Studený Čumáček

Kouzlo, vážně. A to i případě, že se chlapeček hlasitě brání, že on není štěňátko. Petr Pan, Kapitán Hák, Zvoněnka, Wendy, Míša, Nana, Tiger Lily, Ztracení chlapci, piráti, mořská panna, maminka a tatínek, samozřejmě tikající krokodýl, ba i Jiřinka, jsou boží. Má to jedinou chybku, chce to větší jeviště /což se na jevištích Mdp realizovat nedá/ a přitlačit na výpravě, zaslouží si to. Choreografie propracované, fight ke cti všem zúčastněným. A těch hlášek a překvapivých interakcí...

Textově tradiční Josek. Ten zbytek se vymyká krabičce, protože není tradiční ani avantgardní. Bere si od obojího, tu maličko ubere, tu mohutně přidá. Herecky jde o výrazně nadprůměrnou inscenaci. T. Havlínek, B. Kaňoková, I. Uhlířová, proti typu obsazený T. Milostný, P. Konáš, M. Donutil, F. Březina - slouží hře, a náramně. Tahle inscenace si své diváky najde, zatraceně rychle.
A jaký je tedy Hamlet? Jiný. Poťouchlý, zlý, milující, agresivní, plný nenávisti vůči sobě samému i světu, ve kterém je donucen žít. A prostě bojuje, musí. A člověk by mu i oba palce držel, i když ví, že...

79%
Exkluzivní. Burleskní. Až perfekcionistické, od pojetí kostýmů, scény, choreografie až po herecké obsazení. Silný příběh pomsty se kýčovitě nerochní v prostředí bordýlku, ačkoli by měl spoustu příležitostí, místy je až poeticky hrabalovský a hlavně... neskutečně funguje.

77%
Zvláštní doporučení našeho přednášejícího Státu a práva. Nemá divadlo příliš v lásce. Prý je přešvihnuté. Tohle podle jeho mínění není. S tím úplně nesouhlasím, ale prameny vážně dobře zpracované. Tak asi přijdu příště, se podívat, jak se dělá dost dobré autorské divadlo.

Teda...mě to v devadesátých jen tak jako štrejchlo, halt jinej gang. Jako že žádnej plakát, ani placka. Voni taky byli jak Backstreet Boys pro chudý a zpívat, to bylo za trest. Ale holčičky je papaly horké a tohle, tohle všechno tam je. Není to výsměch, má to neskutečnou energii, boží chorošky a hlášky naskakující někde vzadu v hlavě. A ještě můžu hulákat jak na rokáči, hvízdat a dupat. Tak dík, kluci...

Pro milovníky komiksu prakticky nutné vidět. Koneckonců...ona to vůbec není ptákovina čistě pro geeky a ani vrstvy pod nejsou nezajímavé. Zatím u mě vede Hulk, v závěsu následován R2D2. Nelze ani zapomenout na Catwoman a její trapné milostné trable s nerozpoznaným kolegou či upřímně depresivního Supermana. A startrooper s cellem se také nevidí každý den, a když jsou ještě ke všemu dva...

79 %
Poprvé v několika ohledech: poprvé jako titul, poprvé jako činohra, poprvé nový divadelní prostor a poprvé D. Špinar po odchodu z ND. Zvláštní, jak si to všechno hezky sedlo...
Režisérka uchopila titul po svém a obrátila ho naruby. Ne jako tragédii neopětované lásky zaplacené bolestným přerodem ženy, ale jako zrcadlení změny, přiznané jinou postavou v trojúhelníku vztahů-nevztahů. Expresivně, bez spousty slov a divadelních přívěsků. Není na škodu, že nejvíc textu má čarodějnice/cizí kněžna (Z. Onufráková), princ(P. Děrgel) a Rusalka (M. Machová) si stačí i s prostinkými větami.
Paní režisérko, já vám odpustím tu Krásku...možná...

Ale co v Hamletovi dělá Kamil s dodávkou?
Máma a Kuba, co se narodil, když táta hrál Hamleta, takže mu říkají Hamletek. A máma a táta, co je pořád v divadle nebo na natáčení. Neměnný trojúhelník. A pak se něco stalo. Něco o jedu, zabil, do ucha...Kamil? A Hamletek ví, že je něco hodně špatně, i když máma začne usilovně hrát, že se nic neděje, ví to, protože v noci přišel duch.
Skvěle pointované a vtipné.

