Profil uživatele

Studený Čumáček

Volby

Hodnocení

Redaktoři s podobným hodnocením
jméno redaktora: průměrný rozdíl hodnocení (počet společně hodnocených inscenací)
Lukáš Dubský: 7 % (132)
Helena Grégrová: 8 % (170)
Iva Bryndová: 8 % (74)
Kateřina Jírová: 8 % (42)
Jan Pařízek: 9 % (138)

Seřadit dle: data přidání sestupně | názvu hry vzestupně | procenta hodnocení sestupně

(zadáno: 11.11.2023)
Příběh Jeanne d'Arc zpracovali soudní úředníci, poté kronikáři, po nich historici a nakonec i dramatici. Muži, téměř stoprocentně. Nuda, nuda, šeď, šeď.
80 let války. Pubertální holčina z Orleans, prý ne zcela při smyslech, se vnutí dauphinovi Karlovi (též drobně mentálně mimo) a vymluví mu díru do hlavy. Dostane, co chce, malou armádu, se kterou Francii vymetá. Hle, zázrak! A pak, protože zázraky nejsou stabilní, následuje už jen sešup. Bravo, chudák holka.
Holka? Vždyť i za to, že se oblékala jako muž a měla krátké vlasy, hořela...
Dnes Johana, Johy, mluví za sebe. Za své já, za svobodu a spravedlnost. Musí. Všechno je jinak...
(zadáno: 9.11.2023)
z generálky
Malý český příběh o tlačence, volbě královny krásy a věru neobvyklém výběru písní...
Tak především, k mému potěšení nejde o plnokrevný muzikál. Je to prostě činohra prohozená hrstí písní. Ke standartnímu obsazení známému z filmu přibyli ještě dva moderátoři. V. Příhodová je "úúmělkyně", co to jenom jde a M. Písařík "Znáte mě z pódia" jí konkuruje v žádoucí trapnosti. Také hrstka hasičů (Z. Maryška, C. Götz, P. Nový, P. Kikinčuk) v mezích svých postav zdatně čaruje s uslintaností a podpantofláctvím.
Co mě ale chytlo "u srdíčka", je překvapivý výběr písní v dechovkovém podání. Prostě oheň bude svítit...a sekyrku zas nepředali!
(zadáno: 9.11.2023)
V jednoduchosti je síla. Živá hudba, nepřekombinovaný příběh, uvěřitelné emoce, úžasná choreografie, scéna, kostýmy a masky. A sympatických 70 minut.
(zadáno: 6.11.2023)
65%
Manžel, manželka, matka manželky. Něco se stalo, mezi těmi třemi. Jen mezi těmi třemi, a řeší to celá ulice...
První půlka ještě spojovala děj na jevišti s tím, co je "venku" (opravdu úctyhodná scénografie s hravými průhledy do zadního plánu i zvuk rádia), ta druhá se mi už jevila z větší části jako nepříliš usměrněný kvikot a žvanění. Fašistická Itálie třicátých let tak viděná tímhle pohledem pro mě hodně ztratila na původním vtipu a jen hype tragikomický konec to zachránil.
Přesto hodnotím docela vysoko, je tu skvělá scénografie, kostýmy, vlásenky a některé herecké výkony (A. Formanová, J. Plesl, L. Příkazský).
(zadáno: 1.11.2023)
75%
Pan B. bankéř byl. A pak...nehoda se stala, koleno, zaměstnání sedavé, další pak a další. Práci mu vzali nejdřív, pak věci, byt i. Holčička malá tlustá posmívala se. Ale pan B. nedal se. I na ulici lev byl, postupně. I když v Celetné ležel. Lásku potkal i, Alžbětu. Ale učitel jeho ukradl peníze mu. A tma byla pak a tunel. Tam na konci Havel stál a "Mňo, tak pojď!" říkal. Takže naděje byla, nakonec, hezké bylo to, jen rohy všichni měli.
(zadáno: 31.10.2023)
78%
Božíčku! Ti zlí umělci ubližují idolům mého dětství! Vtipné zelené Hele a dobrosrdečné zlatohnědé Jů vtažené do ještě zlejšího příběhu o zlatém slavíku, který, ach, pilně ohýbal pravdu k obrazu svému. Tak pilně, že kde se vzala, tu se vzala a s keep smiling úsměvem tu zoubky ukazovala i Ivana Zelníčková, ba i Donald se tu zjevil, a Karel pěl, až omítka padala, i kyčelními klouby obdivuhodně pohyboval, blyštivým úsměvem a lícními kostmi do tmy zářil, fota podepisoval, o Antichartě tak hezky mluvil...a ti umělci na něj byli tak zlí!
(zadáno: 30.10.2023)
Velmi specifické, vysoce depresivní a přitom tak plné naděje, a to jen ve čtyřech hercích! Aleš Bílík v hlavní roli skvělý, Tomáš Havlínek úžasně mluvný a elegantní, Radim Kalvoda občas i k zulíbání ve víru své osobní emocionální bouře a Tomáš Dalecký nádherně zrcadlí a ani o chlup nepřehrává, takže opravdu lahůdka.
(zadáno: 29.10.2023)
