
Dobré divadlo. Ale takové...až příliš poklidné, bez dynamiky. Atmosféra, kterou lze odvodit z různých historických dobových materiálů, se tady skoro nepromítá, a pokud si ještě odepřete audiowalk do Petschkova paláce, bude to bez poměrně výrazné tečky.
(zadáno: 21.10.2023)
75 %
Pravděpodobně nejabsurdnější a zároveň nejzábavnější Peer Gynt, co mi přistál pod nos. A co chybí na tradičním podání, to Činoherák bohatě vynahradí imaginací a jinými hudebně-hereckými špe(r)ky. Hele, ale není náhodou Peer Gynt napsaný jako trágo, čistě náhodou? Tohle asi nebude pro každého, ale pro mě...hele kdykoliv.
(zadáno: 23.10.2023)
Tři "hercí", co se tam tak snaží. Kašpaři, bardi, jak komu libo. Prostě ti tři a jejich holčička. Kandrdas s povinností inspice, který "to musí vydržet", protože ti tři to taky vydrželi. Navíc ji musí naučit ty svoje kulišárny a fígle dřív, než holčička pochopí, o čem je život herce. Točit či netočit, to je, oč tu běží. Pochopit divadelní provoz, vědět, kde se lísat a kde a koho ohnout. Kam se vetřít, kde se nechat vyfotit a s kým. A to všechno pořád dokola. V pasti. Je tu přece hra na kouzelné "kdyby" a to vás ven jen tak nepustí, to "kdyby" a pak...ten svatý grant MHMP. Show must go on!
(zadáno: 29.10.2023)
Berlín Berlín je dvířková komedie záměn kořeněná špionážní komedií, žánr, který u nás nemá mnoho divadelních zářezů. Přesto, nebo možná právě proto s tímto bláznivým textem DBZ čerstvě vyrukovalo na jeviště. Dva zoufalci, kteří chtějí přes Zeď a "prý" mají mapu. Výhodně položený byt pracovníka Stasi a nemohoucí matinka, agenti, brilantní zakládání spisů, trocha toho mučeníčka, generálova oplakávaná ztracená Gréta... Ano, je to cvaklé, místy až přetažené, ale rozhodně to za to stálo. A ta skvělá gradace!
(zadáno: 1.11.2023)
75%
Pan B. bankéř byl. A pak...nehoda se stala, koleno, zaměstnání sedavé, další pak a další. Práci mu vzali nejdřív, pak věci, byt i. Holčička malá tlustá posmívala se. Ale pan B. nedal se. I na ulici lev byl, postupně. I když v Celetné ležel. Lásku potkal i, Alžbětu. Ale učitel jeho ukradl peníze mu. A tma byla pak a tunel. Tam na konci Havel stál a "Mňo, tak pojď!" říkal. Takže naděje byla, nakonec, hezké bylo to, jen rohy všichni měli.
(zadáno: 9.11.2023)
z generálky
Malý český příběh o tlačence, volbě královny krásy a věru neobvyklém výběru písní...
Tak především, k mému potěšení nejde o plnokrevný muzikál. Je to prostě činohra prohozená hrstí písní. Ke standartnímu obsazení známému z filmu přibyli ještě dva moderátoři. V. Příhodová je "úúmělkyně", co to jenom jde a M. Písařík "Znáte mě z pódia" jí konkuruje v žádoucí trapnosti. Také hrstka hasičů (Z. Maryška, C. Götz, P. Nový, P. Kikinčuk) v mezích svých postav zdatně čaruje s uslintaností a podpantofláctvím.
Co mě ale chytlo "u srdíčka", je překvapivý výběr písní v dechovkovém podání. Prostě oheň bude svítit...a sekyrku zas nepředali!
(zadáno: 17.11.2023)
Koukám, koukám...a ona mi z Tolstého leze Manon. Sice hodně posunutá a jen poslední dějství, ale máme tu prostitutku Káťu-Manon/K. Císařová, mimořádně duševně masochisticky naladěného fešáka a ochránce padlé ženy Des Grieuxe-Nechljudova/M. König, odsouzení za zločin/nezločin a odchod obou mimo civilizaci. Káťa sice neumře, ale její snaha udělat Nechljudovovi pápá je viditelná i z poslední řady. To jen Nechljudov neumí číst ani řeč těla, zato duchaplně filosofuje a následuje Káťu jako ztracené štěňátko. Káťa to neocenila, já ano.
Scénografie a kostýmy Cpin, režie Mikulášek, obojí rozhodně vkusné. Ale M. König je větší tahoun.