Znám románovou předlohu. I rozhlasovou dramatizaci. Obojí víc než jen letmo. Ale tohle podání rozhodně zaujalo, i když má dvě hodiny a neskutečnou kládu textu pro oba herce, Annu Fixovou/Emy a Daniela Bambase/Leo. Dobře vybraný text, herci a prostor, nic víc. A ani o chlup míň, s vtipnými, přiopilými i vzrušenými momenty, které mohou vyprodukovat spousty e-mailů v každé denní době mezi dvěma lidmi, kteří v reálu jen odhadují, jaká je realita za spoustou úhozů do klávesnice. A ano, Daniel Bambas mluví, jako když se maže med na chleba s máslem, další plus...

Tři ženy. Tři kříže, tři šibeničky, tři...asi sušáky na prádlo, v době, kdy byl ještě mír a ony měly muže a děti. Teď dvě pečlivě opatrují své nic a jedna svůj kufr. Všechny mají zájem nějak přežít. Volí si taktiku nebo jsou k volbě okolnostmi donuceny. Drží se úzkostlivě minulosti, přísahají současnosti a lžou si o budoucnosti, pokud se přizpůsobí a naučí se být vděčné...
Antická ostře seříznutá tragédie se zřetelným přesahem. To stálé narážení a křečovité snahy nerozzlobit ty nové, zastoupené jediným cizím mužem...
Kvalitní herecká práce, pevná dramaturgie nedovolující sklouznutí k sentimentu, scéna a práce se světlem...díky, tohle ano!

Fredy Hirsch /1916-1944/ se nenarodil pod šťastnou hvězdou. Byl Žid a homosexuál v době, kdy každá z těchto variant byla smrtící. Byl vychovatelem dětí, sportovcem tělem i duší a jeho život skončil s likvidací Rodinného tábora BIIB v noci ze 7. na 8. 7. 1944. A mezitím prostě byl Fredy, který rozuměl jen dětem.
Jeho hodina "na rozmyšlenou", kterou v prostoře Eliadovy knihovny nabízí, od tělesné exhibice přechází velmi rychle k přehlídce běsů, ve kterých je donucen žít, a přitom stavět pro děti alespoň iluzi bezpečí. Cvičit, vařit polévku, hrát pohádku o Sněhurce...
Síla.

Bojovalo se cepem. Přednášelo. Zpívalo, též exkluzivním čtyřhlasem. Prosvištěly se drobnosti, co se už stihly zapomenout ze Středověké historiografie a Kodikologie. A ještě se diváctvo všeho věku a druhu stihlo bát i dojmout. Janek Tlamka to prostě lehký neměl. Jeho nebe na zemi byla Maruška, co ji potkal zrovna na Husově kázání, a pak už to jen nabíralo rychlost...

Nádhera. Ať už historická věrnost i v detailu, nebo úžasné kopie originálních loutek, které se v maxi velikosti stanou pro tři herce kostýmem i maskou zároveň.
Přitažlivé i pro dospělého, a že jich tam taky bylo dost...

Je to potěšení. Skvělá loutkárna, herci i zachycení doby. Exkluzivní zlatý olympijský hod Dany Zátopkové oštěpem s přispěním herců i maratón běžeckých loutek po celém obvodu sálu, hrané vsuvky i mrazivá připomenutí Milady Horákové, Josefa Bryxe, Boži Modrého a později i Jana Palacha.

Za časů dávných bohů, hrdinných náčelníků a králů, neklidem zmítaná země zrodila hrdinku...ženu filmového kritika!
Ještě vytírám slzičku z dojatého oka, ale jsem ready podat zprávu o princezně všech utahaných manželek od filmu, bohyni, která brečí do sklenice a mluví o tom, že když byla mladá, nikoho nepotřebovala, láska byla jen pro pobavení, ale ta doba je pryč.
Kadence vtipu 2-3x/min. Skvělý herecký pár. Dostatečně mnohovrstevnatě intelektuálně stimulující promluvy. Šroubovák, porod a zelené zvratky. Ten "horší" dabing Hříšňáku pro Novu asi z roku 94.
Vážně Kamil Fila uklízí? Kolik má Hřebejk pruhovaných trik? Mnoho otázek...

Velmi specifické, vysoce depresivní a přitom tak plné naděje, a to jen ve čtyřech hercích! Aleš Bílík v hlavní roli skvělý, Tomáš Havlínek úžasně mluvný a elegantní, Radim Kalvoda občas i k zulíbání ve víru své osobní emocionální bouře a Tomáš Dalecký nádherně zrcadlí a ani o chlup nepřehrává, takže opravdu lahůdka.