Berlín Berlín je dvířková komedie záměn kořeněná špionážní komedií, žánr, který u nás nemá mnoho divadelních zářezů. Přesto, nebo možná právě proto s tímto bláznivým textem DBZ čerstvě vyrukovalo na jeviště. Dva zoufalci, kteří chtějí přes Zeď a "prý" mají mapu. Výhodně položený byt pracovníka Stasi a nemohoucí matinka, agenti, brilantní zakládání spisů, trocha toho mučeníčka, generálova oplakávaná ztracená Gréta... Ano, je to cvaklé, místy až přetažené, ale rozhodně to za to stálo. A ta skvělá gradace!
(zadáno: 23.10.2023)
Tři "hercí", co se tam tak snaží. Kašpaři, bardi, jak komu libo. Prostě ti tři a jejich holčička. Kandrdas s povinností inspice, který "to musí vydržet", protože ti tři to taky vydrželi. Navíc ji musí naučit ty svoje kulišárny a fígle dřív, než holčička pochopí, o čem je život herce. Točit či netočit, to je, oč tu běží. Pochopit divadelní provoz, vědět, kde se lísat a kde a koho ohnout. Kam se vetřít, kde se nechat vyfotit a s kým. A to všechno pořád dokola. V pasti. Je tu přece hra na kouzelné "kdyby" a to vás ven jen tak nepustí, to "kdyby" a pak...ten svatý grant MHMP. Show must go on!
(zadáno: 21.10.2023)
75 %
Pravděpodobně nejabsurdnější a zároveň nejzábavnější Peer Gynt, co mi přistál pod nos. A co chybí na tradičním podání, to Činoherák bohatě vynahradí imaginací a jinými hudebně-hereckými špe(r)ky. Hele, ale není náhodou Peer Gynt napsaný jako trágo, čistě náhodou? Tohle asi nebude pro každého, ale pro mě...hele kdykoliv.
(zadáno: 30.9.2023)
Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku...ženu filmového kritika!
Ještě vytírám slzičku z dojatého oka, ale jsem ready podat zprávu o princezně všech utahaných manželek od filmu, bohyni, která brečí do sklenice a mluví o tom, že když byla mladá, nikoho nepotřebovala, láska byla jen pro pobavení, ale ta doba je pryč.
Kadence vtipu 2-3x/min. Skvělý herecký pár. Dostatečně mnohovrstevnatě intelektuálně stimulující promluvy. Šroubovák, porod a zelené zvratky. Ten "horší" dabing Hříšňáku pro Novu asi z roku 94.
Vážně Kamil Fila uklízí? Kolik má Hřebejk pruhovaných trik? Mnoho otázek...
(zadáno: 28.9.2023)
Je to potěšení. Skvělá loutkárna, herci i zachycení doby. Exkluzivní zlatý olympijský hod Dany Zátopkové oštěpem s přispěním herců i maratón běžeckých loutek po celém obvodu sálu, hrané vsuvky i mrazivá připomenutí Milady Horákové, Josefa Bryxe, Boži Modrého a později i Jana Palacha.
(zadáno: 26.9.2023)
67%
Dobré divadlo. Ale takové...až příliš poklidné, bez dynamiky. Atmosféra, kterou lze odvodit z různých historických dobových materiálů, se tady skoro nepromítá, a pokud si ještě odepřete audiowalk do Petschkova paláce, bude to bez poměrně výrazné tečky.
(zadáno: 22.9.2023)
Nádhera. Ať už historická věrnost i v detailu, nebo úžasné kopie originálních loutek, které se v maxi velikosti stanou pro tři herce kostýmem i maskou zároveň.
Přitažlivé i pro dospělého, a že jich tam taky bylo dost...
(zadáno: 20.6.2023)
Tedy...oni si nemohou pomoci. A takové to mohlo být krotké a roztomiloučké, jak to dělají všude. Ne. Je to hlučné, barevné, cvoklé, mnohdy bizarní a přitom to nechává prostor i pro takové ty shakespearovské hojně citované větičky. A kupodivu je to nekuchané, i s drůbky. Což znamená jít dom v deset. Nicméně... nelituji, ten čas byl maximálně využit a moc pěkně to šlape.
(zadáno: 15.6.2023)
Bojovalo se cepem. Přednášelo. Zpívalo, též exkluzivním čtyřhlasem. Prosvištěly se drobnosti, co se už stihly zapomenout ze Středověké historiografie a Kodikologie. A ještě se diváctvo všeho věku a druhu stihlo bát i dojmout. Janek Tlamka to prostě lehký neměl. Jeho nebe na zemi byla Maruška, co ji potkal zrovna na Husově kázání, a pak už to jen nabíralo rychlost...
(zadáno: 11.6.2023)
Fredy Hirsch /1916-1944/ se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Byl Žid a homosexuál v době, kdy každá z těchto variant byla smrtící. Byl vychovatelem dětí, sportovcem tělem i duší a jeho život skončil s likvidací Rodinného tábora BIIB v noci ze 7. na 8. 7. 1944. A mezitím prostě byl Fredy, který rozuměl jen dětem.