(zadáno: 6.12.2023)
Ze začátku to vypadalo jako klauzurní práce KALD, takové to na hlavu postavené estetično. Nicméně poté začnou tři Julie servírovat své životy i živůtečky s takovým nábojem, že na něco takového už nezbyly myšlenky. Neskutečně zábavné, ale až téměř cringe okamžiky hbitě střídaly proslovy z přijímacích pohovorů (prezentovat tak vlastní CV, asi mě okamžitě vyhodí...). Sedí tři Julie na těch správných schodech? Sestavila Julie skříňku Hemnes? A přijde vůbec, ten jediný správný, ten jejich ideální kokot?
(zadáno: 18.12.2023)
68%
Eliška Pešková byla herečka, překladatelka, učitelka herectví a divadelní manažerka. Otýlie Sklenářová-Malá byla přední herečka první scény a také učila herectví. Učitelka, žačka, dvě herečky v omezeném prostoru českého divadla a věkový rozdíl, který je pro herečku limitem, zda si zahraje Julii, Raněvskou nebo postavu, která už ani v programu nemá jméno.
Překvapila i historická přesnost, a že jedna druhé rozhodně nic nedaruje. A nějaký ten sentiment i kiksík už celkem přežiju, to za tu nádherně ne/povedenou Pannu Orleánskou...
(zadáno: 31.12.2023)
Zábavné a svým způsobem velmi osvěžující, i když docela černé. Dostali jsme sestavu Pavlína Mourková, Petr Florián, Natálie Řehořová a Václav Werner Kraus a byla to pikantní oliva s ančovičkou na závěr divadelního roku.
(zadáno: 24.1.2024)
75%
Inscenování korespondence mívá trable. Zvlášť, jde-li o zahraniční autory, sice známé a přeložené do češtiny, ale přece jen...filosofy francouzské myšlenkové levice a pravice.
Mikuláškova inscenace se s tím vypořádala po svém a sesadila své dva hrdiny (M. König, V. Vašák) do společného prostoru a času. V něm jsou po počátečním intelektuálním okopávání schopni sdílet i velmi intimní obavy a myšlenky.
Herecky zvládnuto na vysoké úrovni, skvělá scéna, využití tří hloubek jeviště a ještě si zahraje i maličký scénografický model a dva maníci z kartonu...
(zadáno: 1.2.2024)
67%
Jakub Burýšek se uvedl nadmíru dobře, z jeviště nesleze a postavě dává vlastní real, potěšila Anežka Rusevová a Václav Šanda.
Bohužel, příběh je na mě až příliš dlouhý, dávka sentimentu přesahuje mou osobní denní tak o 20 gramů, "babička" mi moc nezapadá do konceptu hry a konec je dramaticky divnej.
Divákům se to ale bude fakt líbit, nebojte, i slzičky byly vidět...
(zadáno: 2.2.2024)
generálka
Sladce horrorový vizuální bizár hvězdné pěchoty zpěvu a hudby, herecké výkony nevyjímaje. Jiří Vyorálek jako strejcovský napodobitel Elvise, Vojtěch Vondráček coby dramatický kardiak i androgynní hvízdající dáma, Dita Kaplanová jako madam s akordeonem i zkřísnutá maminka, i slečny z prapodivné domácím násilím vytvořené kapely, kterou obdivoval Zappa.
Scénografie a kostýmy (Marek Cpin)jedna epická báseň. Ale je to vážně divný...a svítí tam houby.
(zadáno: 2.2.2024)
Rychlejší, zbavené nánosu pseudoromantiky a sentimentu. Špinavé a zároveň přitažlivé. Zdejší Šuhaj není prvoplánový "juchej-hrdina", ale chladnokrevný a pragmatický vlk-samotář, formovaný spíše nedobrými zkušenostmi, pracující ve smečce jen z absolutní nutnosti. Takže sláva, konečně něco jiného, a v tomto smyslu lze vnímat i další postavy. Zajímavé mírně barové ladění hudby.
Inscenace měla premiéru 2014, už je to trochu znát, ale přesto stojí za to ji vidět.
(zadáno: 29.2.2024)
Růžena Zátková. Dívka z lepší českobudějovické rodiny, budoucí manželka, matka. Nic víc po ní doma snad ani nechtěli, možná malovat, hrát na to piano, trochu, no... A ona se jim takhle zvrhne. Ona se dala na futurismus!
Překvapivě kontaktní představení vyžadující zapojení diváka, několikero zábavných večírkových výstupů, óda na dieselový agregát...co víc si přát?
(zadáno: 15.3.2024)
75%
Na začátku byl pochopitelný omyl nezkušené mořské víly. A na konci...tedy na tom opravdovém konci byla i maličko smutná pěna, ale vlastně to bylo opravdu hezké.
Skvělá scénografie a hudba. Ryby, medúza a bubliny, spousta bublin. Zpívající mořské panny, také jeden všeznalý a přitom pomýlený potápěč a rozkošné komické duo utopenců/podvodních plastických chirurgů/holičů.