78%
Božíčku! Ti zlí umělci ubližují idolům mého dětství! Vtipné zelené Hele a dobrosrdečné zlatohnědé Jů vtažené do ještě zlejšího příběhu o zlatém slavíku, který, ach, pilně ohýbal pravdu k obrazu svému. Tak pilně, že kde se vzala, tu se vzala a s keep smiling úsměvem tu zoubky ukazovala i Ivana Zelníčková, ba i Donald se tu zjevil, a Karel pěl, až omítka padala, i kyčelními klouby obdivuhodně pohyboval, blyštivým úsměvem a lícními kostmi do tmy zářil, fota podepisoval, o Antichartě tak hezky mluvil...a ti umělci na něj byli tak zlí!

V jednoduchosti je síla. Živá hudba, nepřekombinovaný příběh, uvěřitelné emoce, úžasná choreografie, scéna, kostýmy a masky. A sympatických 70 minut.

Příběh Jeanne d'Arc zpracovali soudní úředníci, poté kronikáři, po nich historici a nakonec i dramatici. Muži, téměř stoprocentně. Nuda, nuda, šeď, šeď.
80 let války. Pubertální holčina z Orleans, prý ne zcela při smyslech, se vnutí dauphinovi Karlovi (též drobně mentálně mimo) a vymluví mu díru do hlavy. Dostane, co chce, malou armádu, se kterou Francii vymetá. Hle, zázrak! A pak, protože zázraky nejsou stabilní, následuje už jen sešup. Bravo, chudák holka.
Holka? Vždyť i za to, že se oblékala jako muž a měla krátké vlasy, hořela...
Dnes Johana, Johy, mluví za sebe. Za své já, za svobodu a spravedlnost. Musí. Všechno je jinak...

Skvělá práce. Herecká, scénografická, loutky, kostýmy, hudba...a svítící vlčí oči, kožené kabáty a samopaly neuvěřitelně nablízko.

Podivuhodně stejnou měrou hnusný a přitažlivý příběh. Text nebyl příliš hrubě krácen, což je plus. Herci skvělí, Jan Hájek jako Stanley je opravdu herecky procítěné hovado, Lucii Žáčkové jako Blanche sice houkne na můj vkus až moc elegantně, ale proti gustu...a Marika Procházková jako Stella je vlastně jediný "normální" člověk na scéně a velmi jí to v roli svědčí (a sluší).

V květnu 1915 na polích ve Flandrech rozkvetly vlčí máky. V zimě 2021 byla slunečnice významnou vývozní plodinou Ukrajiny. Ve své době to prostě byly "jenom kytky".
Kruté. Občas velmi absurdní. Nebezpečné. Ono to...dloubá do ochranných strupů a snaží se je strhnout.
Chceš něco říct, tak to řekni. A řekni to tak, aby to bylo zasahující. Proč to tady tak ukrutně funguje? Je to herci? Režijním vedením? Prostorem? Netuším. Ale budu o tom přemýšlet.

Nebývá vidět, maximálně někde z dálky, na hřišti. Občas bývá slyšet, to když někoho brutálně seřve, že se nepřezul, kopal míčem o zeď, rozbil dveře, přišel pro klíč od skříně na balóny...
Ale teď promlouvá, tváří v tvář a zcela nablízko. Je mentorem, filosofem, hybatelem, tvůrcem nového, čistého světa a zcela nového biotopu a milovníkem Misantropa. Je zvláštní, trochu temnou esencí člověka, přesto přináší neobvyklou a mírně pokřivenou naději...a navíc ví, kde je historická klubová vlajka.
Až neuvěřitelně přesvědčivý výkon Jakuba Špalka i pro absolutní fotbalové neznalce.

Koncert. Herecký a Bert & Friends. Vyhnaný do výšin kostýmy, herci, kteří zvládají zpěv na téměř profesionální úrovni a takovým velmi pěkným růžovým sborečkem dam až operního formátu. Nehledě k tomu, že jde o drama o pomstě boha Dionýsa za pohanu, které vyústí až do roztrhání syna jeho vlastní matkou...
Eurípidés Bakchantky nedopsal. Oni je ale dohráli až do krutého a lesklého konce, a ke vší té hrůze se mi to ještě celé líbilo. Děs...

Krátký, ještě studentský film Jana Svěráka koncem osmdesátek prolomil ledy. Ekologie byla in a sexy. A pak usnula na vavřínech, tedy zdánlivě. V skrytu temných uhelných lagun bez dna zatím přežíval nový živočišný druh. A parta čtyř "mosteckých superhrdinů" byla stvořena k tomu, aby to živé páchnoucí tajemství vynesla na světlo dne...
Ano, vlastně je mi 13+. Takže to fakt bylo pro mě, a bylo to dynamické, herecky a choreograficky skvělé, vyvážené a příběhem srozumitelné pro děti i ty, co už děti nejsou. Respekt...