Jeho hodina "na rozmyšlenou", kterou v prostoře Eliadovy knihovny nabízí, od tělesné exhibice přechází velmi rychle k přehlídce běsů, ve kterých je donucen žít, a přitom stavět pro děti alespoň iluzi bezpečí. Cvičit, vařit polévku, hrát pohádku o Sněhurce...
Síla.
(zadáno: 7.6.2023)
75%
Skoro jako klipy, takové ty staromódní, na balkóně Melantrichu, nad plným Václavakem, jak tam stojej, Karel s Karlem /Gottem/. Historky, pěkně přibarvený, ale téměř pravdivý. Rozkošné rýmovací batly s pololežícím ostravským bardem, pivo a guláš. Drnkání, zpívání, dojímání, totemizace a moje osobní vzpomínka na Magora Jirouse, z Archivu bezpečnostních složek. A kdyby se někdo sháněl, tak Krylův archiv je už tak dva roky v Národním Archivu...
(zadáno: 5.6.2023)
Rozhodně působivé. Místy matoucí, ale to je spíš už ta osobní divadelně-historická posedlost. O postavení homosexuálů v koncentračních táborech neexistuje mnoho historických studií, něco málo nabízí práce VHÚ a dál u nás vlastně nikdo.
Pro mě zajímavá scénografie, choreografie tanečních scén a kostýmy.Asi tomuhle divadlu začínám trochu přicházet na chuť.
(zadáno: 31.5.2023)
Miloš, Hana a koleje. Stejný prostor, čas a někým předurčené ukončení, kterému se vymkli, aby šli dál. A hráli divadlo a ragby...
Ve Studiu je zima, a po tomhle kusu ještě větší.
(zadáno: 29.5.2023)
Tři ženy. Tři kříže, tři šibeničky, tři...asi sušáky na prádlo, v době, kdy byl ještě mír a ony měly muže a děti. Teď dvě pečlivě opatrují své nic a jedna svůj kufr. Všechny mají zájem nějak přežít. Volí si taktiku nebo jsou k volbě okolnostmi donuceny. Drží se úzkostlivě minulosti, přísahají současnosti a lžou si o budoucnosti, pokud se přizpůsobí a naučí se být vděčné...
Antická ostře seříznutá tragédie se zřetelným přesahem. To stálé narážení a křečovité snahy nerozzlobit ty nové, zastoupené jediným cizím mužem...
Kvalitní herecká práce, pevná dramaturgie nedovolující sklouznutí k sentimentu, scéna a práce se světlem...díky, tohle ano!
(zadáno: 28.5.2023)
75%
Dobře, tak asi jo. Je to skoro skvělý. Dejte ty dva dohromady, vařte je ve stupňovaném strachu jako žáby, kdy si navzájem slovy i skutečně ubližují a nechte je tak, samotné. Pak vynikají jejich vzepětí i žalostné propady. Jenže mi to přetrhl vstup toho tajnýho a pak se na to navazovalo o dost hůř.
Tak si říkám, Ludvík je v podstatě Pokoutník domácí (Tegenaria domestica). Utíká před světlem, hlukem, před vším, co ho přesahuje, je jedovatý, ale není nebezpečný. jeho chlicery jsou natolik jemné, že lidskou kůži prokousne jen málokdy. Pokud útočí, tak jen na menší kořist. Třeba na Annu...
(zadáno: 26.5.2023)
Znám románovou předlohu. I rozhlasovou dramatizaci. Obojí víc než jen letmo. Ale tohle podání rozhodně zaujalo, i když má dvě hodiny a neskutečnou kládu textu pro oba herce, Annu Fixovou/Emy a Daniela Bambase/Leo. Dobře vybraný text, herci a prostor, nic víc. A ani o chlup míň, s vtipnými, přiopilými i vzrušenými momenty, které mohou vyprodukovat spousty e-mailů v každé denní době mezi dvěma lidmi, kteří v reálu jen odhadují, jaká je realita za spoustou úhozů do klávesnice. A ano, Daniel Bambas mluví, jako když se maže med na chleba s máslem, další plus...
(zadáno: 19.5.2023)
Ale co v Hamletovi dělá Kamil s dodávkou?
Máma a Kuba, co se narodil, když táta hrál Hamleta, takže mu říkají Hamletek. A máma a táta, co je pořád v divadle nebo na natáčení. Neměnný trojúhelník. A pak se něco stalo. Něco o jedu, zabil, do ucha...Kamil? A Hamletek ví, že je něco hodně špatně, i když máma začne usilovně hrát, že se nic neděje, ví to, protože v noci přišel duch.
Skvěle pointované a vtipné.
(zadáno: 30.4.2023)
Docela zábavné, přesto hořké a kruté. Někdo kvůli chlastu spadne na dno, někdo to jakžtakž dobruslí, někdo poletí vzhůru a ten čtvrtý ještě stihne pořídit dokumentaci probíhajících stavů.